❦
Sobota 6. listopadu 1875
Samedi, 6 novembre 1875
Karty předpovídají velké nepříjemnosti kvůli tmavému králi. Je to děsivé.
Les cartes prédisent des grands désagréments à cause du roi brun. C’est effrayant.
Dnes ráno jsem vyšla na balkón pavilonu a dívala se dalekohledem na hezkou plachetnici, dost dlouho, pak jsem se obrátila k hradu, ale sotva jsem to udělala, spatřila jsem toho muže u jeho okna, a tak jsem rychle vešla dovnitř. Uvádí mě do rozpaků, mate mě — kdyby mohl odtud odejít, velmi by mi zavázal. Nikdy jsme spolu nebyli na noze pouhých známých, a teď, s tím chladem, jsme spolu na noze naprosto mimořádné.
Ce matin je suis sortie sur le balcon du pavillon et regardais avec mon binocle un joli bateau à voile, pendant assez longtemps, puis je me tournai vers le château, mais à peine l’ai-je fait que je vis l’homme à sa fenêtre, alors je rentrai vite. Il me gène, il me confond, s’il pouvait s’en aller d’ici il m’obligerait beaucoup. Jamais il n’a été sur le pied d’une simple connaissance et à présent, avec ce froid il est sur un pied tout à fait extraordinaire.
A to první představení v Opeře, které mělo být tak krásné! Teď je všechno k čertu! Počítala jsem s plnou lóží lidí! No jistě, jen s tím počítej!
Et cette première représentation de l’Opéra, que je me préparais à avoir si belle ! Tout au diable à présent ! Je comptais avoir la loge pleine de monde ! Ah ! bien oui, compte là-dessus !
Ne, rozhodně se mi nic nedaří, z toho se člověk může zbláznit.
Non, décidément rien ne me réussit, c’est à se casser la tète.
Těžko najít osobu odrazenější než jsem v tuto chvíli já. A ty proklaté karty! Už se nemohu bez hněvu dívat na srdcovou dámu.
Difficile de trouver une personne plus découragée que moi en ce moment. Et ces maudites cartes ! Je ne puis plus voir sans colère la dame de cœur.
Podívejte! Pamatujete, že se začalo škádlením Diny s Audiffretem, na samém počátku, před rokem? Jak je to podivné. Ne, upřímně, musím se stát rozumnou a vystoupit na svůj piedestal, povznést se nad ty mizérie. Jsem tak vykolejená a odrazená, že souhlasím se vším, jen ať neonemocním. Jen aby ne...
Tiens ! vous souvenez-vous qu’on a commencé par taquiner Dina avec Audiffret, tout à fait au commencement, il y a un an de cela ? Comme c’est étrange. Non, franchement, il me faut devenir raisonnable et monter sur mon piédestal, m’élever au-dessus de ces misères. Je suis si décollée et découragée que je consens à tout, pourvu que je ne devienne pas malade. Pourvu qu’on ne ...
Hrůza! Bože, zbav mě těch myšlenek!
Horreur ! Dieu, ôtez-moi ces pensées !
Obléknu se a vyjdu.
Je vais m’habiller et sortir.
Stalo se vám někdy, že se nic nedaří? Účes nedrží, klobouk se každou chvíli posune, volán spodničky se trhá s každým krokem, kamínky mi vcházejí do pantoflí, pronikají punčochami a bodají mě do nohou!
Vous est-il jamais arriver de tout manquer ? La coiffure va mal, le chapeau se déplace à chaque instant, le volant du jupon se déchire à chaque pas que je fais, les cailloux entrent dans mes pantoufles, traversent les bas et me piquent les pieds !
Jdeme k hudbě, pak do anglického obchodu — objednávám si bílý flanelový kabátek a šedý redingot jako Audiffret; je to dost nošené, ale na mně to bude nové.
Nous allons à la musique puis au magasin anglais, je me commande une jaquette de flanelle blanche et une redingote grise comme Audiffret, c’est assez porté, mais mis par moi ce sera nouveau.
Sestupujeme z kočáru a za pár minut vidím přicházet Audiffreta s... s Désiré.
Nous descendons de voiture et au bout de quelques minutes je vois venir Audiffret avec... avec Désiré.
„Dobrý den, madam,“ řekl Audiffret.
— Bonjour Madame, fait Audiffret.
„Dobrý den, pane,“ řekla zároveň teta, a my čtyři se na okamžik zastavíme jako váhavě, pak se mineme — což vytváří nejsměšnější situaci na světě.
— Bonjour Monsieur, dit en même temps ma tante, et nous les quatre nous nous arrêtons un instant comme hésitant, puis on se passe; ce qui fait la position la plus ridicule du monde.
Tady máte mé krále, křížového a srdcového!
Voilà mes rois de trèfle et de cœur !
Potkáme je znovu a tentokrát nasadím skvělý výraz. Ten nicejský lump zabránil Godardovi přiblížit se ke mně — málem ho chytil za rukáv.
Nous les rencontrons encore et cette fois je fais une mine superbe. Cette canaille niçoise a empêché Godard de s’approcher de moi, il l’a presque tiré par la manche.
Já a teta, obě jsme zuřivé; jdeme ještě do anglického obchodu, k Manbymu, abychom tam potkaly Dinu a kočár, a nacházíme tam Sapogenikoffovy; jsem tak podrážděná, že mě sebemenší slovo přivádí k zuřivosti, žádají mě o rady, dávám je vztekle, běhám po obchodě a chovám se jako šílená. Sebemenší slovo — řeknou mi dobrý den a já jsem zuřivá.
Moi et ma tante, toutes les deux nous sommes furieuses; nous allons encore au magasin anglais, chez Manby, pour y retrouver Dina et la voiture, et nous y trouvons les Sapogenikoff, je suis si énervée que le moindre mot me met en fureur, on me demande des conseils, je les donne avec rage, cours par le magasin et me conduis comme une folle. Le moindre mot, on me dit bonjour et je suis furieuse.
Držím se ze všech sil, abych všechny neztloukla.
Je me tiens à quatre pour ne pas battre tout le monde.
Jestli myslíte, že to je kvůli Audiffretovi, mýlíte se — je to prostě kvůli té směšné situaci na promenádě a kvůli Godardovi. Bylo to ošklivé, směšné! Ale počkejte! Vezou Marii k Viscontimu a celou cestu jsem se třásla strachem, že Dina pozve mé Grácie do divadla. Přidejte k tomu dřevěnou bednu na dně kočáru, jejíž roh se mi zarýval do lýtka.
Si vous croyez que c’est pour Audiffret, vous vous trompez, c’est simplement pour cette ridicule position à la Promenade et pour Godard. Ça a été laid, ridicule ! Mais attendez ! On conduit Marie chez Visconti, tout le long de la route je tremblais de crainte que Dina n’invite mes Grâces au théâtre. Ajoutez à cet agrément une boîte de bois au fond de la voiture dont le coin m’entrait dans le mollet.
To není vše — vracejíce se po promenádě, vysadivše Marii u ní, vidíme Ninu a Olgu na lavičce, a právě v okamžiku, kdy projíždíme, se Audiffret k nim přibližuje a přivádí jim toho imbecila Godarda. To si dovedete představit! Ach! Kvůli tomu kreténovi Désiré si budu dělat zlou krev.
Ce n’est pas tout, en repassant par la Promenade, ayant déposé Marie chez elle, nous voyons Nina et Olga sur un banc, et, juste au moment où nous passions, Audiffret s’approche d’elles et leur amène l’imbécile Godard. Vous voyez cela d’ici ! Ah ! pour ce crétin de Désiré je me ferai du mauvais sang.
Neuzavírám svůj hněv do sebe, ale naopak nepřestávám mluvit.
Je ne renferme pas ma colère en moi, mais au contraire ne cesse de parler.
„Víte, mám náladu jít a dát těm dvěma ženám facku!“
— Vous savez, je suis en humeur d’aller souffleter ces deux femmes !
„Ale je to snad jejich vina!“ vykřikla teta.
— Mais est-ce leur faute ! s’écrie ma tante.
„Ale je to snad moje věc? K čemukoli mi stačí mít na to chuť. Za chvilku bych je nefackovala ani za milion, ale teď — zadarmo a s potěšením. Když mám chuť, shledávám vše slušným, vše proveditelným, vše dobrým. Ale jedna věc mi brání — zostudila bych se. Ach! Kdybych byla vdaná!“
— Mais est-ce mon affaire. Pour faire n’importe quelle chose il ne me faut qu’avoir envie de la faire. Dans un moment pour un million je ne les souffleterais pas, mais à présent, pour rien et avec plaisir. Quand j’ai envie je trouve tout convenable, tout faisable, tout bien. Mais une chose m’empêche, c’est que je me scandaliserais. Ah ! si j’étais mariée !
„Ale drahá,“ namítá Dina, „proč?“
— Mais ma chère, objecte Dina, pourquoi ?
„Proč? Protože pak bych sestoupila z kočáru — vidíš je, ty dvě ruské kupkyně, právě se na ně usmívám, nuže, sestoupila bych a dala bych každé z nich pohlavek. Ach! Jak by to bylo krásné! Jaký příjemný zvuk! Ale nemůžu, slečna nemůže.“
— Pourquoi ? Parce qu’alors je descendrais de voiture, tu les vois, ces deux marchandes russes, je leur souris en ce moment, eh bien je descendrais et je leur donnerais à chacune une claque. Ah ! comme ce serait bien ! Quel bruit agréable ! Mais je ne puis pas, une demoiselle ne peut pas.
„Počkejte,“ pokračovala jsem, „dnes večer půjdeme do divadla, nevezmu si Sapogenikoffovy s sebou, a uvidíme, kdo přijde a kdo ne!“
— Attendez, continuai-je, ce soir nous irons au théâtre, je ne prendrai pas les Sapogenikoff avec moi, et nous verrons bien qui viendra et qui ne viendra pas !
Vracím se rozzuřená, bídná, a Frédéric, ten proklatý pes, se na mě vrhá celý radostný; stoupám po schodech a on mě pronásleduje svým lísáním; měla jsem trpělivost až do konce, ale dorazivši do svého pokoje jsem mu dala takový kopanec, že odešel kvílet pod postel, ale za dvě minuty se vrátil, vrtěl ocasem a díval se na mě, jako by prosil za odpuštění. Ach! Ti psi. Kdo by je dokázal nenávidět, i když nenávidí všechno! Jako já v tuto chvíli.
Je rentre exaspérée, misérable et Frédéric ce chien maudit se jette sur moi tout joyeux, je monte l’escalier, et il me poursuit de ses caresses; j’eus patience jusqu’au bout, mais arrivée dans ma chambre je lui donnai un tel coup de pied qu’il s’en alla, hurlant sous le lit, mais au bout de deux minutes revint en remuant sa queue et en me regardant comme pour demander pardon. Oh ! les chiens. Le moyen de les détester même quand on déteste tout ! Comme moi à présent.
Pomalu se strojím, v bílém jako vždy, učesaná také jako vždy, lehce a půvabně; protože rukávy šatů jsou dost krátké, nasazuji si dlouhé bílé rukavice. Vypadám co nejlépe.
Je fais lentement toilette, en blanc comme toujours, coiffée aussi comme toujours, légèrement et gracieusement, comme les manches de la robe sont assez courtes je mets de longs gants blancs. Je suis aussi bien que possible.
Barnola přišel hned k nám a zatímco tam byl, Záhadný učinil svůj vstup. Naštěstí jsem držela kukátko před očima, protože jsem hodně zrudla.
Barnola vint de suite chez nous et pendant qu’il était là, le Surprenant fit son entrée. Heureusement je tenais le binocle devant les yeux car j’ai rougi beaucoup.
Všichni přicházejí, i Saëtone; Pépino, ta obrovská telegrafní tyč, přichází celý růžový a oživený. Ta velká hlava si myslí, že se může líbit, myslí si, že se o něj zajímáme, že mluvíme kvůli němu! Zlobí mě a rozesmívá! Dělá mi sladké oči! To právě potřebuji, že! Jak jsou muži hloupí! Nic nevidí!
Tout le monde vient, même Saëtone, Pépino cet immense bâton de télégraphe, vient tout rose et animé. Cette grosse tête pense pouvoir plaire, pense qu’on s’occupe de lui, qu’on lui parle pour lui ! Il me fâche et me fait rire ! Il me fait les doux yeux ! J’ai besoin de cela n’est-ce pas ? Comme les hommes sont bêtes ! Ils ne voient rien !
S těmi podkroucenými kníry, s malými kníry nad malými ústy.
Avec ses moustaches retroussées, ses petites moustaches au-dessus de sa petite bouche.