❦
Úterý 16. listopadu 1875
Mardi, 16 novembre 1875
Včera jsem šla spát v pět ráno a dnes ve dvě odpoledne opouštím Nice s tetou.
Je me suis couchée à cinq heures du matin hier et à deux heures de l’après-midi aujourd’hui je quitte Nice, avec ma tante.
Coco, Antonoff a Walitský nás doprovázejí. Antonoff s bonbony a kyticemi.
Coco, Antonoff et Walitsky nous conduisent. Antonoff avec des bonbons et des bouquets.
Každou chvíli se mi chce plakat — kdybych promluvila, rozplakala bych se, a tak mlčím.
A chaque instant je suis prête à pleurer, si je parlais je pleurerais, aussi je ne parle pas.
„Chceš polštář?“ ptá se mě teta.
— Veux-tu un oreiller ? me demande ma tante.
„Ne.“
— Non.
„Jsi nemocná?“ ptá se mě teta znovu.
— Tu es malade ? me demande encore ma tante.
„Ne!“
— Non !
„Ale jsi tak bledá!“
— Mais tu es si pâle !
„Jsem unavená.“
— Je suis fatiguée.
„Musíš být nemocná, co tě bolí?“
— Tu dois être malade, qu’est-ce qui te fait mal ?
„Vše!“
— Tout !
Pak, když vidím, že mě zas bude nutit mluvit:
Puis voyant qu’elle allait encore me faire parler.
„Prosím vás, teto, nerušte mě, skládám.“
— Tenez, ma tante, ne m’empêchez pas, je compose.
„Ach!“
— Ah !
„Ano, nic tak nedodává nápady jako kolébání vagónu.“
— Oui, il n’y a rien comme le roulement d’un wagon pour donner des idées.
„Ach! Pak je to něco jiného, dobře, dobře, nevěděla jsem.“
— Ah ! alors c’est autre chose, bien, bien, je ne savais pas.
A nechá mě skládat v klidu.
Et elle me laisse composer à mon aise.
Začínám být známá na lince P.L.M.1 — v Toulonu mě přijímají jako starou známou, v Marseille také.
Je commence à être connue sur la ligne de P.L.M., à Toulon on me reçoit comme une vieille connaissance, à Marseille aussi.
Vzpomínám si, že jsem posledně v Marseille potkala Gioiu.
Je me souviens à Marseille la dernière fois, j’ai rencontré Gioia.
Vezmeme si lůžkové kupé a spím obstojně.
Nous prenons un coupé-lit et je dors passablement.
„Proč,“ řekla teta, „se vám uvaděči, ti, co berou vstupenky, a všichni lidé z Italské opery tak hluboce klanějí?“
— Pourquoi, dit ma tante, les huissiers, et ceux qui prennent les billets, et tous les gens de l’Opéra Italien, vous saluent si bas ?
„Nejspíš proto, že mě poznávají.“
— Parce qu’ils me reconnaissent sans doute.
„Ne, poznávají i mnohé jiné, co jsou předplatiteli déle než vy.“
— Non, ils reconnaissent aussi beaucoup d’autres qui sont depuis plus de temps abonnés que vous.
„Pak nevím proč.“
— Alors je ne sais pas pourquoi.
Pak po chvíli mlčení:
Puis après un silence:
„Proč Audiffret tak zbledl, když Pasqua začala zpívat ‚Connais-tu le pays‘?“
— Pourquoi Audiffret est devenu si pâle quand Pasqua a commencé à chanter - « Connais-tu le pays ? »
„Jak jste to mohla vidět? Já nikdy nepoznám, jestli někdo bledne nebo rudne.“
— Comment avez-vous pu voir ? Quant à moi je ne puis jamais voir si on pâlit ou rougit.
„Ano, vy, protože nevidíte z dálky, ale já vidím; zbledl jako kapesník, zvláště když zpívala: ‚C’est là que je voudrais vivre‘ atd.“
— Oui, vous, parce que vous ne voyez pas de loin, mais moi je vois; il est devenu blanc comme un mouchoir, surtout lorsqu’elle a chanté: C’est là que je voudrais vivre, etc.
„Nic jsem neviděla.“
— Je n’ai rien vu.
A proč by bledl — možná proto, že se bál o hlas herečky.
Et pourquoi pâlirait-il, peut-être parce qu’il craignait pour la voix de l’actrice
Pravda je, že jsem na tom opravdu bídně. A romance z „Mignon“ mě přivádí k slzám.
Le fait est que je suis dans un bien misérable état. Et la romance de « Mignon » me fait pleurer.
Poznámky
P.L.M.: železniční společnost Paříž–Lyon–Středomoří (Paris–Lyon–Méditerranée), jejíž hlavní trať vedla z Paříže přes Lyon a Marseille do Toulonu a Nice. ↩