❦
Úterý 26. října 1875
Mardi, 26 octobre 1875
Je to pozoruhodné — už se na hrad nikdy nedívám a nemám chuť se na něj dívat. Přitom dříve jsem nedělala nic jiného.
C’est étonnant, je ne regarde plus jamais le château, et je n’ai pas envie de le regarder. Tandis qu’avant je ne faisais que cela.
Vracím se z divadla, hrála se „Alice de Nevers“, která mi napodruhé připadá okouzlující. Stane se, myslím, mou favoritkou jako „Giroflé-Girofla“.
Je reviens du théâtre, on donnait « Alice de Nevers », qu’à la deuxième audition je trouve charmante. Elle deviendra je crois ma favorite comme « Giroflé-Girofla ».
Jsem okouzlena i rozrušena, i otupělá — dým, pára v hlavě, možná se ty mraky při psaní rozplynou. Často to tak bývá, že nevím, co budu psát, ba skoro vždycky, a jak píši, myšlenky se mi rozmotávají.
Je suis et enchantée et troublée, et hébétée, fumée, vapeur dans la tète, peut-être qu’en écrivant ces nuages se dissiperont. Souvent ainsi je ne sais ce que je vais écrire, presque toujours même, et à fur et à mesure que j’écris mes idées se débrouillent.
Nejprve řekněme, že jsme byly u paní de Ballorové, které už dávno dlužíme návštěvy. Nerada chodím někam poprvé, ale jakmile to mám za sebou, jde to samo, a teď bych chtěla ty milé ženy vidět neustále.
D’abord disons que nous étions chez Mme de Ballore à qui depuis longtemps on doit des visites. Je n’aime pas aller la première fois, mais une fois que je suis allée cela va tout seul, et à présent je voudrais sans cesse voir ces gentilles femmes.
Bereme Giroflé, celou v růžovém a s dobyvačnými úmysly. Jsem v bílém, učesaná po svém; a vpředu koruna mučedníka vystupuje zpod antické kadeře. Bibi je spokojena se sebou, Bibi je v klidu, karty předpověděly, že se pobaví.
Nous prenons Giroflé tout en rose et avec des intentions conquérantes. Je suis en blanc, coiffée à la moi; et devant, ma couronne du martyre ressortant dessous une boucle à l’antique. Bibi est contente d’elle-même, Bibi est tranquille, les cartes ont prédit qu’elle s’amuserait.
Dvě minuty poté, co vstoupíme do lóže u jeviště v prvním patře napravo, vstupuje Bibi do lóže v přízemí nalevo. Tu levou lóži má na sezónu pronajatou on. Roissard, Saëtone a spol. Dnes je plná — Bibi, Saëtone, Roissard, Laurenti, Bounin atd. Všechny ty krásy dělají pekelný rámus, jako by byli doma, a o publikum se nestarají — to jest, on to dělal s velkou okázalostí.
Deux minutes après notre entrée dans l’avant-scène du premier à droite, Bibi fait la sienne dans l’avant-scène du rez-de-chaussée à gauche. Cette avant-scène gauche est louée pour la saison par lui. Roissard, Saëtone et C°. Ce soir elle est pleine, Bibi, Saëtone, Roissard, Laurenti, Bounin etc. Toutes ces beautés font un tapage du diable, comme s’ils étaient chez eux, sans s’inquiéter du public, c’est-à-dire qu’il le faisait avec grande affectation.
Jako vždycky přichází první Fiouloulou a brzy nato celá dobrá společnost1 vtrhne do lóže: Saëtone, Pépino, Barnola a Bibi — ten poslední podle svého zvyku vstoupí teprve po několika opičárnách ve dveřích;
Le premier, comme toujours, à arriver est Fiouloulou et peu après toute la buona compagnia fait irruption dans la loge; Saëtone, Pépino, Barnola et Bibi, ce dernier selon son habitude n’entre qu’après quelques singeries à la porte;
„Jak je vám po tom tanci?“ ptám se svého přítele Ricarda.
— Comment ça va, après la danse ? je demande à mon ami Ricardo.
„Ale celkem dobře,“ řekl a dal se do poskakování.
— Mais pas mal, dit-il se mettant à sautiller.
„Jaký tanec?“
— Quelle danse ?
„U nás, v neděli.“
— Chez nous, dimanche.
„Cože, vy jste tancovali bez nás?“
— Comment vous avez dansé sans nous ?
„Bohužel! Ale je to vaše chyba, proč nechodíte?“
— Hélas ! Mais c’est votre faute, pourquoi ne venez-vous pas ?
Obklopí Barnolu, ten už se chystal vyprávět, ale jdu za ním do salónku lóže a zakážu mu mluvit — všichni jsou v tom „malém růžovém salónku“.
On entoure Barnola et il allait raconter mais je le suis dans le salon de la loge et lui défends de parler, tout le monde est dans ce « petit salon rose ».
„Dovolte, abych vám tadyhle něco sundal,“ řekl Bibi s pohledem na mou korunu.
— Permettez que je vous ôte quelque chose, là, dit Bibi en regardant ma couronne.
„Ne, ne, to je tam naschvál.“
— Non, non, c’est mis exprès.
„Ale to jsou větvičky z růže, trny — ale proč?“
— Mais ce sont des branches de rosier, des épines, mais pourquoi ?
„To nejsou větvičky z růže, je to smalt a drží mi to vlasy.“
— Ce ne sont pas des branches de rosier, c’est en émail, et pour retenir les cheveux.
„Ale ne, vůbec ne, to jsou pravé větvičky.“
— Mais non, pas du tout, ce sont de vraies branches.
Pak se všichni otočí k nám a rozebírají mou korunu.
Alors tout le monde se tourne vers nous et ma couronne est discutée.
Zapůsobila přesně tak, jak jsem si přála.
Elle a produit l’effet que je désirais.
Postupně Saëtone, Barnola a Fiouloulou odcházejí.
Peu à peu Saëtone, Barnola et Fiouloulou s’en vont.
Postavím se za tetu a Pépino se postaví za mě, naproti mně Olga, vedle ní Bibi.
Je me place derrière ma tante et Pépino se place derrière moi, en face de moi Olga, à côté d’elle Bibi.
Znovu žádám svůj portrét jako v neděli a se stejným úspěchem. Horlivě a s potěšením zjišťuji, že se stále zdokonaluji a chovám se čím dál lépe. Byla jsem k Bibimu zdvořilá, ale ani o píď víc. Pépino byl můj kavalír; ve stínu nebylo dobře vidět, jeho pleť vypadala lépe a jeho velké černé oči dělaly velmi uspokojivý dojem, takže jsem se na něj dokonce dívala s jistým potěšením.
Je redemande mon portrait comme dimanche et avec le même succès. Je constate avec empressement et plaisir que je continue à me perfectionner et me tiens de mieux en mieux. J’étais polie avec Bibi mais pas un pouce de plus. Pépino était mon cavalier, dans l’ombre on ne voyait pas bien, son teint paraissait meilleur et ses grands yeux noirs faisaient un effet fort satisfaisant, de sorte que j’ai même eu quelque plaisir à le voir.
Zase se mluvilo o mých rozích.
On a encore parlé de mes cornes.
„Je to zcela prosté,“ řekl d’Audiffret, „slečna si to nasadila, protože už tu byla růže... a tak musel být i růžový keř; podívejte se, podívejte, jak říkám hezké věci.“
— C’est tout bonnement, dit d’Audiffret, Mademoiselle a mis cela, parce qu’il y avait déjà la rose... et qu’il fallait le rosier; voyez, voyez comme je dis des gentilles choses.
„Ach! Ale to se nepovedlo.“
— Oh ! mais ça n’a pas réussi.
„Ten herec,“ řekl, „to je ten, co hraje v La Tour de Nesle2.“
— Cet acteur, dit-il, c’est celui qui joue dans « La Tour de Nesle ».
„La Tour de Nesle jsem neviděla, zakázali mi ji, stejně jako Le Procès Veauradieux3 — a mrzí mě to.“
— Je n’ai pas vu « La Tour de Nesle », on me l’a défendue ainsi que « Le Procès Veauradieux », je le regrette.
„Viděla jste Le Procès Veauradieux?“ zeptal se Girofla vážně a díval se mi přímo do očí.
— Avez-vous vu « Le Procès Veauradieux » ? demanda Girofla sérieusement et me regardant droit dans les yeux.
„Ne, pane,“ odpověděla jsem a vydržela jeho pohled jasnýma a nevinnýma očima, „máma nechtěla.“
— Non, Monsieur, répondis-je en soutenant son regard avec des yeux limpides et candides, maman n’a pas voulu.
„A ty, Bibi,“ říkám a otočím se ke Giroflé, „viděla jsi?“
— Et toi Bibi, dis-je en me tournant vers Giroflé, tu as vu ?
„Ne.“
— Non.
Bibi je trochu dotčený, že se mu dostává tak málo pozornosti, zvyklý, jak je, strhávat všechno na sebe. Vystačí si s Olgou, jak se dá, tře si hlavu o zeď — je to podivné zvíře! Musí se vždy cpát do nějakého kouta, nebo se věšet na nějaký strom, nebo tlouct hlavou o nějakou zeď. Opravdu je zábavný.
Bibi est un peu contrarié du peu d’attention qu’on lui accorde, habitué qu’il est à accaparer tout. Il fait d’Olga ce qu’il peut, se frotte la tête contre le mur, c’est un curieux animal ! Il faut toujours qu’il se mette dans quelque coin, ou s’accroche à quelque arbre, ou se frappe la tête contre quelque mur. Vrai il est amusant.
„Cože,“ řekl, „vy nechcete, aby nám pan Barnola vyprávěl, jak jste byly v neděli oblečené! Nám, důvěrným přátelům!“
— Comment, dit-il, vous ne voulez pas que M. Barnola nous raconte quels costumes vous aviez dimanche ! A nous, à des intimes !
„Nevěděla jsem, že jste naši důvěrní přátelé.“
— Je ne savais pas que vous étiez nos intimes.
„Cože! Když jsme spolu tancovali v zahradě toho dobrého pana Domandyho, jsme důvěrní přátelé, a to na celý život!“
— Comment ! Quand on a dansé ensemble dans le jardin de ce bon M. Domandy, on est intime, c’est pour la vie !
„Kdybyste s námi tancovali minulou neděli, pak by to bylo na celý život,“ říkám se smíchem a aniž bych si všimla sebemenší narážky v jeho slovech.
— Si vous aviez dansé avec nous dimanche dernier alors ce serait pour la vie, dis-je en riant et sans remarquer la moindre allusion dans ses mots.
Marie, Marie, jsi anděl! Chováš se jako, jako cukroušek! Ach! A vida, cukroušek, říkám to každou chvíli, zase jedno Bibiho slovo. Zkazil mi způsoby.
Marie, Marie, tu es un ange ! Tu te conduis comme, comme un sucre ! Ah ! voilà, un sucre, je le dis à chaque instant, encore un mot de Bibi. Il m’a gâté les manières.
Ach! Nebojte se, jen doma; před lidmi jsem stále táž.
Oh ! rassurez-vous, seulement à la maison, devant le monde je suis la même.
Pépino zůstává poslední, když odchází, vracím se na přední okraj lóže jako když na hladinu vyplave špína. Ach! Ach! Holka moje! Umírněte se, jaké hrůzy to říkáte! Fuj!
Pépino reste le dernier, quand il s’en va, je reviens sur le devant de la loge comme les saletés reviennent sur la surface de l’eau. Oh ! Oh ! ma fille ! Modérez-vous, quelles horreurs vous dites ! Fi !
Vracím se tedy na přední okraj lóže a po rozhovoru s Pépinem dbám, abych se tvářila zářivě.
Je reviens donc sur le devant de la loge en ayant soin de prendre une figure rayonnante, après la conversation avec Pépino.
Všichni se na nás dívají, jako bychom byly kněžna Souvoroffová, nebo něco ještě podivuhodnějšího.
Nous sommes regardées tout comme si nous étions la princesse Souvoroff ou quelque chose de plus curieux encore.
Řekla jsem, že jsem okouzlena i rozrušena — okouzlena, protože, koneckonců víte proč, a rozrušena, protože teta soudí, že jsem měla být milejší. Těmi slovy mě nutí pochybovat o správnosti chování, s nímž jsem byla tak spokojená! Ne, nechci nikoho poslouchat, ať jsou k němu ostatní cukrouškové, já chci být, jak jsem se rozhodla.
J’ai dit que j’étais et enchantée et troublée, enchantée parce que, enfin vous savez pourquoi, et troublée parce que ma tante trouve que j’aurais dû être plus aimable. Par ces mots elle me fait douter de la bonté de ma conduite dont j’étais si contente ! Non, je ne veux écouter personne, que l’on soit du sucre avec lui, je veux être comme j’ai décidé.
U čerta, ať mi nemátou hlavu, ať mi nebrání! Každý dělá, jak chce. Jsem zdvořilá, jsem slušná — ať po mně nechtějí víc!
Que diable, qu’on ne me trouble pas le cerveau, qu’on ne m’empêche pas ! Chacun fait comme il veut. Je suis polie, je suis convenable, qu’on ne me demande pas davantage !
„Mám před sebou rozhodnutí, velké rozhodnutí,“ říkám Pépinovi.
— J’ai une décision, une grande décision à prendre, dis-je à Pépino.
„Aha!“ vmísil se Girofla, „jaké rozhodnutí, podívejme!“
— Ah ! ha ! se mêla Girofla, quelle décision, voyons !
„Ptám se sama sebe,“ řekla jsem, když jsem si počkala, až se Pépino zeptá, jaké rozhodnutí, „ptám se, jestli mám nechat růst tyto vlasy, nebo je dál stříhat.“
— Je me demande, dis-je après avoir attendu que Pépino m’ait demandé quelle décision, je me demande si je dois laisser pousser ces cheveux ou bien continuer à les couper.
„Měla byste si oholit všechny vlasy,“ řekl Záhadný.
— Vous feriez bien de vous raser tous les cheveux, dit le Surprenant.
„Nechte je růst, slečno,“ řekl Pépino.
— Laissez-les pousser, Mademoiselle, dit Pépino.
„Myslíte?“ odvětila jsem, aniž bych si všimla Záhadného.
— Vous croyez ? fis-je sans remarquer le Surprenant.
Ale protože všichni jeho poznámku slyšeli a opakovali ji.
Mais comme tous avaient entendu sa remarque, et la répétaient.
„Co? Co jste mi řekl? Neslyšela jsem.“
— Quoi ? Que m’avez-vous dit ? Je n’ai pas entendu.
„Řekl jsem, že byste si měla oholit vlasy, ale pod podmínkou, že mi je všechny dáte.“
— J’ai dit que vous devriez vous raser les cheveux, mais à condition de me les donner tous.
Neodpověděla jsem nic a pokračuji s Pépinem. Co jsem mohla odpovědět! Jeho slova nelze přičíst ničemu jinému než svrchované drzosti, nebo svrchovanému hněvu. Drzé lidi neslyšíme, když je nemůžeme rozdrtit, a co se hněvu týče, co se hněvu týče — nejsem tak domýšlivá, abych věřila, že se na mě hněvá.
Je ne répondis rien et continue avec Pépino. Que pouvais-je répondre ! On ne peut attribuer ses paroles qu’à une suprême impertinence, ou à une suprême colère. On n’entend pas les impertinents, quand on ne peut pas les écraser et quant à la colère, quant à la colère, je n’ai pas la prétention de le croire en colère contre moi.
Ale předpokládejme, předpokládat se může vše — ach! Ne, podrážděnému muži se nesmí odpovídat o nic víc než drzému.
Mais supposons, on peut tout supposer, oh ! non à un homme irrité on ne doit pas plus répondre qu’à un homme impertinent.
Giroflé u nás večeří do jedné ráno a tím nejroztomilejším způsobem říkáme tak roztomilé věci, že opravdu — ti pánové, co nejspíš večeří ve stejnou dobu jako my, by neřekli víc. Ale buďme k sobě spravedlivé — říkaly jsme ty věci — jak to říct? — zkrátka... s takovou grácií a závojem, že se víc tušilo, než slyšelo, a když to člověk uhodl, zůstal celý omámený tím, jak to bylo řečeno, nebo ukázáno, neboť často ani neříkáme — podíváme se na sebe a je to hotové, a vybuchneme smíchy. Kdyby to mohl někdo slyšet, obdivoval by naše způsoby hodné nejjemnějších večeří, nejjemnějších soupé.
Giroflé soupe chez nous jusqu’à une heure du matin et le plus gentiment du monde nous disons de si gentilles choses, que vraiment, ces messieurs qui soupent probablement en même temps que nous, ne diraient pas plus. Mais rendons-nous justice, nous disions les choses les plus, comment dire ? enfin... avec tant de grâce et de voile qu’on devinait plus qu’on n’entendait et ayant deviné on restait tout étourdi de la façon dont c’était dit, ou montré, car souvent nous ne disons même pas, on se regarde et c’est fait, et on éclate. Si quelqu’un pouvait entendre, ce quelqu’un admirerait nos façons dignes des plus fins diners, de soupers les plus fins.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „buona compagnia“. ↩
Pozn. překl.: Drama Alexandra Dumase st. (1832), doslova „Nesleská věž“. ↩
Pozn. překl.: Fraška Alfreda Hennequina a Alfreda Delacoura (1875), doslova „Proces Veauradieux“. ↩