❦
Pátek 5. listopadu 1875
Vendredi, 5 novembre 1875
Co mi říkaly karty!
Qu’est-ce que me disaient les cartes !
Led! Nula stupňů. U všech rohatých!
De la glace ! Zéro degré. Sapristi !
Byla jsem včera příliš klidná — a tady ji máme, tu zuřivost, která nechtěla přijít!
J’étais trop calme hier, la voilà cette fureur qui ne voulait pas venir !
Nebyla jsem zuřivá — ale teď jsem, buďte bez obav!
Je n’étais pas furieuse, je le suis, soyez tranquille !
Naši, kteří vyšli přede mnou, mi hlásí, že se Audiffret projíždí v dvoukolce, s livrejí atd. Ale ten chlapec mě tak ochladil a odradil, že si nijak nepospíším.
Les miens, qui sont sortis avant moi, m’annoncent Audiffret se promenant en voiture à deux roues, livrée etc. Mais tellement ce garçon m’a refroidie et découragée que je ne fais aucune diligence.
A opravdu ho vidím, jak řídí ten svůj loňský kočárek.
En effet je le vois conduisant sa petite voiture de l’année dernière.
Jsem pěšky, teta pookřeje, já se nehnu — člověk si není jistý ničím.
Je suis à pied, ma tante s’anime, je ne bouge pas, on n’est sûr de rien.
„Tamhle je Girofla,“ říká, „jde nám pěšky naproti.“
— Voilà Girofla, dit-elle, qui vient à pied à notre rencontre.
„Ach! Bože můj, jak strašně zrudnu.“
— Ah ! mon Dieu, comme je vais rougir terriblement.
Nezrudla jsem, a on nás minul a pozdravil podruhé, ale nezastavil se. To je opravdový úder hromu! Nikdo si nedovede představit můj hněv a mé zahanbení. Ach! Jsem tak uražená!
Je n’ai pas rougi, et il nous passa en saluant une seconde fois mais sans s’arrêter. Voilà un véritable coup de tonnerre ! On ne se figurera jamais ma colère, ma confusion. Oh ! je suis si offensée !
Teta se odváží utrousit pár vtípků o livreji, koni a cylindru, na které odpovídám bez přetvářky. Cítila jsem se, jako bych skákala z mostu do moře. Zima, strach!
Ma tante risque quelques plaisanteries sur la livrée et le cheval, et le tube, auxquelles je réponds sans affectation. Je me sentais en sautant dans la mer du haut du pont. Froid, peur !
škrtnuto[Zrušen 1 řádek]
[Une ligne cancellée]
Máma se zastaví u nás v kočáře, ale teta, která z dálky zahlédla Záhadného, mě prosí, abych ještě šla pěšky. Ale Záhadný projde jako poprvé.
Maman s’arrête auprès de nous en voiture, mais ma tante me prie de marcher encore ayant aperçu de loin le Surprenant. Mais le Surprenant passe comme la première fois.
„Nepřibližuje se!“ řekla teta.
— Il ne s’approche pas ! dit ma tante.
„A vy mě necháváte chodit, aby se přiblížil,“ odpověděla jsem. „Je to zbytečné, nepřiblíží se!“
— Et vous me faites marcher pour qu’il s’approche, répondis-je. C’est inutile, il ne s’approchera pas !
Kočár se znovu vrací a znovu je z dálky vidět, jak ten muž přichází, ale tentokrát otevřu dvířka a rychle nasednu — nechtěla jsem třetí ponížení!
De nouveau la voiture revient et de nouveau on voit de loin venir l’homme, mais cette fois j’ouvre la portière et monte vite, je ne voulais pas d’une troisième vexation !
Mlčela jsem, protože jsem cítila, že kdybych promluvila, rozpláču se.
Je me taisais car je sentais que je pleurerais si je parlais.
„Ach, ale,“ vykřikla jsem konečně a odpovídala všem najednou, „přestaňte laskavě se svými výmluvami a konejšivými poznámkami! Ach! Nebýt vás, jak bych byla klidná.“
— Ah ! mais, m’écriai-je enfin, répondant à toutes à la fois, voulez-vous bien cesser vos excuses, et vos commentaires adoucissants ! Ah ! si ce n’était vous, comme je serais tranquille.
Ale, ó překvapení, hle, na promenádu přichází Nina s Giroflé — Giroflé napodobuje mou chůzi a můj způsob pozdravu.
Mais, ô étonnement, voilà venir sur la Promenade Nina avec Giroflé, Giroflé imitant ma tournure et ma manière de saluer.
„Dobrá,“ říkám, „tamhle jsou další dvě na lovu Girofla!“
— Bon, dis-je, en voilà encore deux à la chasse au Girofla !
A procházíme se sem a tam, abychom pozorovaly přechod Venuše přes Slunce. Naštěstí, a to velké štěstí, Venuše nepřitahuje Slunce a vše proběhne dobře — dobře pro mě, ne pro to nešťastné děvče, které se narovnalo, nasadilo svůj nejvznešenější výraz a s rukama zkříženýma v pase čekalo.
Et nous nous promenons de long en large pour observer le passage de Vénus devant le soleil. Heureusement, bien heureusement Vénus n’attire pas la soleil et tout se passe bien, bien pour moi, pas pour cette malheureuse fille qui s’est redressée, qui a pris son air le plus superbe et qui les mains croisées à la taille, attendait.
„Ach! To byla legrace!“
— Ah ! que c’était drôle !
„Přestanete s těmi hloupostmi, madam?“ vykřikla jsem, „proč to pobíhání! A ty oči, které na mě děláte! To mě trýzní! Vaše pohledy úkosem, vaše komentáře!“
— Cesserez-vous vos bêtises, Madame ? m’écriai-je, pourquoi ces courses ! Et ces yeux que vous me faites ! Voilà ce qui me tourmente ! Ce sont vos regards de travers, vos commentaires !
škrtnutoJdu nahoru k Nině.
„Nic mimořádného tu není,“ odpověděla máma, „nikdy od počátku jsem na Audiffreta nehleděla jako na vhodnou partii, ale když už se s námi seznámil, když k nám chodí, je zcela přirozené, že ho vidím raději než ostatní.“
— Il n’y a rien d’extraordinaire ici, répondit maman, jamais depuis le commencement je n’ai regardé Audiffret comme un parti convenable, mais puisqu’il a fait connaissance, puisqu’il vient chez nous, il est bien naturel que j’aime mieux le voir, le préférant aux autres.
Jdeme nahoru k Nině — ta ženská mě zároveň rozčílila i rozesmála.
Nous montons chez Nina, cette bonne femme m’a fâchée et fait rire en même temps.
„V Římě,“ řekla máma, „bude třeba ze všeho nejdřív vzít si učitele zpěvu a malování.“
— La première chose qu’il faudra faire à Rome, dit maman, c’est prendre des professeurs de chant et de peinture.
„Ano,“ říkám, „a začnu chodit do galerií.“
— Oui, dis-je, et je vais commencer à aller dans les galeries.
„Ale co tam budete v galeriích dělat!“ řekla Nina.
— Mais qu’allez-vous donc faire dans les galeries ! fit Nina.
„Ale kopírovat, studovat!“
— Mais copier, étudier !
„Ach! Ale vy jste od toho tak daleko,“ řekla s přesvědčením.
— Oh ! mais vous êtes si loin de cela, dit-elle avec conviction.
Slyšíte ji — takhle mě ta bláznivá ženská soudí. Ale co! Je mi to jedno. Každá matka má své slabosti a slepoty.
Vous l’entendez, cette folle me juge ainsi. Mais ah ! Je m’en moque. Chaque mère a ses faiblesses et ses aveuglements.
Hořela jsem touhou vrátit se domů.
Je brûlais de rentrer.
Jsem svrchovaně rozmrzelá, uražená, zarmoucená!
Je suis souverainement ennuyée, offensée, chagrinée !
Znovu mi vytanulo na mysli to ohavné strašidlo, ta ohavnost, jed všeho, ten příšerný had! Ten prokletý člověk, jehož jméno nechci z pověrčivosti napsat. Ten odporný člověk, ten hnusný baron, který mi všechno kazí, který mi otravuje všechny myšlenky!
Le spectre abominable, l’abomination, le poison de tout, le serpent affreux, me revint à l’esprit ! Cet homme abhorré dont par superstition je ne veux pas écrire le nom. Cet homme dégoûtant, ce baron abominable qui me gâte tout, qui m’empoisonne toutes les pensées !
Dej pozor, může to dopadnout jako s... — ten pekelný hlas, co mi vždy křičí totéž! Ach! Ne, Bože můj, tady to tak nebude, tenhle se v ničem nepodobá té druhé hrůze! Velký Bože, dej, ať na něj zapomenu!
Prends, Garde, ce pourra être comme avec... - cette voix infernale qui me crie toujours la même chose ! Oh ! non, Mon Dieu, ici ce ne sera pas ainsi, celui-ci ne ressemble en rien à l’autre horreur ! Grand Dieu faites-le moi oublier !
Nechci o tom už mluvit, nechci o tom nikdy víc mluvit! Zatímco píšu, čas od času vykládám karty — vyšla čtyři esa.
Je ne veux plus en parler, je ne veux plus jamais en parler ! Tout en écrivant je fais de temps en temps les cartes, quatre as sont sortis
„Kdo ví,“ řekla máma, „možná mu řekli, že to my se jím tolik zabýváme, protože Sapogenikoffovy si povídají se všemi sluhy a všude se vyptávají, a možná mu namluvili, že jsme to my. A pak ta pověst o svatbě — nechce jí dávat za pravdu, a tak se drží chladně.“
— Qui sait, dit maman, peut-être qu’on lui a dit que c’est nous qui nous occupons tellement de lui, car les Sapogenikoff causent avec tous les domestiques, et cherchent des renseignements partout, et on lui dit peut-être que c’est nous. Et puis ce bruit de mariage, il ne veut pas l’accréditer et jette du froid.
Je to pravda, ano — chlad, ten chlad, z toho mravního ledu je mi zima i tělesně.
C’est vrai, oui du froid, ce froid, cette glace morale me donne froid physiquement.
„Je velmi krásný,“ dodala matka.
— Il est très beau, ajouta ma mère.
„Ano, velmi krásný,“ opakovala teta.
— Oui, très beau, répéta ma tante.
„Ať vás čert vezme,“ pomyslela si jejich dcera, „proč mi říkáte, co vím, a živíte ve mně myšlenky, které bych měla s hanbou zahnat!“
— Que le diable vous emporte, pensa leur fille, pourquoi me dire ce que je sais, et entretenir en moi des pensées qui devraient être honteusement chassées !
Dává se „Modrovous“1 — on je v divadle.
On donne « Barbe bleue », il est au théâtre.
Ať ho miluji nebo ne, na tom nezáleží! Důležité je, že mi záleží na všem, co se ho týká. Je opravdu nešťastné mít citlivé srdce! Přemýšlím a přemýšlím o všem od počátku. Jsem pověrčivější než kdy dříve a chvěji se při pohledu na šťastné karty — karty, co předpovídají to, po čem tak, tak, tak toužím!
Que je l’aime ou que je ne l’aime pas, peu importe! Mais il importe que tout ce qui le touche m’importe. C’est vraiment malheureux d’avoir le cœur tendre ! Je pense et repense à tout depuis le commencement. Je suis plus superstitieuse que jamais et je frissonne à la vue de cartes heureuses, des cartes qui prédisent ce que je désire tant, tant tant !
Zas někdo zvoní, je půl jedenácté a bláznivá, jak jsem, vyřítím se na chodbu a dívám se dolů celá rozechvělá — a marně! Tak, teď si ho představuji v divadle, se zavřenýma očima ho vidím a srdce mi buší a chce se mi plakat.
Encore quelqu’un qui sonne, il est dix heures et demie et folle que je suis je me jette dans le corridor et regarde en bas toute frémissante, et en vain ! Voilà, à présent je me le représente au théâtre, les yeux fermés je le vois et mon cœur bat et je suis prête à pleurer.
Podívejte, kárová dáma právě vyšla na srdce křížového krále a já se usmívám a jsem šťastná! I kdyby mě miloval, nikdy by na mě nemohl myslet tolik jako já na něj.
Tenez, la dame de carreau vient de sortir sur le cœur du roi de trèfle et je souris et je suis heureuse ! S’il m’aimait même il ne pourrait jamais penser à moi autant que moi à lui.
Vždyť on má tolik zaměstnání, hraje, všude ho doprovází celá svita, chodí všude, zatímco já jsem schovaná, skoro celý den sama, celý můj život se řídí tím, co dělá osoba, která mě zaměstnává — myslím jen na ni, dělám všechno jen pro ni, žiji jen jí. Pochopte, jak je taková povaha mučitelná! Kvůli každé maličkosti padám z výšin na zem, vidím vše černě, zoufám si, pláču! Ať karty řeknou, že mě miluje, a skákala bych jako šílená! Několikrát to dnes večer řekly — ach! Kéž by bylo možné nahlédnout do mého srdce!
Car il a une foule d’occupations, il joue, il est accompagné de tout un bataclan, il va partout, tandis que moi [je suis] cachée, presque toute la journée seule, toute ma vie est réglée sur les mouvements de la personne qui m’occupe, je ne pense qu’à elle, je ne fais rien que pour elle, je ne vis que par elle. Comprenez, combien un pareil caractère est tourmentable ! Pour les moindres choses je tombe de haut en bas, je vois tout en noir, je me désole, je pleure ! Que les cartes disent qu’il m’aime et je sauterais comme une folle ! Plusieurs fois ce soir elles l’ont dit, ah ! si on pouvait alors voir dans mon cœur !
Ach! Právě mi řekly spoustu příjemných věcí a jsem celá rozveselená a oživená.
Oh ! elles viennent de me dire un tas de choses agréables et je suis toute égayée et ranimée.
Při každém ochlazení mi připadá jako velký kníže, všechny jeho činy se mi zdají plné vznešenosti a majestátu.
A chaque refroidissement il me paraît un grand prince, tous ses actes me semblent pleins de noblesse et de majesté.
Jsem jen bláznivá.
Je ne suis qu’une folle.
Má nálada je proměnlivější než vítr.
Mon humeur est plus changeante que le vent.
Dnes je vše černé, pláču pro vše — pro Řím, pro Giroflu, pro vše! Ponižuji se, miluji, válím se v blátě!
Aujourd’hui tout est noir, je pleure pour tout, pour Rome, pour Girofla, pour tout ! Je m’humilie, j’aime, je me roule dans la boue !
Odporná povaha!
Détestable caractère !
Jak jsem nerozhodná, jak bídná! Co říkají karty, tomu nelze věřit — dnes jsem je vytáhla víc než stokrát.
Si indécise, si misérable, je suis ! Ce que disent les cartes, on ne peut croire, aujourd’hui je les ai tirées plus de cent fois.
Ne, ne, ne, vše mi chybí, vše mi chybí! Šílená, šílená, šílená, nevidíš, že jsi prokletá v těch nejmenších věcech! Pro žert, pro to, co všechny ženy mají, aniž by prosily, se válím po zemi, modlím se k Bohu!
Non, non, non, tout me manque, tout me manque ! Folle, folle, folle, ne vois-tu pas que tu es maudite dans les moindres choses ! Pour une plaisanterie, pour ce que toutes les femmes ont sans le demander, je me roule par terre, je prie Dieu !
Bůh, který mě neposlouchá! Je to věc tak mimořádná, chlapec zamilovaný do dívky, že Ho musím prosit na kolenou, se slzami!
Dieu qui ne m’écoute pas ! Est-ce chose si extraordinaire qu’un garçon amoureux d’une fille, que je doive l’implorer à genoux, avec des larmes !
Nejvíc mě rozzuřuje, nejvíc mě dohání k vzteku, že pro takovou hloupost upadám do tragiky, zatímco on na to ani nemyslí a v tuto chvíli možná tleská nějaké komické písni nebo se šklebí s Prodgersovou, aniž by se o mě staral víc, než kdybych neexistovala!
Ce qui me met en furie, ce qui me fait rager, c’est que pour une pareille bêtise je tombe dans le tragique tandis que lui n’y pense même pas et en ce moment peut-être applaudit à quelque chanson bouffonne ou grimace avec la Prodgers sans plus se soucier de moi que si je n’existais pas !
Proč milujeme druhé!
Pourquoi aime-t-on les autres !
To proto, že jiné ženy někdo miluje, protože ony mají nápadníky, aniž by o to prosily Boha — proto zuřím, proto jsem rozzuřená!
C’est parce qu’on aime les autres femmes, parce qu’elles ont des amoureux sans le demander à Dieu, que je rage, que je suis furieuse !
Ta Robinsonová, ta Špičatá Američanka, ani nevysloví jméno Boží, neví, co to je modlit se celou duší, mluvit k Bohu, být ve vytržení, v extázi jako já — a ten muž ji miloval a řekl, že to byla záležitost „svatá“.
La Robenson, cette Pointue Américaine, ne prononce même pas le nom de Dieu, ne sait pas ce que c’est que prier de toute son âme, parler à Dieu, s’exalter, être en extase comme moi, et cet homme l’a aimée, et il a dit que c’était une affaire « sainte ».
Zapřísahám vás, neberte tyhle úvahy za lásku, berte je za to, co jsou, postavte se na mé místo a pochopíte mě a budete mluvit jako já! — tím spíš, že nikdy nezapírám: když miluji, tak miluji. A ani se nemýlím, bohužel vidím příliš jasně!
Je vous en supplie, ne prenez pas ces réflexions pour de l’amour, prenez les pour ce qu’elle sont, mettez-vous à ma place et vous me comprendrez et vous parlerez comme moi !, d’autant plus que je ne nie jamais quand j’aime, j’aime. Je ne me trompe pas non plus, je vois malheureusement trop clair !
Postavte se na mé místo a pochopíte mé ponížení, můj vztek. Žádat tu nejjednodušší, nejdosažitelnější věc! Žádat ji jako milost, jako štěstí po tak dlouhou dobu, věřit v Boha, modlit se k Němu a nemít nic.
Mettez-vous à ma place, et vous comprendrez ma vexation, mon dépit. Demander la chose la plus simple, la plus possible ! la demander comme une grâce, comme un bonheur depuis tant de temps, croire en Dieu, Le prier et ne rien avoir.
Dobrá, už vidím ty lidi, co se mi vysmívají, protože míchám Boha do všeho.
Bon, je vois d’ici les gens qui se moquent de moi parce que je mêle Dieu dans tout.
Posmívejte se, ale kdybyste byla na mém místě, byla byste stejně rozzuřená jako já! Když jsem žádala, já malá třináctiletá holčička, aby mě miloval vévoda z Hamiltonu2, abych ho přiměla opustit Gioiu — tehdy jsem žádala příliš mnoho, ale teď!
Moquez-vous, mais si vous étiez à ma place vous seriez aussi furieuse que moi ! Quand je demandais, moi petite fille âgée de treize ans, d’être aimée par le duc de Hamilton, de lui faire abandonner Gioia, alors je demandais beaucoup trop, mais à présent !
Co žádám?
Qu’est-ce que je demande ?
Zalíbit se Audiffretovi, nicejskému bonvivánovi! Ale taková věc by se neměla žádat!
Plaire à Audiffret, un viveur niçois ! Mais une pareille chose ne devrait pas se demander !
Je tolik obtíží, že si představuji, že je to kníže, a jeho dobytí se mi zdá stejně obtížné jako dobytí království — ta nejšpinavější věc nabývá odporem na hodnotě!
Tant il y a de difficultés que je m’imagine que c’est un prince et sa conquête me semble aussi difficile que celle d’un royaume, la plus sale chose, en résistant, acquiert de la valeur !
Zvláštní je, že od první chvíle, kdy mi ho představili na pláži, jsem na něj hleděla jako na nepřítele. On a já mi tehdy připadali jako dva protivníci konečně postavení tváří v tvář a připravení k boji. To byl můj první pocit. A nemýlila jsem se! Ach! Zuřivost, běsnění! Nepředstavitelné!
Ce qui est curieux, c’est que dès le premier moment, lorsqu’on l’a présenté sur la plage, je l’ai regardé en ennemi. Lui et moi me semblaient alors, deux adversaires mis enfin face à face et prêts à combattre. C’était mon premier sentiment. Et je ne me suis pas trompée ! Oh ! rage, fureur ! impossible à imaginer !
Ach! Bože můj!
Oh ! mon Dieu !
Odjet nelze — peníze ještě nepřišly. Znáte reálnější, odpornější, silnější překážku?
Impossible de partir, l’argent n’est pas encore arrivé. Connaissez-vous un empêchement plus réel, plus dégoûtant, plus fort que celui-là ?
Jsou chvíle, kdy pochybuji o všem, kdy se mi vše zdá strašné!
Il y a des moments où je doute de tout, où tout me paraît affreux !
Má ošklivá povaha všemu přikládá důležitost — nebudu se snad teď rozpomínat na spoustu věcí a dělat z nich události, a srovnávat, a litovat!
Mon vilain caractère donne de l’importance à tout, ne vais-je pas à présent me ressouvenir d’une foule de choses et d’en faire des événements, et comparer, et regretter !
Poznámky
Pozn. překl.: Offenbachova opereta. ↩
Pozn. překl.: William Douglas-Hamilton, 12. vévoda z Hamiltonu (1845–1895), do něhož se Marie roku 1873 v Nice zdálky zamilovala. Gioia (paní Amélie Gioia) byla tehdy jeho milenkou; roku 1875 je milenkou Audiffretovou. ↩