❦
Sobota 7. listopadu 1875
Samedi, 7 novembre 1875
To byl ale zvláštní den. Turecký karneval, podivné shromáždění, recepce u Choufleuriho! Nevím, jak to nazvat. Ztrácím se v tom a cítím se, jako by mi někdo namočil hlavu do umyvadla se špinavou vodou.
Voilà une curieuse journée. Carnaval turc, assemblée bizarre, réception de Choufleuri ! Je ne sais comment la nommer. Je m’y perds, et je me sens tout comme si on m’avait trempé avec la tête dans un bassin d’eau sale.
Dnes pan de Antonoff slavnostně otevírá svůj dům.
C’est aujourd’hui que M. de Antonoff inaugure sa maison.
Prokazujeme mu tu čest, že přijímáme jeho pokorné pozvání.
Nous lui faisons l’honneur d’accepter son humble invitation.
Mám velké bílé vlněné šaty, jednoduché a dlouhé, dlouhé rukavice a slaměný klobouk pokrytý bílými péry. Připadám si líbezná.
J’ai une grande robe de laine blanche, unie et longue, de longs gants et un chapeau de paille recouvert de plumes blanches. Je me trouve suave.
Karty mě povzbuzují, i když mi černý král slibuje samé chmury.
Les cartes m’encouragent tout en me promettant des noirceurs du roi noir.
Ve dvě hodiny stojí před malým sídlem č. 121, jak říkal Záhadný, několik kočárů, i kočár Fiouloulou; bereme ho s sebou, Antonoffa nezná. Ostatně se ptal, koho má pozvat, a teta mu nadiktovala jména a on je pozval. Protože to řekl desetkrát, ta slavnost se koná na naši počest.
A deux heures plusieurs voitures stationnent devant le petit hôtel n°121, comme disait le Surprenant, celle de Fiouloulou aussi, nous l’emmenons avec nous, il ne connaît pas de Antonoff. D’ailleurs il a demandé qui il faut inviter, et ma tante lui a dicté les noms et il a invité. Puisqu’il l’a dit dix fois, cette fête se fait en notre honneur.
Chodí se přece i k vlastnímu příručímu nebo správci, když otevírá dům nebo křtí dítě — proč tedy nejít k Antonoffovi?
On va bien chez son commis ou chez son intendant quand il inaugure sa maison, ou baptise son enfant, pourquoi ne pas aller chez Antonoff ?
Sapogenikoffovy s Dinou odjíždějí první; Záhadný je předjede, takže ho zastihnou, jak se prochází po terase.
Les Sapogenikoff avec Dina partent les premiers, le Surprenant les devance de sorte qu’elles le trouvent se promenant sur la terrasse.
„Přijíždíte sama?“ zeptal se Diny, která vcházela první.
— Vous arrivez toute seule ? demanda-t-il à Dina qui entrait la première.
„Ne, pane, přijíždím s paní Sapogenikoffovou.“
— Non Monsieur, je viens avec Mme Sapogenikoff.
„A slečna Bashkirtseffová nepřijede?“
— Et Mlle Bashkirtseff ne vient pas ?
„Ne, jede za námi.“
— Non, elle vient derrière nous.
Olga se zašklebila a nos se jí naklonil ještě víc na stranu.
Olga fit une grimace, et son nez s’inclina encore plus d’un côté.
Vcházím s okázalou blahosklonností; Antonoff, Daniloffová a služebnictvo nás přivítali na dvoře.
J’entre avec une superbe condescendance, Antonoff, la Daniloff et les domestiques nous ont reçus dans la cour.
V malém salónku napravo jsou Audiffret, Saëtone a Cresci.
Dans le petit salon de droite sont, Audiffret, Saëtone et Cresci.
Nedivte se, že vidíte Cresciho — uvidíte tu ještě jiné. Celý tisk a čalouník Morel s paní jeho čalounicí.
Ne vous étonnez pas de voir Cresci, vous en verrez bien d’autres. Toute la presse et le tapissier Morel avec Madame sa tapissière.
Mezi hosty jsou Bihovetz, Gautier a jakýsi doktor Figuiera. Opravdu nevím, jak ten podivný den vylíčit — od dvou do šesti se nedělá nic, bloudíme z pokoje do pokoje, jdeme do pánova toaletního kabinetu, otvíráme jeho skříně, vytahujeme kožešinové čepice, zkoušíme je, zpíváme, smějeme se. Saëtone a Gautier na pohovce zpívají árie z „Alice de Nevers“, přidáváme se; pak přejdeme do ložnice, tam si aspoň sedneme — Olga, Audiffret, já, Dina a Marie. Obdivují mé nožky — Audiffret prosí, jestli by je směl vidět.
Bihovetz, Gautier et un docteur Figuiera sont des invités. Vrai, je ne sais comment raconter cette drôle de journée, de deux à six heures on ne fait rien, on erre de chambre en chambre, on va dans le cabinet de toilette de Monsieur, on ouvre ses armoires, on en tire des chapeaux de fourrure, on les essaye, on chante, on rit. Saëtone et Gautier assis sur le canapé chantent des airs d’ »Alice de Nevers », nous faisons chorus; puis on passe dans la chambre à coucher, là on s’assied au moins Olga, Audiffret, moi, Dina et Marie. On admire mes pieds, Audiffret prie de les laisser voir.
„Vlastně,“ říkám, „když jsem je ukázala panu Antonoffovi, dívejte se!“
— Au fait, dis-je, puisque je les ai montrés à M. Antonoff, regardez !
A ukázala jsem svou nožku a komplimentů se jen pohrnulo. Po několika minutách obecné konverzace jsem odešla, nevím proč — myslím proto, že jsem se bála, že odejde on, a protože se v jeho přítomnosti cítím nesvá a rozrušená, když na mě plivá. On sám je v rozpacích. Všichni bloudí nebo se sobě vyhýbají, vláčíme se pokoji jako stíny těch v předpeklí1 — bez radosti a bez nudy.
Et je montrai mon pied et on redoubla de compliments. Au bout de quelques minutes d’une conversation générale je m’en allai, je ne sais pourquoi, je crois parce que je craignais qu’il s’en allât, et parce que je me sens gênée et agitée en sa présence quand il me crache dessus. Lui-même est gêné. Tout le monde erre ou s’évite, on se traîne par les chambres comme les ombres des sospesi sans plaisir et sans ennui.
V pravém salónu byl Audiffret se dvěma dalšími a já mluvila se Saëtonem u dveří; lehký sluneční paprsek osvětloval mou svěží tvář a cítila jsem, že se na mě dívají z pravého salónu, řekněme modrého salónu. Vše je měšťácké, bez stylu, bez vkusu, dokonce bez bohatství. Nábytek, lustry, lampy, vše.
Dans le salon de droite était Audiffret avec deux autres, et je parlais à Saëtone près de la porte, et un léger rayon de soleil illuminait mon frais visage, et je me sentais regardée du salon de droite, mettons salon bleu. Tout est bourgeois sans style, sans goût, même sans richesse. Meubles, lustres, lampes, tout.
Pak jdeme do zahrady, kde je střelnice a různé náčiní na gymnastiku. Slečny se houpají a pánové se oddávají „tělesným cvičením“. Hlavou dolů, s oděvy v nepořádku a pokrytými prachem vypadají jako gymnazisté. Audiffret se zdál nadmíru šťastný, že má příležitost nestýkat se se sobě rovnými, a dělal všemožné kousky, ale při velkém skoku spadl přímo na zadek do načervenalého písku, jímž jsou posypány pěšinky, a když se všichni rozesmáli, místo aby vstal, zůstal sedět a houpal hlavou jako ty čínské panenky, co vídáme na krbových římsách.
Puis on va au jardin, où il y a un tir, et diverses choses pour faire la gymnastique. Les demoiselles se balancent et les messieurs se livrent aux « exercices du corps ». La tête en bas, les habits en désordre et couverts de poussière, ils ont l’air de collégiens. Audiffret paraissait tout à fait heureux de l’occasion qui lui permettait de ne pas côtoyer ses semblables, et faisait toutes sortes de tours, mais en faisant un grand bond il tomba droit sur son derrière dans le sable rougeâtre dont sont semées les allées, et comme on se mit à rire, au lieu de se relever il resta assis en balançant sa tête comme ces poupées chinoises qu’on voit sur les cheminées.
Dívala jsem se na to vše ze schodů před domem.
Je regardais tout cela du perron.
Pak zas bloudíme; dvakrát nebo třikrát jsem viděla Záhadného vyměnit pár slov s mou matkou a tetou, ale většinu času bloudil jako ostatní nešťastníci. Kněz je tu — ta hloupá figura mi složila kompliment, který uvidíte.
Puis on erre encore, deux ou trois fois je vis le Surprenant échanger quelques mots avec ma mère et ma tante, mais pour la plupart du temps il errait comme les autres malheureux. Le prêtre est là, ce stupide personnage m’a fait le compliment que vous allez voir.
„Ach! Jaká nožka,“ řekl Antonoff, „jaká nožka! Ach, ale na vaši postavu je to zázrak! Ach, takovou jsem ještě nikdy neviděl! Ukažte mi ji, má krásná slečno, dám vám frank!“
— Oh ! quel pied, dit Antonoff, quel pied ! oh ! mais pour votre taille c’est merveilleux ! Oh ! mais je n’ai jamais rien vu de pareil ! Montrez-le moi, ma belle demoiselle, je vous donnerai un franc !
„Tu máte, dívejte se!“
— Tenez, regardez !
„Ale takhle se dá vydělat jmění,“ řekl můj duchaplný zpovědník, „bohužel není moc Antonoffů.“
— Mais on peut faire une fortune de cette façon, dit mon spirituel confesseur, malheureusement il n’y a pas beaucoup d’Antonoff.
Jak jsme stále bloudili, ocitla jsem se jaksi zase v salónu a posadila se na polštář před krbem vedle dveří; Pépino stál u mě a Audiffret byl přilepený ke dveřím a Cresci se ho ptal, jestli zůstaneme na večeři.
Comme nous errions toujours je me trouvais sensiblement de nouveau au salon et je m’assis sur un coussin devant la cheminée à côté de la porte, Pépino se tenait près de moi, et Audiffret était collé à la porte et Cresci lui demandait si on restait dîner.
„Nemůžu,“ řekl Galula.
— Je ne puis pas, dit Galula.
„Ani já,“ řekl Záhadný, „právě jsem obědval, v kolik se večeří?“
— Ni moi non plus, dit le Surprenant, je viens de déjeuner, à quelle heure dîne-t-on ?
„Ve tři, myslím,“ říkám.
— A trois heures je crois, dis-je.
„Vidíte!“
— Vous voyez !
„Ale i my jsme právě obědvali.“
— Mais nous aussi nous venons de déjeuner.
„Tak!“
— Alors !
„Vůbec nevím, jak to uděláme — je to tak komické.“
— Je ne sais pas du tout comment on va faire, c’est si drôle.
Pak, pak, ach ať mě čert vezme, jestli řeknu, co se stalo. V hlavě mám všechno zamotané, cítím se celá podivně, přesto se držím výborně a nechávám si dvořit od Pépina, který se ode mě nehne. Olga a její matka, které přišly s velkolepými nadějemi, vyčkávají a nevědí, co dělat.
Puis, puis, ah que le diable m’emporte si je dis ce qui s’est passé. Tout est embrouillé dans mon esprit, je me sens toute drôle, cependant je fais très bonne figure et me laisse faire la cour par Pépino qui ne me quitte pas. Olga et sa mère qui sont venues avec des espérances grandioses sont sur l’expectative et ne savent que faire.
Panebože! Co by se ze mě stalo bez Pépina!
Bon Dieu ! que serais-je devenue sans Pépino !
Vím, že nastala chvíle, kdy jsem zběsile žárlila, cítila jsem, jak mě opouští síla a jak je mi bídně, a musela jsem vypadat vesele, bavit se, ačkoli jsem se nudila a strašně trpěla.
Je sais qu’il y a eu un moment où je devins furieusement jalouse, je me sentais faiblir, devenir misérable, et il fallait paraître gaie, s’amuser, tout en s’ennuyant et souffrant horriblement.
Vešla jsem do modrého salónu a podívala se do zrcadla, abych se uklidnila, dodala si odvahy. Myslím, že v tu chvíli byl Záhadný u Giroflé! Vím dobře, že pro něj nic není, ale chová se k ní jako já k Pépinovi — chce za každou cenu ukázat, že se jí dvoří. Yourkoff a Pépino rozsvěcejí svíčky, novináři bloudí.
J’entrai dans le salon bleu et me regardai dans la glace pour me calmer, pour reprendre du courage. Je crois qu’à ce moment le Surprenant était près de Giroflé ! Je sais bien qu’elle n’est rien pour lui, mais il se conduit avec elle comme moi avec Pépino, il veut à toute force montrer qu’il lui fait la cour. Yourkoff et Pépino allument les bougies, les journalistes errent.
Přistoupila jsem ke stolku prohlédnout vizitky a spatřila vizitky zubaře, učitele klavíru a čalouníka. To je ale lahůdka.
Je m’approchai d’un guéridon, voir les cartes de visite et je vis celles d’un dentiste, d’un professeur de piano, d’un tapissier. C’est un sucre.
Posadila jsem se znovu na polštář a s Pépinem jsme začali skládat krátkou zprávu o recepci, jakou novináři jistě napíšou. Říkali jsme si ty nejzábavnější zlomyslnosti na světě, potichu — podle našich tváří by si člověk opravdu myslel, že jde o něco úplně jiného než o kritiku; to jsem chtěla.
Je m’assis de nouveau sur le coussin et avec Pépino nous nous mîmes à composer le petit compte rendu de la réception, que les journalistes ne manqueront pas de faire. Nous disions les plus amusantes méchancetés du monde, tout bas, on pourrait croire vraiment à notre air qu’il s’agissait de tout autre chose que de critique, c’est ce que je voulais.
„Jen aby mě neposadili vedle čalounice,“ řekl Pépino.
— Pourvu qu’on ne me mette pas à côté de la tapissière, dit Pépino.
„Nu, tak budete předstírat mdloby!“ odpověděla jsem.
— Oh ! bien, alors vous ferez semblant de vous évanouir ! répondis-je.
„A černý sluha, bude taky večeřet?“
— Et le domestique nègre, est-ce qu’il dînera aussi ?
„Možná!“
— Peut-être !
„Poslyšte, slečno: minulou neděli četné ekypáže po nové silnici do Villefranche mířily k nádherné vile nově vystavěné panem Antonoffem...“
— Ecoutez, Mademoiselle: dimanche dernier de nombreux équipages par la nouvelle route de Villefranche se rendaient à la superbe villa nouvellement construite par M. Antonoff...
„Panem de Antonoffem.“
— Par un M. de Antonoff.
„Ne, generálem de Antonoffem.“
— Non, par le général de Antonoff.
„Dobře!“
— Bien !
„Pokračuji: generál de Antonoff přijímal s dvorností, jež je mu vlastní a které se naučil, když vítal tolik dam, co přicházely kupovat klobouky do jeho krámu.“
— Je continue: le général de Antonoff recevait avec la courtoisie qui lui est habituelle et qu’il a apprise lorsqu’il voyait tant de dames qui venaient acheter des chapeaux dans sa boutique.
„Pokračujte, dobře...“
— Continuez, bien..
„V zahradě byla zřízena střelnice pro milovníky a ti, kdo upřednostňovali před touto hrou zručnosti tělesná cvičení, se horlivě činili na gymnastickém nářadí. Slečny poletovaly na houpačkách jako bílé nymfy a bylo vidět pana d’Audiffreta hlavou dolů a s naježenými vlasy prokazovat podivuhodnou obratnost.“
— Dans le jardin, un tir était organisé pour les amateurs, et ceux qui préféraient à ce jeu d’adresse les exercices du corps s’escrimaient en faisant de la gymnastique. Les demoiselles voltigaient sur les balançoires comme des nymphes blanches, et on voyait M. d’Audiffret la tête en bas et les cheveux hérissés faire preuve d’une merveilleuse adresse.
„A když dopadl na zadek,“ přerušila jsem.
— En tombant sur son séant, interrompis-je.
„Mezitím,“ pokračoval Pépino, „v salóně se jako kouzlem prostřel skvostně servírovaný stůl...“
— Pendant ce temps continua Pépino, une table somptueusement servie se dressait au salon, comme par magie...
„Mezi vznešenými cizinci,“
— Parmi les nobles étrangers,
„Ano, bylo možno spatřit pana Limousina (redaktora Žurnálu zkrachovalců), paní Daniloffovou s...“
— Oui, on remarquait M. Limousin (rédacteur du Journal des Décavés), Mme Daniloff avec un...
„S nádherným drdolem!“
— Avec un superbe chignon !
„Našeho laskavého ředitele pana Cresciho,“ pokračoval Pépino.
— Notre aimable directeur M. Cresci, continuait Pépino.
Ale v tu chvíli jsem uviděla, jak se Audiffret přibližuje k Olze a Saëtonovi, kteří byli přímo naproti u konzoly čelem k našemu krbu. Saëtone se okamžitě rozplynul jako mlhavý oblak.
Mais en ce moment je vis Audiffret s’approcher d’Olga et de Saëtone qui étaient juste en face près d’une console faisant face à notre cheminée. Saëtone fondit immédiatement comme un nuage vaporeux.
„Pokusím se být tak zábavný jako pan Saëtone,“ řekl Audiffret a posadil se k dívce.
— Je vais tâcher d’être aussi amusant que M. Saëtone, dit Audiffret en s’asseyant près de la fille.
Od té chvíle jsem nechala mluvit svého kavalíra, odpovídala mu strojově, a zatímco jsem dělala, že se mu věnuji, pozorovala jsem své dva mladé lidi. Ten muž stál ke mně zády, psal všemožné věci na všemožné papíry, přímo na konzolu, a vypadal, jako by to vše dělal pro ostatní — viděla jsem dobře, že se nudil, a ačkoli vypadal zabraný do rozhovoru se slečnou, mlčel, skláněl se nad konzolou — zkrátka chtěl, aby ho považovali za zabraného, a nebyl.
Dès lors je laissai parler mon cavalier, je lui répondis machinalement et tout en ayant l’air de m’en occuper j’observai mes deux jeunes gens. L’homme me tournait le dos, il écrivait toute sorte de choses sur toutes sortes de papiers, sur la console même et avait l’air de faire tout cela pour les autres, car je voyais bien qu’il s’ennuyait et tout en semblant occupé à parler à la demoiselle se taisait, se baissait sur la console, en un mot voulait qu’on le crût occupé et ne l’était pas.
A Olga, rudá jako rak, byla tím zdáním okouzlená a štěstím nevěděla, co dělat.
Quant à Olga, rouge comme une écrevisse, elle était enchantée de ce semblant, et ne savait que faire de bonheur.
A já jsem zuřila, přestože jsem věděla, že nic není. Na večeři se pořád čekalo; odvedla jsem Bihovetze, Pépina a toho odporného, vychytralého, klevetivého Galulu hrát se mnou karty. Saëtone, Záhadný a Giroflé prošli naším salónem do pokoje generála de Antonoffa.
Et quant à moi, tout en sachant qu’il n’y avait rien, je rageais. Le dîner se faisait attendre, j’emmenai Bihovetz, Pépino et le détestable, le rusé, le cancanier Galula jouer avec moi aux cartes. Saëtone, le Surprenant et Giroflé passèrent par notre salon dans la chambre du général de Antonoff.
Hráli jsme krále, Limousin se díval — jen aby tu hru nepopisoval.
Nous jouions aux rois, Limousin regardait, pourvu qu’il ne décrive pas ce jeu.
Pépino vyhrál.
— Pépino gagna.
„Ach!“ vykřikla jsem, „nejsem královna, tak odcházím!“
— Oh ! m’écriai-je, je ne suis pas reine je m’en vais donc !
Poslyšte, pane Gautier, to kouzlo trvá, zdá se mi, příliš dlouho a večeře pořád nikde.
Ecoutez M. Gautier, la magie dure ce me semble trop longtemps, et le dîner ne vient pas.
Ráda jsem vstala; přešla jsem do vedlejšího pokoje, kde jsem viděla Giroflé mezi Saëtonem a Záhadným, jako kdysi já. Opravdu, ten muž je jejich král a oni jednají jako dobří dvořané. Ostatně nemám si co stěžovat — byla jsem obklopena, jak jen to šlo. Ale jak jsem ucítila, že kromě Záhadného byli všichni jen příšernosti! Bez něj je člověk obklopen, a jako by nebyl. A jeho komoří to vědí, je jejich král — kde je on, tam je veselí.
J’étais enchantée de me lever, je passai dans la pièce suivante où je vis Giroflé entre Saëtone et le Surprenant, comme moi jadis. Vrai, l’homme est leur roi et, en bons courtisans, ils agissent. D’ailleurs je n’ai pas à me plaindre, j’étais aussi entourée qu’il était possible de l’être. Mais comme j’ai senti que sauf le Surprenant, tous n’étaient que des horreurs ! Sans lui on est entourée et on semble ne pas l’être. Et ses chambellans le savent, il est leur roi, où il est là est la gaieté.
Je tu jediný muž — je zcela přirozené, že se bez něj nudíme. Ostatní jsou jen jeho atd.
Il est le seul homme ici, il est bien naturel qu’on s’ennuie sans lui. Les autres ne sont que ses etc .
On to ví a oni to vědí také, z čehož plyne, že neklamu nikoho, a nešťastný Pépino mi není k velkému užitku. Ale ano — aspoň je čím zakrýt rozpaky.
Il le sait, et eux le savent aussi, d’où il résulte que je ne trompe personne, et le malheureux Pépino ne sert pas à grand chose. Si fait, c’est une contenance.
Ach! Bez něj!
Oh ! sans lui !
Celou dobu si udržuji nádhernou pleť a chovám se přirozeně a dobře. A to je div, pomyslím-li na svůj nepokoj a svůj vztek.
Je conserve pendant tout le temps un teint délicieux et me conduis naturellement et bien. Et c’est merveille, en pensant à mon inquiétude et à mon dépit.
Nemohu snést nadšené, okouzlené lidi — často je taková Dina, a pak bez důvodu ztrácím trpělivost a říkám jí drzosti.
Je ne puis pas souffrir les gens inspirés, enchantés, souvent Dina est ainsi, alors sans aucune raison je m’impatiente et lui dis des impertinences.
Představte si tedy mou netrpělivost, když vidím Olgu s tvářemi barvy ruské kůže a Ninu, jak se vznáší, plave v mateřské spokojenosti a hledí na své děti očima tchyně. Byla jsem připravená na všechno, ale nastala chvíle, kdy jsem cítila, jak slábnu — chtěla jsem plakat nebo ztlouct ty ruské kupkyně, kupce ruské.
Qu’on se figure donc mon impatience en voyant Olga avec des joues couleur de cuir de Russie, et Nina planant, nageant dans sa satisfaction maternelle et regardant ses enfants avec des yeux de belle-mère. Je m’attendais bien à tout, mais il y eut un moment où je me sentais faiblir, j’aurais voulu pleurer ou battre ces marchandes russes, marchands russes.
Konečně večeře!
Enfin le dîner !
Gautier mi nabízí paži, Olga je s Záhadným. Zařídíme se tak, abychom byli mezi sebou a zatlačili novináře na druhý konec, s čalouníkem a čalounicí.
Gautier m’offre le bras, Olga est avec le Surprenant. Nous nous arrangeons de façon à être entre nous et à refouler les journalistes à l’autre bout, avec le tapissier et la tapissière.
Zaujímám čelo stolu; napravo Pépino, Dina, Bihovetz atd.; nalevo Saëtone, Marie, Galula, Olga a Audiffret. Dál seděli ostatní.
J’occupe le haut de la table, à ma droite Pépino, Dina, Bihovetz etc. etc. à ma gauche, Saëtone, Marie, Galula, Olga et Audiffret. Puis venaient les autres.
Hodně se směji, neboť čas od času jsem cítila, jak se pohled Záhadného upírá na nás, jako by naslouchal.
Je ris beaucoup, car de temps en temps je sentais le regard du Surprenant se fixer sur nous comme pour écouter.
Pop jí jako zvíře a Morel, čalouník, drží tlustý chřest jako svíci a obdivuje ho, než ho spolkne.
Le pope mange comme un animal et Morel, le tapissier, tient avant de l’avaler une grosse asperge, comme un cierge et l’admire.
škrtnuto[Zrušeny 2 řádky]
[Deux lignes cancellées]
Nejpodivnější tabule, jakou jsem kdy viděla. Je nás celkem třiadvacet.
La plus curieuse table que j’aie jamais vue. On est vingt-trois en tout.
„Černý sluha nevečeří,“ řekl mi Pépino.
— Le domestique nègre ne dîne pas, me dit Pépino.
Aniž jsem přestala hrát svou roli, viděla jsem své dva trýznitele. A k mé velké radosti jsem viděla Audiffreta nuceného, téměř znuděného. Každou chvíli se otáčel ke Galulovi, jako by volal o pomoc, smál se a díval se na strop jako opice.
Tout en continuant mon jeu je voyais mes deux tourmenteurs. Et à ma grande joie je voyais Audiffret, forcé, presque ennuyé. Il se tournait à chaque instant à Galula comme pour secours, riait et regardait le plafond, comme les singes.
Jediné, co celý ten den dělal přirozeně, bylo, že jedl.
La seule chose qu’il a faite naturellement durant cette journée, c’est qu’il a mangé.
Dobře cítím, že ho uvádím do rozpaků, jako on mě.
Je sens bien que je le gêne comme lui me gène.
Nina jako něžná matka je vedle Záhadného a připadá mi, že mezi těmi dvěma ženami vypadá komicky.
Nina en tendre mère est à côté du Surprenant, et je lui trouve une drôle de figure entre ces deux femmes.
Ale slyším, jak se směje, slyším jeho hlas, vidím, jak se sklání k Olze a žárlím — zdá se mi, že není ani hodina, co byl můj. Každý výbuch smíchu, každé slovo, které ke mně dolehne, je mi urážkou.
Mais je l’entends rire, j’entends sa voix, je le vois se baisser vers Olga et je suis jalouse, il n’y a pas une heure, il me semble, qu’il était à moi. Chaque éclat de rire, chaque mot qui parvient jusqu’à moi, m’est une insulte.
Stýská se mi po něm, jeho hlas mi jde až k srdci — opravdu, chvílemi se mi po něm velmi stýská. Přistihnu se, jak se směji a mluvím přesně jeho hlasem, a to na mě působí podivně, ale ne nepříjemně.
Je le regrette, sa voix me va jusqu’au cœur, vrai, par moments je le regrette beaucoup. Je me surprends riant et parlant exactement avec sa voix et cela me fait un effet étrange, mais pas désagréable.
Po večeři se stůl odnese, přes koberec se prostře plátno a chystá se tanec.
Le dîner finit, la table est enlevée, un drap recouvre le tapis et les danses s’apprêtent.
Ale zapomínám na to hlavní! Při každém chodu operní zpěváci, schovaní za červeným damaškovým závěsem, spustili sbor, jednou z „Ernaniho“, jednou z „Hugenotů“ atd. atd. To bylo ještě to nejlepší, ale přerušovalo to jídlo.
Ah ! mais, j’oublie le principal, à chaque service les chanteurs masculins de l’Opéra, cachés derrière une tapisserie de damas rouge, entonnaient un chœur, tantôt d’ « Ernani », tantôt des « Huguenots », etc. etc. C’était encore ce qu’il y avait de mieux, mais cela suspendait le manger.
Poznámka editorů
[Dolní část stránky odstraněna]
[Bas de la page enlevée]
Právě jsem tancovala se Saëtonem a stála do něj zavěšená u okna.
Je venais de danser avec Saëtone et me tenais près de la fenêtre à son bras.
Audiffret právě tancoval s mými dvěma Gráciemi.
Audiffret venait de danser avec mes deux Grâces.
„Věnujete mi kolo valčíku, slečno?“ řekl a přistoupil ke mně.
— Voulez-vous m’accorder un tour de valse, Mademoiselle ? dit-il en s’approchant de moi.
„Po panu Saëtonovi,“ odpověděla jsem s úsměvem.
— Après Monsieur Saëtone, répondis-je en souriant.
„Ale prosím, slečno!“ vykřikl Saëtone a pohnul se, aby ustoupil.
— Mais je vous en prie, Mademoiselle ! s’écrie Saëtone en faisant un mouvement pour se retirer.
„Ne, ne, pane,“ řekla jsem a zadržela ho. A nemohla jsem jinak, neboť Záhadný se vzdaloval pozpátku, s rukama zkříženýma na prsou na znamení pokory, a zdálo se, že je nadšený, že se mě zbavil.
— Non, non, Monsieur, dis-je en le retenant. Et je ne pouvais faire autrement, car le Surprenant s’éloignait à reculons, les mains croisés sur la poitrine en signe d’humilité, et semblait enchanté d’être débarrassé de moi.
Teď lituji, že jsem s ním netancovala — ach, a jak, z celého srdce! Ale co chcete, nejsem žádná třicetiletá žena, která se tomu všemu upsala, jsem v těch trampotách nováček, nejsem zvyklá a často zabloudím. A pak je třeba počítat s mým vnitřním vztekem.
Maintenant je regrette de ne pas avoir dansé avec lui, oh! mais de tout mon cœur ! Mais que voulez-vous, je ne suis pas une femme de trente ans vouée à toutes ces choses, je suis nouvelle dans ces misères, je n’ai pas l’habitude et souvent je m’égare. Et puis il faut tenir compte de mon dépit intérieur.
O pár minut později se Záhadný vytratí s Crescim.
Quelques minutes après, le Surprenant s’esquive avec Cresci.
Jaké uspokojení cítit se nejhezčí, nejlépe urostlá!
Quelle satisfaction de se sentir la plus jolie, la mieux faite !
Jaké štěstí moci právem pohrdat ostatními ženami!
Quel bonheur de pouvoir justement mépriser les autres femmes !
Jaká radost moci si oprávněně říct, jsem tu jako královna! Nemuset se obávat žádné sokyně. Dnes večer — mluvím o dnešním večeru, protože jinde jsou jistě ženy lepší než já.
Quelle joie de pouvoir se dire, avec raison, je suis comme une reine ici ! de n’avoir à craindre aucune rivalité. Ce soir, je parle de ce soir, car autre part, certainement il y a des femmes mieux que moi.
Nad vodou mě držel ten pocit nesporné nadřazenosti, nemožnosti srovnání mezi mnou a ostatními zde přítomnými dívkami. Opravdu nevím, jak bych se z toho dostala, kdybych si připadala horší než kdokoli jiný.
Ce qui me soutenait c’est ce sentiment de supériorité incontestable, de l’impossibilité de comparaison entre moi et les autres filles ici présentes. Je ne sais vraiment comment je me serais tirée d’affaire si je m’étais sentie inférieure à n’importe qui.
Čekala jsem na kočár s obrovskou netrpělivostí. Zbývali jen my a Sapogenikoffovy, Fiouloulou a Gautier.
J’attendais la voiture avec une impatience énorme. Il ne restait plus que nous et les Sapogenikoff, Fiouloulou et Gautier.
V půl desáté přijede ten vytoužený kočár.
A neuf heures et demie elle vient, cette voiture désirée.
„Konečně jsem v kočáře!“ vykřikla jsem a parodovala tím: „Konečně jsem v Římě.“
— Enfin je suis en voiture ! m’écriai-je, parodiant, Enfin je suis à Rome.
„Tak co,“ řekla Dina, aby rozhovor rozproudila.
— Eh bien, dit Dina pour engager l’action.
„Tak co!“ odpověděla jsem, „ještě jsem měla chuť ty ženské nafackovat. Jejich nadšený výraz mě dráždil. A ta tlustá matka, co plavala — protože nechodila, plavala štěstím!“
— Eh bien ! répondis-je, j’avais encore envie de souffleter ces femmes. Leur air inspiré m’énervait. Et cette grosse mère qui nageait, car elle ne marchait pas, elle nageait de bonheur !
„Měla jsi k němu být milejší,“ řekla máma.
— Il fallait être plus aimable avec lui, dit maman.
„No jistě, měla jsem si ho snad zavolat a posadit vedle sebe.“
— Ah ! bien, oui, il fallait peut-être l’appeler et l’asseoir près de moi.
„Proč ne?“
— Pourquoi pas ?
„Proč ne! Protože by si sedl a za sekundu by vstal a odešel a já bych tam zůstala jako husa v té nejsměšnější pozici.“
— Pourquoi pas ! Parce qu’il se serait assis et puis au bout d’une seconde se serait en allé et je resterais comme une bête dans la plus ridicule des positions.
„To je pravda,“ řekla Dina, „je toho schopen.“
— C’est vrai, dit Dina, il en est capable.
„A navíc,“ pokračovala jsem, „je ještě velké štěstí, že jsem se tak držela — myslíte, že je snadné tvářit se, že se bavíte, když se nudíte, když zuříte!“
— Et puis, repris-je, c’est encore bien heureux que je me sois tenue ainsi, vous croyez que c’est facile de paraître s’amuser quand on est ennuyé, quand on rage !
„To je pravda,“ řekla máma, „držela se dobře.“
— C’est vrai, dit maman, elle s’est bien tenue.
„To bych řekla, madam.“
— Je crois bien, Madame.
„Ale nebylo proč zuřit.“
— Mais il n’y avait pas de quoi rager.
„Že ne? Vy to nemůžete pochopit, vy nejste ženy, nevím, co jste. Beru si vše k srdci, život se skládá z maličkostí. Vím dobře, že Olga v tom nic neznamená, ale on chce, aby si všichni mysleli opak, a to mě zlobí!“
— N’est-ce pas ? Vous ne pouvez pas comprendre cela, vous, vous n’êtes pas des femmes, je ne sais pas ce que vous êtes. Je prends tout à cœur, les petites choses composent la vie. Je sais bien qu’Olga n’est rien là-dedans, mais il veut qu’on croie le contraire et c’est ce qui me fâche !
Zatímco se máma chystala ke spánku, natáhla jsem se na šezlong a klela, hubovala a stěžovala si.
Pendant que maman s’apprêtait à dormir je m’étendis sur une chaise longue en jurant, grondant et me plaignant.
Nedělám nic potají a vyprávím své záležitosti všem — mé sebemenší příhody dělají velký rozruch a celý dům o nich mluví. Ráda chodím k mámě, když zasedá rada, stočím hovor, kam chci, a poslouchám debaty.
Je ne fais rien en cachette et raconte mes affaires à tout le monde, et mes moindres aventures font grand bruit, et toute la maison en parle. J’aime venir chez maman quand le conseil est assemblé et ayant imprimé à la conversation le cours que je veux, écouter les débats.
Posílají mě spát, ale nehnu se.
On m’envoie coucher, mais je ne bouge pas.
„Nedohánějte mě k vzteku! Nevidíte, že jsem rozzuřená!“
— Ne m’enragez pas ! Vous ne voyez donc pas que je suis furieuse !
„Ale,“ řekla máma, „bude ještě sto Audiffretů!“
— Mais, dit maman, il y aura encore cent Audiffret !
„Vy tomu nerozumíte, hned si všude představujete Lásku. U čerta, co se lásky týče, žádná není! Je tu hněv, vztek!“
— Vous n’y comprenez rien, vous vous imaginez tout de suite partout, Amour. Quel diable, pour parler d’amour, il n’y en pas ! Il y a la colère, le dépit !
Když pomyslím na ty holky, co sem přišly — ošklivé, špatně oblečené, hloupé — trochu jsem je vychovala, vyčistila, upravila, a teď si myslí, že se se mnou mohou měřit! Vím dobře, že je to šílenství, že to vidí každý, ale právě jejich slepá a hloupá drzost mě dráždí!
Quand je pense à ces filles qui sont venues ici, laides, mal mises, sottes, je les ai formées un peu, je les ai nettoyées, arrangées, et à présent elles pensent se mesurer avec moi, je sais bien que c’est folie, que chacun le voit, mais c’est leur aveugle et stupide audace qui m’irrite !
„Víte, mámo,“ řekla Dina, „u stolu jsem pozorovala, a ujišťuji vás, Marie byla jako královna!“
— Vous savez, maman, dit Dina à table j’observais, eh bien je vous assure que Marie était comme une reine !
„To vím, u všech všudy, moc dobře!“ vykřikla jsem, „proto také na nikoho nežárlím — zlobí mě ta hloupá spokojenost, ten nadšený, okouzlený a vážný výraz z přemíry spokojenosti, ten triumfátorský, namyšlený výraz!“
— Je le sais pardieu bien ! m’écriai-je, aussi ne suis-je jalouse de personne, ce qui me fâche c’est cette stupide satisfaction, c’est cet air inspiré, enchanté et grave à force de satisfaction, cet air triomphateur, suffisant !
„Ale má drahá, proč se zlobit — jsou šťastné, nechte jim jejich štěstí, jsou tak komické.“
— Et ma chère, de quoi se fâcher, elles sont heureuses, laissez-les à leur bonheur, elles sont si drôles ainsi.
Když jsem se vrátila do svého pokoje, ze všeho nejdřív jsem zamkla dveře na klíč, i ty od toaletního kabinetu, protože v tom kabinetu je vikýřek vedoucí na chodbu a pod ním komoda, a kdo na ni vyleze, vidí ke mně; pak jsem si lehla na zem. Snad můj duch nebyl dost rozrušený a ztrápený, ale má póza — natažená na zemi, vlasy v nepořádku, šaty rozepjaté — má póza, pravím, byla tak ztrápená, že jsem se rozplakala, a protože jsem měla hlavu zvrácenou, slzy mi tekly do poloviny tváří z očí a pak padaly na koberec u uší a vytvářely tak pravé úhly s čarami, po nichž právě stekly. Bylo to velmi dojemné.
Mon premier soin en rentrant chez moi, fut de fermer la porte à clef, et celle du cabinet de toilette aussi, car dans ce cabinet il y a une lucarne donnant dans le corridor, et sous cette lucarne une commode en grimpant sur laquelle on peut voir chez moi, puis je me couchai par terre; peut-être mon esprit n’était pas assez troublé et chagriné mais ma pose, étendue par terre, les cheveux en désordre, les habits défaits, ma pose dis-je, le fut tellement que je me mis à pleurer et comme j’avais la tête renversée mes larmes coulaient jusqu’à la moitié des joues des yeux et puis tombaient sur le tapis près des oreilles en formant ainsi des angles droits avec les lignes qu’elles venaient de parcourir. C’était très touchant.
Když jsem vstala, abych se posadila před zrcadlo, viděla jsem, že jsem tak bledá, až jsem se lekla. Bledá jako mrtvá, s kruhy pod očima, s bílými rty.
Quand je me levai pour m’asseoir devant mon miroir je me vis tellement pâle que j’eus peur. Pâle comme une morte, les yeux cernés, les lèvres blanches.
Jaká ošklivost!
Quelle laideur !
Chtěla jsem se za tu záležitost modlit, ale cítila jsem v sobě chlad, nemodlila jsem se dobře.
J’ai voulu prier pour l’affaire, mais je me sentais froide, je ne priais pas bien.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: sospesi („zavěšení“) — odkaz na Dantovu Božskou komedii, Předpeklí (Limbus), kde přebývají duše ve stavu bez radosti i trýzně. ↩