❦
Pondělí 8. listopadu 1875
Lundi, 8 novembre 1875
Dnes vypadám ošklivě, ale kolem třetí už je to lepší a jdu ven.
J’ai une laide figure aujourd’hui, mais vers trois heures je deviens mieux et je sors.
Teta o Záhadném mluví, jak nejhůř umí.
Ma tante dit tout le mal possible du Surprenant.
„Stačí vzít Biasiniho, toho stavitele,“ řekla, „nacpat ho smetím, a máte svého Audiffreta.“
- Il faut prendre Biasini, l’entrepreneur, dit-elle, le remplir d’ordures et ce sera votre Audiffret.
„Dejte si pozor, madam, já si vše zaznamenávám do deníku a vzpomínám si, že byly dny, kdy jste říkala pravý opak toho, co říkáte nyní. ‚Audiffret je ošklivý, sedlák, hlupák, nevychovaný!‘ To platí pro dnešek, ale jednou večer jste řekla: ‚Audiffret je krásný, velkopanský, dobře vychovaný, duchaplný! Okouzlující!‘ To bylo, když byl můj. Já jsem vždy spravedlivá — ať si dělá, co chce, řekla jsem a ještě řeknu: ‚Audiffret je krásný, dobře vychovaný a slušný1.‘ Nikdy si nic nedovolil, nikdy slovo, nikdy gesto navíc — a díky Bohu příležitosti nescházely.“
- Prenez garde, Madame, je note tout dans mon journal, or je me souviens qu’il y avait des jours où vous avez dit tout le contraire de ce que vous dites à présent. Audiffret est laid, paysan, bête, mal élevé ! C’est bien pour aujourd’hui, mais vous avez dit un certain soir, Audiffret est beau, grand seigneur, bien élevé, spirituel ! charmant ! C’est lorsqu’il était à moi. Je suis toujours juste, qu’il fasse ce qu’il veut, j’ai dit et je dirai encore Audiffret est beau, bien élevé et comme il faut. Jamais il ne s’est rien permis, jamais un mot, jamais un geste de trop, et, Dieu merci, les occasions ne manquaient pas.
Myslíte, že ho miluji — mýlíte se. Zuřím, nic víc.
Vous pensez que je l’aime, vous avez tort. Je suis furieuse voilà tout.
Vy tomu teď nemůžete rozumět. Nic vás nezajímá. Mě ještě nic neomrzelo, mě baví všechno. Představení v divadle, šaty, Audiffret, kůň! Beru si vše k srdci — je mi šestnáct!
Maintenant, vous ne pouvez pas comprendre cela. Rien ne vous occupe. Je ne suis pas lassée de tout moi, tout m’amuse. Une représentation au théâtre, une robe, un Audiffret, un cheval ! Je prends tout à cœur, j’ai seize ans !
„Ale Audiffret je hrůza! Nenávidím ho!“
— Mais Audiffret est une horreur ! Je le déteste !
„Já taky, ale baví mě. Doufám, že chápete, že raději trávím čas s ním než s Bihovetzem.“
— Moi aussi, mais il m’amuse. Vous comprenez j’espère que j’aime mieux passer mon temps avec lui qu’avec Bihovetz.
„Bihovetz je stokrát lepší!“
— Bihovetz est cent fois mieux !
„Pro vás! Ne pro mě. Kolik je vám? Pětatřicet? A mně šestnáct!“
— Pour vous ! pas pour moi. Quel âge avez-vous ? trente-cinq ? et moi seize !
„Ale tamhle je Godard,“ pokračovala jsem, „zastavme se.“ Zastavíme se a mluvíme s tím malým, hloupým Désiré.
— Mais voilà Godard, repris-je, arrêtons-nous. Nous nous arrêtons et parlons au petit, au stupide Désiré.
„Zuřím!“ vykřikla teta.
— Je suis furieuse ! s’écria ma tante.
„Já taky. Proč zuříte?“
— Moi aussi. Pourquoi êtes-vous furieuse ?
„Protože to vy nemáte běhat za kavalíry, ale kavalíři za vámi.“
— Parce que ce n’est pas à vous à courir après les cavaliers, mais aux cavaliers à courir après vous.
„Máte pravdu,“ říkám s povzdechem.
— Vous avez raison, dis-je en soupirant.
Je podivuhodné, jak takové malé odbytí naladí mysl k přemítání a k rozjímání o přírodě.
C’est étonnant comme une petite rebuffade dispose l’esprit à la méditation et à la contemplation de la nature.
Dnes ráno jsem se dlouho dívala na rozzuřené moře, postříbřené sluncem bledým jako měsíc. Já sama jsem byla bledá a mrzutá.
Ce matin j’ai longtemps regardé la mer furieuse et argentée par un soleil aussi pâle que la lune. Moi-même j’étais pâle et maussade.
Víte, že si zdaleka nestěžuji, naopak se výborně bavím? Úspěch je ovšem lepší než porážka, ale porážka je ve srovnání s ničím pořád ještě něco. Aspoň se žije.
Savez-vous que loin de me plaindre je m’amuse beaucoup. Sans doute un succès vaut mieux qu’une défaite, mais une défaite comparée à rien du tout est encore quelque chose. On vit au moins.
Jak krásně dnes večer svítí měsíc! Za takové noci by se nemělo myslet na nic než na lásku — a tak činím. Ale ne, nemám štěstí!
Que la lune éclaire bien ce soir ! Par une nuit pareille on ne devrait penser qu’à l’amour, ainsi fais-je. Mais non, je n’ai pas de chance !
„Včera to bylo legrační,“ říkala Dina.
— C’était drôle hier, disait Dina.
„Ano, chovali se podivně,“ říkala teta, „a Audiffret byl celý zaražený.“
— Oui, on s’est conduit étrangement, disait ma tante, et Audiffret était tout bête.
„Vše bylo zcela obyčejné,“ říkala máma, „jen bylo vidět, že se dvě děti na sebe durdí a šklebí.“
— Tout était très ordinaire, disait maman, seulement on voyait que deux enfants se boudaient et faisaient des grimaces l’un pour l’autre.
Kéž by tomu tak bylo. Ale on se na mě nedurdí. Dokonalá lhostejnost, trochu rozpaků, a to je vše. A je to zcela přirozené — člověk se vždy cítí trochu v rozpacích před ženou, kterou nechal na holičkách.
Plût au ciel que ce fut ainsi. Mais il ne me boude pas. Parfaite indifférence, un peu de gène et voilà tout. Et c’est bien naturel, on se sent toujours un peu gêné devant la femme qu’on a plantée là.
napříč stránkou
Jaká hloupost! On mě nenechal na holičkách, to spíš já jsem ho odmítla, v domnění, že dělám dobře.
en travers Quelle bêtise ! Il ne m’avait pas plantée là, c’était moi plutôt qui l’avait repoussé, croyant mieux faire.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále francouzsky: comme il faut. ↩