Pondělí 25. října 1875

Vycházím pozdě a nevidím nikoho; jako skoro každý den se stavíme u Sapogenikoffových, než se vrátíme domů. S Giroflé znovu probíráme malý plán, který brzy uskutečníme.
Všechna okna hradu jsou osvětlená. to je pro (nečitelné). Kvůli tomu osvětlení jsem zvedla oči k věži s nádherným praporem; jinak se na ni už nedívám, a kdyby o tom doma tolik nemluvili, hrad i ten muž by pro mě přestali existovat.
Jsem veselá, ale při večeru v kruhu rodiny má veselost hasne.
Nádhera svatby knížete Milana Srbského s Kechkovou mě skoro nerozladila, a to mě překvapuje. Jsem-li závistivá, tady mám věru důvod závidět té dívce, mně rovné, která je teď královnou jako mávnutím kouzelného proutku, jako v pohádce!
Dočteme „Figara“ a zase jsme u Girofla.
„Chtěla bych, aby z obou stran přestaly vrtochy a aby se vzali,“ řekla máma, nepochybně žertem.
„Nejsou žádné vrtochy,“ řekla Bibi-já, „nýbrž dokonalá lhostejnost z obou stran.“
Paní moje matka je ve formě, vypráví nám historky o mně, Olze, Bibim, Saëtonovi, Fiouloulou a smějeme se.
Opravdu, ten chlapec je mi dnes lhostejný. Je mi to houby. Ale abych obnovila svou čest před celým areopágem, modlím se k Bohu, jak jsem se modlila v Badenu, a tehdy mi dal, oč jsem žádala.