❦
Neděle 14. listopadu 1875
Dimanche, 14 novembre 1875
Po kostele si vezmu Giroflé, chvíli spolu u mě tlacháme a pak jdeme s tetou pěšky ven. Teta ve skvělé toaletě, já v bílém, ale v novém a hezkém — úplně hladké šaty z bílého flanelu a žluté botičky s prolamovanou řeckou výšivkou.
Après l’église je prends Giroflé et après avoir bavardé ensemble chez moi, nous sortons avec ma tante à pied. Ma tante en toilette magnifique, moi en blanc, mais en nouveau et en joli, une robe de flanelle blanche toute unie, et des bottines jaunes avec une broderie grecque à jour.
Hudba vydávala svá poslední sténání, když se k nám přidávají Galula a Godard; o deset kroků dál učiní totéž Gautier a Chevalier. Obratným manévrem z obou stran se ocitám mezi Godardem a Chevalierem, „v prefektuře“, jak potom řekla teta.
La musique faisait entendre ses derniers gémissements lorsque Galula et Godard se joignent à nous, dix pas plus loin Gautier et Chevalier en font autant. Par une habile manœuvre des deux parts je me trouve entre Godard et Chevalier, « dans la préfecture » comme a ensuite dit ma tante.
Jsem dokonale šťastná po ty čtyřikrát, co se s těmi milými prasaty procházím po promenádě tam a zpátky. Godard má klasické reminiscence a mluvím s ním o Plutarchovi a Offenbachovi.
Je suis parfaitement heureuse pendant les quatre fois que je monte et descends la Promenade en société de ces aimables cochons. Godard a des réminiscences classiques, et je lui parle de Plutarque et d’Offenbach.
Je tu neuvěřitelná tlačenice, do níž se noříme až po krk. Ale čas od času a ve společnosti je to velmi příjemné.
Il y a une foule incroyable, dans laquelle nous nous enfonçons jusqu’au cou. Mais c’est très agréable de temps en temps et en société.
Jsem šťastná! Neboť všichni moji nepřátelé — a mám jich hodně — mě viděli obklopenou. Zlomyslné řeči se zdvojnásobí, ale je mi to jedno. Dělají mi tu čest, že se mnou hodně zabývají a hodně o mně klevetí, v dobrém i ve zlém. Nepřála jsem si to vždy?
Je suis heureuse ! car tous mes ennemis, j’en ai beaucoup, m’ont vue entourée. Les méchants propos redoubleront mais je m’en moque. On me fait l’honneur de beaucoup s’occuper de moi et de beaucoup jaser sur mon compte, en bien et en mal. Ne l’ai-je pas toujours désiré ?
Můj deník trpí, neboť jsem začala psát román, a uspěji — díky Bohu dokážu všechno, co chci. Za dva dny dvě kapitoly — to jde svižně; četla jsem ho Dině a můj román ji zajímá. Ale umím sama posoudit leccos, i sebe samu, a myslím, že to půjde.
Mon Journal souffre, car j’ai commencé à écrire un roman, et je réussirai, grâce à Dieu je suis capable de tout ce que je veux faire. En deux jours deux chapitres, c’est aller rondement, j’ai lu à Dina et mon roman l’intéresse. Mais je sais juger moi-même, même ma propre personne et je crois que cela ira.
Zatímco se procházíme pěšky, Bibi se projížděl v kočáře — celý strnulý, celý vážný. A já byla spokojená, pyšná.
Pendant que nous nous promenons à pied Bibi se promenait en voiture .tout raide, tout sérieux. Et j’étais contente, fière.
A z čeho, proboha!
Et de quoi, Bon Dieu !
Jsem malicherná a ješitná — a když je tohle řečeno, pokračuji.
Je suis petite et vaine, cela posé je continue.
Dávám si dobrý pozor, abych vyjádřila přání nasednout do kočáru dříve, než moji kavalíři vyjádří přání se vzdálit. Dokonce mě prosili, abych se s nimi prošla ještě jednou. Velmi dobře.
J’ai bien soin d’exprimer le désir de remonter en voiture avant que mes cavaliers n’expriment celui de se retirer. Ils m’ont même priée de faire encore un tour. Très bien.
Doprovázejí nás k landau; sotva jsme samy, Bibi se objeví, jako by vyrostl ze země. Zastaví se. To je jiná!
Ils nous reconduisent jusqu’au landau, à peine sommes-nous seules que Bibi paraît comme de sous terre. Il s’arrête. A la bonne heure !
„Slečno, vy jste dnes,“ řekl a díval se na mé šaty.
— Mademoiselle, vous êtes aujourd’hui, dit-il en regardant ma robe.
„Viďte, že ten kabátek je hezký?“
— N’est-ce pas que cette jaquette est gentille ?
„Okouzlující.“
- Ravissante.
„Ale kde jste? Už vás nevidíme.“
— Mais où êtes-vous ? on ne vous voit plus.
„Ach! Zůstávám doma na venkově, jsem celý takový, celý skleslý!“
— Oh ! je reste chez moi à la campagne, je suis tout comme ça, tout abattu !
„Proboha, co vám je?“
— Bon Dieu, qu’avez-vous donc ?
„Nevím, jsem celý skleslý.“
— Je ne sais, je suis tout abattu.
„Zahoďte tu růži,“ řekla mu teta, „je zvadlá.“
— Jettez votre rose, lui dit ma tante, elle est fanée.
„Utrhl jsem ji sám u sebe na zahradě.“
— Je l’ai cueillie moi-même dans mon jardin.
„Ale je celá zvadlá.“
— Mais elle est toute fanée.
„Ach! Má růže je jako já — je skleslá.“
— Oh ! ma rose est comme moi, elle est abattue.
„Vše je skleslé,“ řekla Olga, „jen cylindr ne.“
— Tout est abattu, dit Olga, il n’y a que le tube qui ne le soit pas.
„I on,“ řekl Girofla, „potkala ho spousta neštěstí, někdo si na něj sedl, ale koneckonců se mě to netýká, to je jeho věc.“
— Lui aussi, dit Girofla, il lui est arrivé toutes sortes de malheurs, on s’est assis dessus, mais après tout, ça ne me regarde pas, c’est son affaire.
To je vše, co jsem si z rozhovoru zapamatovala. Musím být šílená! Brzy mě dají do blázince, který vede Saëtone.
C’est tout ce que j’ai retenu de la conversation. Il faut que je sois folle ! Bientôt on me mettrà dans la maison des fous dirigée par Saëtone.
Vážně, začínám bláznit! Už se mi zase vrací to moje poblouznění, a z toho, jak se mnou ten muž mluvil, jak se na mě díval, z čehosi nepostižitelného, nevím čeho, se mi zdálo, že vidím — ne, je to příliš hloupé to vyslovit, zkrátka mi rozumíte.
Vrai, je deviens folle ! Voilà que ma toquade revient et la façon dont l’homme m’a parlé, comme il m’a regardée, par un je ne sais quoi d’insaisissable, il m’a semblé voir, non c’est trop bête à dire, enfin vous me comprenez.
Jestli mi rozumíte, chápete také, v jaké jsem náladě. A co je zvláštní — vůbec ho nemiluji.
Si vous comprenez, vous comprenez aussi dans quelle humeur je suis. Et ce qu’il y a de curieux c’est que je ne l’aime pas du tout.
Ale večer se dozvídáme hezké věci. Jeanne, malá dcerka Daniloffové, osmiletá ďáblice, říká, že zná Audiffretovy a že byla na Věži. Hned si ji posadím na kolena, ostatní mě obklopí a vyslýcháme ji.
Mais le soir nous apprenons de jolies choses. Jeanne la petite fille de Daniloff, une diablesse âgée de huit ans dit qu’elle connaît les Audiffret et qu’elle a été à la Tour. De suite je la fais asseoir sur mes genoux, les autres m’entourent et nous l’interrogeons.
Než řeknu, co nám řekla, řeknu, jak se o mě všichni zdejší ničemové zajímají — pod předsednictvím d’Aspremonta se rozhodli korunovat Gautiera, protože je v přízni.
Avant de dire ce qu’elle nous dit, je dirai combien tous les faquins d’ici s’occupent de moi, sous la présidence de d’Aspremont, on a décidé de couronner Gautier parce qu’il est en faveur.
Starý Audiffret odvezl svou nejstarší dceru Marii z kláštera. Drží ji zavřenou na Věži. Když se někdo ptá na pana Audiffreta a jeho dceru, vrátný odpoví, že jsou v Itálii; vchází se jen s heslem. Dívka je zamilovaná do Gnoma, italského tenora, běhá za ním, vychází úplně sama, oslovují ji muži, posílá polibky svému tenorovi.
Le vieil Audiffret a enlevé sa fille ainée, Marie, du couvent. Il la tient enfermée à la Tour. Quand on demande M. Audiffret et sa fille le concierge répond qu’ils sont en Italie, on ne pénétre qu’avec un mot d’ordre. La fille est amoureuse de Gnom le ténor italien, court après lui, sort toute seule, est accostée par des hommes, envoie des baisers à son ténor.
Starý Emile se prochází u sebe v červeném flanelovém kabátku a ve velkém sametovém klobouku s bílým pérem.
Le vieux Emile, se promène chez lui en jaquette de flanelle rouge et en grand chapeau de velours avec une plume blanche.
Dívka se převléká za Rosinu a za Almavivu1.
La fille se déguise en Rosine et en Almaviva.
„Je to padlá dívka,“ řekla Jeanne.
— C’est une fille perdue, dit Jeanne.
Mě prý nenávidí; s vedoucí penzionátu, se kterou Jeanne chodí na Věž, o mně říká spoustu hrůz — ten krásný názor na mě jí vnukla spousta drobných lidiček, kteří jí vykládají své klevety.
Elle me déteste à ce qu’il paraît, avec la maîtresse de pension avec laquelle Jeanne va à la Tour elle dit un tas d’horreurs sur mon compte, cette belle opinion de moi est formée par une quantité de petites gens qui lui débitent leur tripotage.
„Je to dívka beze jména, bez jmění a bez pověsti,“ říká o mně Emilova sestra, „je tak chudá, že nemá než jedny bílé šaty, dělá oči na pány a ze svého kočáru se s velkou pýchou dívá na kolemjdoucí. Její rodina se neodvažuje vrátit do Ruska. Ty takzvané slečny, co ji doprovázejí, jsou malí psi a ještě hůř — řekne Emilovi, aby k ní už nechodil, je velmi rozhněvaná, že se s ní seznámil, a při první příležitosti mu o tom poví.“
— C’est une fille sans nom, sans fortune et sans réputation, dit de moi la sœur d’Emile, elle est si pauvre qu’elle n’a qu’une seule robe blanche, elle fait des mines aux messieurs et dans sa voiture regarde les passants avec une grande fierté. Sa famille n’ose pas rentrer en Russie. Les espèces de demoiselles qui l’accompagnent sont des petits chiens et pis encore, elle va dire à Emile de ne plus aller chez elle, elle est bien fâchée de ce qu’il ait fait sa connaissance, et à la première occasion elle lui en parlera.
Tak! To není špatné.
Voilà ! ce n’est pas mal.
Pak malá ďáblice Jeanne vyprávěla, že paní Audiffretová zavřela své dcery do kláštera, aby požívala jejich rent. Marie o své matce říká: „Špinavá ženská.“
Ensuite la petite diablesse Jeanne raconte que Mme Audiffret avait enfermé ses filles dans un couvent pour jouir de leurs rentes. Marie en parlant de sa mère dit: sale femme.
Miminko se podobá Emilovi, má úplně jeho nos a jako on mhouří oči, a Emile ho nemá rád a říká, že je ošklivé.
Le bébé ressemble à Emile, il a tout à fait son nez, et comme lui cligne des yeux, et Emile ne l’aime pas et dit qu’il est laid.
Za pár dní Marie prohlásí soudcům, s kým chce žít, a vypoví o chování své matky. Starý Audiffret, když se dozvěděl, že se jeho dceři líbí Gnom, Gnoma vyhnal, ale Marie se převléká a chodí za ním po městě. S tím hercem ji seznámil právě otec, vodí ji do divadla, se zpěvačkami atd. atd.
Dans quelques jours Marie va déclarer aux juges avec qui elle veut vivre, et va raconter la conduite de sa mère. Le vieil Audiffret en apprenant que Gnom plaisait à sa fille, a chassé Gnom, mais Marie se déguise et le suit en ville. C’est le père qui lui a fait connaître cet acteur, il la conduit au théâtre, avec les chanteuses etc. etc.
Uf! Ta rodina je sopka! Jsou všichni šílení. Jaká rodina, proboha, jaká rodina!
Ouf ! c’est un volcan que cette famille ! Ils sont tous fous. Quelle famille, bon Dieu, quelle famille !
Zatrachtěná holka, ta jedna!
Fichue fille ! va !
Ach! Mluvíš o mně špatně! Bídnice! A lidé s tak černým svědomím se opovažují o mně špatně mluvit! Máma tráví večer tím, že mě přivádí k zuřivosti.
Ah ! tu parles mal de moi ! Misérable ! Et des gens aussi noirs osent mal parler de moi ! Maman passe la soirée à m’exaspérer.
Zuřím.
Je suis furieuse.
Poznámky
Rosina a hrabě Almaviva: milenci z Beaumarchaisovy komedie Lazebník sevillský (1775) a z Rossiniho opery podle ní (1816). ↩