❦
Čtvrtek 4. listopadu 1875
Jeudi, 4 novembre 1875
Den studený, temný, deštivý! Výraz temný, zamračený, nálada smutná, myšlenky neklidné!
Jour froid, sombre, pluvieux ! Figure sombre, renfrognée, humeur triste, pensées inquiètes !
Stokrát opakuji! Nebýt toho, jak se moji blízcí tváří, nic by to nebylo! Ale dívají se na mě, myslí si o mně... Zkrátka! A proč! Protože ten muž nepřišel do lóže.
Cent fois je répète ! Si ce n’étaient les mines des miens ce ne serait rien ! Mais on me regarde, on me pense... Enfin ! Et pourquoi ! Parce que l’homme n’est pas venu dans la loge.
Jestli ještě není proč se mračit, brzy bude. Karty mi to říkají a bohužel mně říkají vždy pravdu!
S’il n’y a pas encore de quoi faire des grimaces, bientôt il y aura de quoi. Les cartes me le disent, et malheureusement elles disent toujours vrai, à moi !
Stále srdcová dáma s křížovým králem a kolem dokola nejčernější karty!
Toujours la dame de cœur avec le roi de trèfle et tout autour les cartes les plus noires !
Jediné, co zbývá, je utéct do Paříže, k čertu! Kamkoli, jen když odjedu. Zůstanu-li, budu mít příkoří bez konce! Ó Bože můj, buď hodný, nech mě odjet!
Le seul moyen c’est fuir à Paris, au diable ! peu importe, pourvu que je m’en aille. Si je reste j’aurai des vexations sans fin ! 0 Mon Dieu, soyez bon, faites-moi partir !
Dnes je svátek svatého Karla, slavnost Jeho nejjasnější Výsosti prince Karla III. Monackého1, a naše mámy jedou na iluminaci.
C’est aujourd’hui la Saint-Charles, la fête de Son Altesse sérénissime le prince Charles III de Monaco, et nos mamans vont voir l’illumination.
Jsem smutná k smrti; mé Grácie nás potkají, chtěly jet s mými matkami, jsou zklamané.
Je suis triste à mourir, mes Grâces nous rencontrent, elles voulaient aller avec mes mères, elles sont désappointées.
Jdeme nahoru prosit Ninu, aby jela do Monaka, pak do divadla — odmítne! Je mi to jedno, nic si nepřeji. Děvčata mě vedou k de Daillens, ale je nemocná a nemůže přijít ani ona. Tu se rozohním, vyběhnu znovu nahoru k Nině a vezmu ji útokem.
Nous montons prier Nina d’aller à Monaco, puis au théâtre; elle refuse ! Cela m’est égal, je ne désire rien. Les filles me mènent chez de Daillens, mais elle est malade et ne peut pas venir non plus. Alors je m’anime, remonte chez Nina et la prends d’assaut.
Ještě nikdy mi nikdo tak nerozvázal jazyk jako teď; zatímco se Nina, Olga a Dina nechaly čekat, Marie mě zavedla na takovou půdu! U sta hromů!2
Jamais on ne m’a délié la langue comme à présent, pendant que Nina, Olga et Dina se faisaient attendre, Marie m’a conduite sur un tel terrain ! Bigre !
Pépino má ústa, která jí vnukávají „malé zločinné myšlenky“, a že se dá milovat Pépino i Girofla „nakrátko“, jenom kvůli „mnohem víc než pouhému koketování“, a že věří, že mezi Giroflou a Olgou není nic než „Ach! U čerta, neřeknu, co řekla!“ Zkrátka, že tam není láska, ale:
Pépino a une bouche qui lui donne des « petites pensées criminelles » et on peut aimer Pépino et Girofla « pour peu de temps », seulement pour « beaucoup plus qu’une simple coquetterie » et qu’elle croit qu’entre Girofla et Olga il n’y a que « Ah ! diable, je ne dirai pas ce qu’elle a dit ! » En un mot qu’il n’y pas d’amour mais:
Muž je mladý... žena je krásná...
L’homme est jeune... la femme est belle...
To jsou jen květy, plody se neodvažuji vyslovit.
Ce ne sont que les fleurs, je n’ose pas dire les fruits.
Cukroušek, moji psi!
Un sucre, mes chiens !
Poslouchala jsem a mluvila málo, abych se nekompromitovala. Vzala by si Antonoffa, ale pod podmínkou, že bude mít „manžílky na straně“.
J’écoutais et parlais peu, pour ne pas me compromettre. Elle épouserait Antonoff mais à condition d’avoir « des petits maris à côté ».
„Máma mi říká: ‚Vem si ho, vidíš, nikdy jsem nemilovala tvého otce, a přesto jsem žila šťastně!‘ Ano, ale já jsem jí odpověděla:“
— Maman me dit, épouse-le, tu vois, je n’ai jamais aimé ton père, et pourtant j’ai vécu heureuse ! Oui, mais je lui ai répondu:
„Ale mami, říkáš šťastně, ale neříkáš, že jsi měla Coca pod sukní.“ To mi řekla Marie.
— Eh ! maman, tu dis heureuse, mais tu ne dis pas que tu avais un Coco sous ta jupe. Voilà ce que m’a dit Marie.
Tahle cudná konverzace mi pomáhá najít pravdu: k Audiffretovi necítím lásku, je tu jen... jen... „Muž je mladý, žena je krásná.“ Je trapné to říct, ale je to nutné, protože je to čirá pravda. Kdybych byla mužem a on ženou, dopřála bych si ten rozmar, a jsem si jistá, že by mě to velmi brzy omrzelo — ale jsem žena, slečna!
Cette pure conversation me fait trouver la vérité, chez moi il n’y a pas d’amour pour Audiffret, il n’y a que... que... « L’homme est jeune, la femme est belle ». C’est gênant à dire mais il le faut bien, puisque c’est la pure vérité. Si j’étais un homme et lui une femme, je me passerais ce caprice et je suis certaine qu’au bout de très peu de temps j’en aurais assez, mais je suis femme, demoiselle !
A protože nemohu jednat jako muž, dávám tomu rozmaru jméno, které se k němu málo hodí — říkám mu láska. Člověk dělá, co může.
Et ne pouvant pas faire comme un homme, je donne à ce caprice un nom qui lui convient peu, je le nomme amour. On fait ce qu’on peut.
Dává se „Alice de Nevers“. Všichni ti ničemové nás přijdou navštívit, Hector také, se Sommierem, Sommier, který „lituje, že u nás včera nikoho nezastihl, skládá poklony paní mé matce“ a „zítra odjíždí“.
On donne « Alice de Nevers ». Tous les faquins nous viennent voir, Hector aussi, avec Sommier, Sommier qui « regrette de n’avoir pas trouvé personne hier chez nous, qui fait ses compliments à Madame ma mère » et qui « part demain ».
Sommier velmi slušný3. Pajác, jak ho nazývá Lucie Durandová.
Sommier très comme il faut. Paillasse, comme le nomme Lucie Durand.
A Audiffret? Vyvádí u dveří, jí naše koláčky a pobrukuje si. Vypadá celý rozcuchaně. Pépino je hezký a milý a já na něj proti své vůli dělám sladké oči.
Quant à Audiffret, il se démène à la porte, mange nos gâteaux et chantonne. Il a l’air tout ébouriffé. Pépino est joli et aimable et, malgré moi je lui fais les doux yeux.
K svému Trápení se chovám prostě a dobře. Sama jsem z toho překvapená. Jsem rozumná a milá, jsem se sebou spokojená. U východu jsou všichni ti troubové kromě Záhadného.
Je me tiens avec mon Tourment simplement et bien. J’en suis étonnée même. Je suis sage et gentille, je suis contente de moi. A la sortie, sont tous ces nigauds, sauf le Surprenant.
Máma a teta se vracejí zároveň s námi a přijde na řadu obvyklé vyptávání.
Maman et ma tante rentrent en même temps que nous, et on se fait les questions d’usage.
„Ať je čert vezme!“ řekla máma, „chodí kvůli Sapogenikoffovým, když Sapogenikoffovy nejsou s námi, nikdo nechodí.“
— Que le diable les emporte ! dit maman, ils viennent pour les Sapogenikoff, quand les Sapogenikoff ne sont pas avec nous personne ne vient.
„To je mé věčné trápení! Ale matko, když se jim líbí Sapogenikoffovy. Proto nenávidím vaše vtípky. Stačí jeden Audiffretův chybný krok a vy jste všichni naježení a nespokojení!“
— Voilà mon éternel tourment ! Eh ma mère, puisque les Sapogenikoff leur plaisent. Voilà pourquoi je déteste vos plaisanteries. Un faux mouvement d’Audiffret vous voilà tous hérissés et mécontents !
„Zkrátka, chová se buď jako muž, kterého to vůbec nezajímá, nebo kterého to zajímá nesmírně.“
— Enfin, il se conduit ou comme un homme qui ne s’intéresse pas du tout, ou qui s’intéresse énormément.
„Vůbec ho to nezajímá,“ vykřikla teta, „dříve ano, a bylo to vidět, ale to prasklo, je konec!“
— Il ne s’intéresse pas du tout, s’écrie ma tante, avant oui, et cela se voyait, mais cela a craqué, c’est fini !
„Proboha, madam! Všichni ti lidé jsou mi naprosto lhostejní, mé jediné trápení jste vy, vy, co stavíte hrady, které se na mě řítí! Je to snad moje vina! Safraporte! Znepříjemňujete mi život svými odpornými komentáři!“
— Bon Dieu, Madame ! Tous ces gens-là me sont bien indifférents, mon seul tourment c’est vous, vous qui bâtissez des châteaux qui s’écroulent sur moi ! Est-ce ma faute ! Eh sapristi ! Vous me rendez la vie amère avec vos détestables commentaires !
A ten muž nepřišel — a proč, a jak! A všechny ty malé výmluvy mezi vámi, ty malé náplasti na ješitnost! Ty malicherné žárlivosti! To je odporné! Jen kvůli vám jsem nerozhodná a hloupá! Přece víte, že stokrát přišli bez Sapogenikoffových, že když Sapogenikoffovy byly ve své lóži a my v naší, přicházeli do naší!
Et l’homme n’est pas venu, et pourquoi, et comment ! Et toutes ces petites excuses entre vous, ces petits adoucissants d’amour-propre ! Ces petites jalousies ! C’est détestable ! Vous ne faites que me rendre indécise et stupide ! Vous savez bien que cent fois ils sont venus sans les Sapogenikoff, que quand les Sapogenikoff étaient dans leur loge et nous dans la nôtre, c’est dans notre loge qu’ils venaient !
Ach! Jak mě všechny ty malichernosti otravují! Začnu nenávidět toho proklatého Giroflu, co je způsobuje!
Oh ! que toutes ces misères m’ennuient ! Je vais haïr ce maudit Girofla, qui les cause !
„Ale je to pravda,“ řekla máma, aby mě uklidnila, „je to pravda, nechme toho, mýlím se, mýlím se.“
— Mais c’est vrai, dit maman pour me calmer, c’est vrai, laissons cela, j’ai tort, j’ai tort.
Opravdu mě doženou k tomu, že se za tím mužem zuřivě a zarytě poženu, jen abych jim dokázala, že na mě nikdo plivat nebude!
En vérité ils vont me rendre furieuse, acharnée après cet homme, pour leur prouver qu’on ne me crache pas dessus !
Byla jsem spokojená, že ho nemiluji, že jsem přišla na to, jak ho miluji! A oni mě dohánějí k zuřivosti a žárlivosti. Nikdy nepřipustím, že dává přednost té malé Olze přede mnou.
J’étais contente de ne pas l’aimer, d’avoir trouvé comment je l’aime ! Et ils me rendent furieuse, jalouse. Jamais je n’admettrai qu’il me préfère la petite Olga.
Proboha, kdybych si jen mohla vtlouct do hlavy, že mezi Giroflou a mnou nic není. Že je jako Sommier, jako Pépino atd. atd. Ale nemohu! Karty říkají ne, vše říká ne, a já trvám na svém. Ty jedna oslí hlavo!
Bon Dieu, si je pouvais seulement me mettre dans la tête qu’il n’y a rien entre Girofla et moi. Qu’il est comme Sommier, comme Pépino etc. etc. Mais je ne le puis pas ! Les cartes disent non, tout dit non, et je persiste. Tête d’âne, va !
Nikdy se tedy nepřinutím myslet, jak se patří. Audiffret je lump, co se baví.
Je ne me ferai donc jamais penser comme il faut. Audiffret est une canaille qui s’amuse.
Nuže, já jsem si řekla, že mě musí milovat! Čert ví proč.
Eh bien moi, je me suis dit qu’il doit m’aimer ! Diable sait pourquoi.
Nevím, co je to dnes večer, každou chvíli se zastavím a hledám, co napíšu, a přitom jsem klidná, a přitom bych neměla být. Co řekla máma, vypadá zcela jako pravda. Chodí jen kvůli Sapogenikoffovým. Vzrušme se, vyburcujme se, to nás přiměje psát, pojďme! Ne, nezabírá to.
Je ne sais ce qu’il y a ce soir, je m’arrête à chaque instant, et cherche ce que je vais écrire et pourtant je suis tranquille et pourtant je ne devrais pas l’être. Ce qu’a dit maman a tout à fait l’air d’être vrai. On ne vient que pour les Sapogenikoff. Montons-nous la tête, exaltons-nous, cela nous fera écrire, allons ! Non, ça ne prend pas.
Olga mě při loučení něžně políbila — důkaz, že se považuje za šťastnou. Dnes večer se nedokážu zlobit, jsem jako zmrzlá. Všichni jsou mi lhostejní.
Olga m’a tendrement embrassée en me quittant, preuve qu’elle se croit heureuse. Ce soir il m’est impossible de me fâcher, je suis glacée. Peu m’importe tout le monde.
Co si asi Audiffret myslí? Možná si myslí, že ho miluji. Pche! To by bylo k smíchu.
Qu’elle est la pensée d’Audiffret ? Il pense peut-être que je l’aime. Bah ! ce serait drôle.
Je už hodně pozdě a já bdím, abych psala o prasácích! Musím zaplnit tuhle poslední stránku. A už posté se zastavuji.
Il est bien tard, je veille pour parler de saligauds ! Il faut remplir cette dernière page. Et je m’arrête pour la centième fois.
Dnes večer v divadle to bylo docela přirozené. On dole, já nahoře, občas jsme se na sebe podívali jako cizí lidé.
Ce soir au théâtre c’était tout naturel. Lui en bas, moi en haut, nous nous regardions de temps en temps comme des étrangers.
Jsem Bohu vděčná, že mě uklidnil. Už dávno nerudnu, je mi volně.
Je suis reconnaissante à Dieu de m’avoir calmée. Je ne rougis plus depuis longtemps, je suis à mon aise.
A přece! Jak krásné by to bylo, kdyby Audiffret chtěl být Bibi. Jak bych stoupla v očích celé domácnosti, jak bych dokázala, že se Sapogenikoffovy se mnou nemohou měřit.
Et pourtant ! Comme se serait bien si Audiffret voulait être Bibi. Comme je me relèverais aux yeux de la maison, comme je prouverais que les Sapogenikoff ne peuvent pas se mesurer avec moi.
Poznámka editorů
[Pozn. red.: V rukopisu uloženém v BNF [FNA 12 331] odpovídající stránky (s. 237 a další) chybějí.]
Sur l’original de la BNF [FNA 12 331] les pages correspondantes (p. 237 et suivantes) manquent.
Poznámky
Pozn. překl.: Karel III. (1818–1889), monacký kníže od roku 1856, za jehož vlády vzniklo kasino a nové město Monte Carlo. Svátek svatého Karla 4. listopadu se v Monaku slavil jako knížecí jmeniny, mší s Te Deum a večerní iluminací. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „Bigre !“. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „comme il faut“. ↩