❦
Pondělí 15. listopadu 1875
Lundi, 15 novembre 1875
Velký den! Opera! Celý den jsem neklidná.
Le grand jour ! l’Opéra ! Je suis inquiète toute la journée.
V půl čtvrté vyrážíme. Mám šaty z bílého mušelínu, hladkou sukni s velkou nařasenou obrubou dole, živůtek Marie Stuartové a účes sladěný se šaty.
A trois heures et demie nous partons. Je suis habillée avec une robe de mousseline blanche, jupe unie avec une grosse ruche dans le bas, corsage Marie Stuart, et une coiffure assortie à la robe.
Paní moje matka mě nezapomene rozčílit všemožnými poznámkami.
Madame ma mère ne manque pas de m’exaspérer par toutes sortes de remarques.
Do divadla přijíždím na pokraji pláče.
J’arrive au théâtre prête à pleurer.
Velmi hezký sál, Audiffret sám ve své lóži a krásný jako anděl.
Une très jolie salle, Audiffret tout seul dans sa loge et beau comme un ange.
„Mignon“1, tu roztomilou operu, zpívají obdivuhodně.
« Mignon », le gentil opéra, est admirablement chanté.
Opravdu začínám věřit, že si něco namlouvám. Jsem ošklivá k poděšení! Ne, nejsem ošklivá, zdaleka ne — podle toho, jak se na mě lidé dívají, jsem si jistá, že je to naopak. Všichni mě obdivovali kromě pána hradu, který měl oči neustále upřené na scénu a v každé přestávce odcházel za herečkami a herci.
Vrai je commence à croire que je m’aveugle. Je suis laide à faire peur ! Non, je ne suis pas laide, loin de là; je suis sûre du contraire par la façon dont on me regarde. Tout le monde m’a admirée excepté le châtelain qui avait les yeux sans cesse fixés sur la scène et qui à chaque entracte s’en allait voir les actrices et acteurs.
Jen na pár minut vešel do lóže paní Spangové a Leechové, dvou skvělých starších žen s jejich hezkými dcerami.
Pour quelques minutes seulement il est entré dans la loge de Mmes Spang et Leech, deux superbes vieilles femmes avec leurs jolies filles.
Bihovetz a Antonoff přicházejí k nám, a to je vše. Vztekala jsem se, když jsem viděla matku a tetu celé schlíplé, že u nich nikdo není — ony, které počítaly, že před Howardovými uvidí můj triumf atd.
Bihovetz et Antonoff viennent chez nous et c’est tout. Je m’enrageais de voir ma mère et ma tante toutes décollées de n’avoir personne, elles qui comptaient voir mon triomphe devant les Howard etc.
Manara, můj nepřítel, je v lóži pana a paní d’Aspremont, mluví o mně a lorňují mě, Danesiovi také, všichni ostatní také.
Manara, mon ennemi, est dans la loge de M. et Mme d’Aspremont, ils parlent de moi et me lorgnent, les Danesi aussi, tout le monde aussi.
Prodgersová je vedle nás, mluvila jsem tak, aby mě slyšela, a ona mě s potěšením poslouchala.
Prodgers est à côté de nous, je parlais pour elle et elle m’écoutait avec plaisir.
Když Pasqua, primadona, začala zpívat „Connais-tu le pays“ — tu romanci, co jsem zpívala Záhadnému, když jsme byli spolu zadobře — vstala jsem a naslouchala vestoje; máma a Dina zabíraly přední místa, musela jsem vstát, abych viděla.
Quand Pasqua la prima donna a commencé à chanter « Connais-tu le pays » la romance que j’ai chantée devant le Surprenant alors que nous étions bien ensemble, je me suis levée et j’ai écouté debout, maman et Dina occupaient les premières places, je devais me lever pour voir.
Záhadný se na mě ani nepodíval — vlastně nevím, vidím tak špatně, neviděla jsem, kam se dívá.
Le Surprenant ne m’a même pas regardée, au fait je ne sais pas, je vois si mal, je ne voyais pas la direction de ses yeux.
„Až budou zpívat ‚Connais-tu le pays‘,“ řekla máma před pár dny, „srdce se mu rozbuší — jestli se mu líbila byť jen na okamžik.“
- Quand on chantera « Connais-tu le pays » a dit maman il y a de cela quelques jours, son cœur battra, si elle lui a plu seulement un instant.
Nevím, co dělalo srdce toho bídáka — vím, že se na mě ani nepodíval a poslouchal Pasquu s neuvěřitelnou pozorností. Každý rok má svou romanci. Loni to bylo „On revient toujours à ses premières amours“2 — letos árie z „Mignon“. Obě pro mě skončily smutně.
Je ne sais ce qu’a fait le cœur de ce misérable, je sais qu’il ne m’a même pas regardée et a écouté Pasqua avec une attention incroyable. Chaque année a sa romance. L’année dernière c’était « On revient toujours à ses premières amours » cette année c’est l’air de « Mignon ». Toutes les deux ont fini tristement pour moi
Kolem poloviny představení se začínám cítit hezká jako obrázek a ke konci se na mě Záhadný začne dívat, schovaný za Rosy.
Vers le milieu du spectacle je commence à me sentir jolie comme un cœur, et vers la fin le Surprenant commence à me regarder, caché derrière Rosy.
U východu procházím mezi špalírem pánů, kteří se na mě dívají, až jim oči vypadnou, a nedívají se špatně. To se pozná.
A la sortie je passe entre une haie de messieurs qui me regardent à se crever les yeux, et ils ne me regardent pas mal. On sent cela.
Srdce se mi dme pýchou a radostí — neboť jestli jeden mnou pohrdá, mnozí jiní mě umějí ocenit.
Mon cœur se gonfle d’orgueil et de joie, car si un me dédaigne, bien d’autres me rendent justice.
Píši jako šílená, nevím, co říkám.
J’écris comme une enragée, je ne sais pas ce que je dis.
Léonie mě přichází svlékat, ale posílám ji pryč a zamykám se. Když jsem totiž přišla domů, najednou jsem se uviděla v zrcadle. Vypadala jsem jako královna, jako portrét, co sestoupil ze svého rámu; už jsem nemusela říkat: Ach! Kdybych se oblékla, jak se dříve nosilo, byla bych krásná! Byla jsem oblečena, jak se dříve nosilo. Byla jsem krásná. Zpívala jsem před zrcadlem. Stále mi připadá, že mě ostatní nevidí takovou, jaká jsem.
Léonie vient me déshabiller mais je la renvoie et m’enferme. Car en rentrant je me vis tout à coup dans la glace. J’avais l’air d’une reine, d’un portrait descendu de son cadre; je n’avais plus à dire: Ah ! si je m’habillais comme on s’habillait avant, je serais belle ! J’étais habillée comme on s’habillait avant. J’étais belle. J’ai chanté devant ma glace. Il me semble toujours que les autres ne me voient pas telle que je suis.
To je absurdní, všichni mě vidí — jinak by se na mě nedívali.
C’est absurde, tout le monde me voit, sans cela on ne me regarderait pas.
Jaká škoda, že nemohu místo těch malých černých písmen nakreslit svůj portrét, takovou, jaká jsem byla. Má mimořádná pleť, mé zlaté vlasy, mé tmavé oči ve večerním světle, má ústa, má postava. Ti, kdo mě viděli, vědí, jaká jsem byla.
Quel dommage de ne pouvoir au lieu de ces petites lettres noires, tracer mon portrait comme j’étais. Mon teint extraordinaire, mes cheveux dorés, mes yeux noirs le soir, ma bouche, ma taille. Ceux qui m’ont vue savent comment j’étais.
Zůstala jsem prostá, jak se na dívku mého věku sluší, a přece jsem byla oblečená jako nikdo jiný. To je to těžké — být jiná než všichni, a přitom nebýt výstřední ani přezdobená.
Tout en restant simple comme il convient à une jeune fille de mon âge, j’étais habillée comme personne. C’est là le difficile, être comme personne sans être extravagante ou trop parée.
škrtnutoJakmile jsem v županu, cítím velkou touhu pla[kat], celá nešťastná
Pak se cítím celá nešťastná, začínám zpívat „Connais-tu le pays“, kleknu si a s pláčem se svezu na zem.
Ensuite je me sens toute malheureuse, commence à chanter « Connais-tu le pays », m’agenouille et me laisse tomber par terre en pleurant.
Proč? Nevím3. Uleví se, když si člověk lehne na zem.
Pourquoi ? Nescio . Ça soulage de se coucher par terre.
Pasqua v poslední scéně, milostné scéně, měla v hlase tón, z něhož mrazilo.
Pasqua dans la dernière scène, une scène d’amour, avait dans la voix un accent qui donnait le frisson.
Bože můj, myslela jsem si ležíc na zemi, pláču, protože miluji, protože má duše potřebuje milovat, chtěla bych v tuto chvíli, aby vešel, otevřel mi náruč, a opřena o jeho srdce bych chtěla umřít. Doopravdy, a šťastně!
Mon Dieu, pensais-je tout en restant par terre, je pleure parce que j’aime, parce que mon âme a besoin d’aimer, je voudrais en ce moment qu’il entre, qu’il m’ouvre ses bras et, appuyée sur son cœur, je voudrais mourir. Pour de vrai, et avec bonheur !
To je ono — kdo mečem zabíjí, mečem zahyne.
Voilà ce que c’est, celui qui tue par l’épée périra par l’épée.
To já miluji! Kdo plivá na strop, plivá na sebe.
C’est moi qui aime ! Celui qui crache au plafond, crache sur lui-même.
Věděla jsem, že kdybych šla k zrcadlu, přihrnula by se spousta pýchy a začala mi vyčítat — proto jsem zůstala natažená na koberci, trpící a šťastná zároveň.
Je savais que si j’allais devant mon miroir, une quantité de fierté me viendrait faire des reproches, c’est pour cela que je suis restée étendue sur le tapis, souffrante et heureuse en même temps
Jak je krásné milovat! Chtěla jsem se rozzlobit, chtěla jsem zůstat klidná, chtěla jsem rozbít vše v pokoji, chtěla jsem křičet — a dokázala jsem jen plakat.
Que c’est bon d’aimer ! Je voulais me fâcher, je voulais rester calme, je voulais briser tout dans ma chambre, je voulais crier, et je ne suis parvenue qu’à pleurer.
Ne! Ne! Nechci! Nechci pýchu, nechci výčitky.
Non ! non ! Je ne veux pas ! Je ne veux pas de fierté, pas de reproches.
Co záleží na tom, je-li hoden či nehoden! Neanalyzujme, pro smilování. Cítím, že začnu dlouhou rozpravu, ale nechci — to ať je jindy.
Qu’importe s’il est digne ou indigne ! N’analysons pas, par pitié. Je sens que je vais commencer une longue dissertation, mais je ne veux pas, que ce soit un autre jour.
Celá oddána pocitu chvíle nechci nic slyšet. Řekla jsem, že miluji! Je to tak?
Toute entière à la sensation du moment je ne veux rien entendre. J’ai dit que j’aimais ! Est-ce exact.
Podívejme. Padla jsem bez sil na kolena, myslela jsem na toho muže, cítila jsem se bídná, zoufalá, a ještě jinak, nevím jak, ale byl to mučivý pocit, a z toho pocitu jsem se rozplakala, plakala jsem a přála si zemřít v náruči toho muže jeho náruči.
Voyons. Je suis tombée sans force à genoux, j’ai pensé à l’homme, je me suis sentie misérable, désespérée, et encore autrement, je ne sais comment, mais c’était un sentiment martyrisant, et ce sentiment m’a fait pleurer, j’ai pleuré et j’ai désiré mourir dans les bras de l’homme ses bras.
Myslíte, že je to láska? Já myslím, že ano.
Croyez-vous que ce soit de l’amour ? Moi, je crois.
Poznámky
Mignon: opera Ambroise Thomase (1866) podle Goethova románu Léta učednická Viléma Meistera. ↩
On revient toujours à ses premières amours („K první lásce se člověk vždycky vrací“): refrén romance z komické opery Nicola Isouarda Joconde (1814, libreto Charles-Guillaume Étienne), za Mariiných časů už příslovečný. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Nescio“. ↩