❦
Sobota 6. listopadu 1875 (pokračování)
Samedi, 6 novembre 1875 (suite)
na okraji
Pépino, kterého nazývám hrubiánem, byl jedním z nejhezčích chlapců na světě.
dans la marge Pépino que je nomme brute était un des plus beaux garçons du monde.
Ty jeho velké černé oči, ach! Jaký hrubián!
Ses gros yeux noirs, oh ! quelle brute !
Hra, která se dává, je velké drama ve třech obrazech, měla jsem tedy dost času čekat — a čekala jsem a přitom dělala, že se horlivě věnuji obrovskému Gautierovi, kterého bych nejraději ztloukla!
La pièce qu’on donne est un grand drame en trois tableaux, j’avais donc du temps pour attendre, et j’attendais tout en ayant l’air de m’occuper beaucoup de l’immense Gautier que je voudrais rosser !
Jsem veselá — bála jsem se, že všichni odpadnou, ale protože přišli všichni, jsem spokojená. Tak jsem se bála!
Je suis gaie, je craignais une défection générale, mais puisqu’ils sont tous venus, je suis contente. Je craignais tant !
Ano, všichni, kromě Záhadného. Ale nezuřím.
Oui, tous, excepté le Surprenant. Mais je ne suis pas furieuse.
Jen ať přijdou ostatní. On nikdy není jako ostatní — když se o něco zajímá, chodí každou chvíli, ale jakmile mu hlavou proletí jiný nápad, všechno rázem nechá plavat a o nic se nestará. Minulou zimu to byla tchyně Prodgersové a každý den bylo vidět jeho kočár před č. 17; o něco později to byla slečna Buenová, kterou nechal na holičkách a která se šla utěšit s Pépinem, přesně jako já; nakonec na jaře přišla řada na mě — přece jen to člověka uráží, když si pomyslí, že jsme ubohé pasivní bytosti, které se berou a zahazují podle libosti.
Pourvu que les autres viennent. Lui, n’est jamais comme les autres, quand il s’intéresse il vient à chaque instant, mais aussitôt qu’une autre idée lui passe par la tête il plante carrément et ne s’occupe plus de rien. L’hiver dernier c’était la belle-mère de la Prodgers, et tous les jours on voyait sa voiture devant le n° 17, un peu plus tard ce fut Mlle Bueno qu’il a plantée-là, et qui s’en est allée se consolant avec Pépino juste comme moi, enfin au printemps vint mon tour; c’est tout de même vexant de penser que nous sommes des misérables créatures passives qu’on prend et qu’on rejette à volonté.
napříč stránkou
Jsem příliš dětinská! Stačí, abych ho viděla mluvit s kýmkoli, a hned si představuji, a pak nechaná na holičkách. Ty huso jedna!
en travers Je suis trop enfant ! Pour peu que je le voie parler à quelqu’un je m’imagine et puis alors plantée-là. Serine, va !
Ten muž se nehne ze své lóže, s hlavou zvrácenou na opěradlo křesla vypadá, že se nesmírně nudí.
L’homme ne bouge pas de sa loge, la tête renversée sur le dossier du fauteuil il a l’air de s’ennuyer prodigieusement.
„Dělá to schválně,“ řekla teta, „má velkou chuť přijít a nudí se, ale nepřijde. A chuť na to má velkou, protože jsem ho přistihla, jak se sem dívá zpoza Roissarda a pozoruje všechno, co se tu děje.“
— Il le fait exprès, dit ma tante, il a très envie de venir, et il s’ennuie, mais il ne viendra pas. Et il en a grande envie, car j’ai surpris comme il regarde ici, de derrière Roissard, et il observe tout ce qui se passe ici.
„Zase!“ říkám, „stále schválně! Podívejte, madam, jste hloupá!“
— Encore ! dis-je, toujours exprès ! Tenez, Madame, vous êtes bête !
Tohle jsem ovšem neřekla přede všemi.
Ceci, bien entendu, n’est pas dit devant tout le monde.
„Tak pojďte,“ řekla mi teta u východu.
— Allons venez, me dit ma tante, à la sortie.
„Ano, madam, dovolte jen, abych si přizvedla šaty,“ — a skláním se, abych se pak při napřimování snáze setkala s očima Záhadného, o němž jsem cítila, že je nablízku; a opravdu, když jsem zvedla hlavu, ocitla jsem se tváří v tvář tomu muži, který mě zdraví s chladnou vážností...
— Oui, Madame, permettez seulement que je ramasse ma robe, - et je m’incline pour pouvoir plus facilement en me relevant rencontrer les yeux du Surprenant que je sentais là, et en effet en relevant la tête je me trouvai en face de l’homme qui me salue avec une froide gravité...
S úsměvem mu přeji dobrý večer.
Je lui dis bonsoir en souriant.
Máma, která se sotva vrátila z Monaka, ještě nespí, a tak jdeme k ní vše vyprávět.
Maman, à peine rentrée de Monaco, ne dort pas encore et nous allons chez elle, lui raconter tout.
„Vždyť mi to,“ řekla, „říkali už stokrát, takový prostě je; i Ambroise mi říkal: ‚Paní, pan Emile se dvoří všem slečnám, nevynechá ani jednu.‘“
— Mais, dit-elle, on me l’a cent fois dit, il est ainsi, même Ambroise m’a dit: Madame, Monsieur Emile fait la cour à toutes les demoiselles, il n’en passe pas une seule.
„Ano, ano, madam,“ odpověděla jsem se smíchem, „vím to, jako minulou zimu s Buenovou, která se utěšila s Pépinem, jako já.“
— Oui, oui, Madame, répondis-je en riant, je le sais, comme cet hiver avec Bueno qui s’est consolée avec Pépino, comme moi.
Jdu spát v jednu, klidná a bez obav. Jen ať ostatní… a on — co se jeho týče, smiřme se s tím.
Je vais me coucher à une heure, tranquille et rassurée. Pourvu que les autres, et lui, quant à lui résignons-nous.