Čtvrtek 21. října 1875

Bibi vstane a okamžitě si vyloží karty a vychází jí úplný úspěch. Bibi je okouzlena, ale Bibi je neklidná — už několik dní bledne a trochu ji bolí hlava.
Bibi úpěnlivě prosí Boha, aby ji uchránil před nemocí!
Ó... chystala jsem se zasypat sama sebe nejpůvabnějšími přívlastky, ale místo toho raději vysvětlím. Člověk si věci rád vykládá tak, jak si přeje. Karty jsem pochopila špatně — místo toho, co jsem napsala na straně 70, je třeba říct tohle: Bibi je zuřivý a zarmoucený a ten zármutek mu způsobuje cesta; nad hlavou, v myšlenkách, má károvou dámu, pod nohama má srdcovou dámu. Víc se nedá upřesnit — čas ukáže, jak říkají Angličané.
Na kartách Gioie a na svých nemám co měnit, vyložila jsem je přesně.
A proč to všechno říkám? Gioia odjela.
Byli jsme na koncertě, na chvíli byl kočár hezky obklopený, z pohledu publika: Bihovetz, Galula, Walitský a Yourkoff. Čekala jsem na toho muže, který nepřišel.
U Niny se stavíme na chvíli před večeří, Olga mě radostně přijímá, Marie je zavřená u sebe a nechce nikoho vidět. Už dva měsíce, totiž od chvíle, kdy jeho rodina přijela z Mexika, jí Cima nepsal. Radila jsem jí, ať všechno přeruší, ať nečeká na urážku a stáhne se sama — raději čekala; ale to ještě není nic.
Když byla Dina v Ženevě, vyčinila mu — Cimovi — za to mlčení; napsal, Dina přivezla dopis. Marie byla nadšená, jak jen to šlo.
„Má drahá,“ řekla jsem jí téhož dne, „vím, že nemáme rádi lidi, kteří říkají to, co ti řeknu; dáváme přednost těm, kdo jako Dina zamlčují, co vědí, z falešného citu falešné jemnocitnosti a nemístného soucitu. Poslyš dobře tato slova obyčejná, ale pravdivá: Cima tě nechává na holičkách!“
Napiš mu krásný dopis plný hrdosti a stáhni se se ctí, nečekej. Domluvila jsem. Zlobit se teď můžeš.
Je mi Marie velmi líto a zároveň triumfuji.
Za tři dny Cima opouští Evropu.
Chudák Marie, to se stane, když člověk miluje srdcem!
Hned jsem pochopila, když mi říkala, že jí Cima tak dlouho nepsal kvůli anonymním dopisům, které dostával, protože si myslel, že ho už nemiluje, že na něj zapomněla. Hned jsem pochopila, kam tím míří. A ta holka, co ho uklidňuje, co mu říká, že nikdy nebude milovat nikoho jiného. Jsem kvůli ní bez sebe, když pomyslím, jaký spokojený výraz si ten hlupák odveze do Mexika.
Mně se to lehko mluví! A ta nešťastná holka, co pláče od rána. Ach! Jak musí trpět!
Když od nich odcházíme, potkáme Bibiho-Saëtona; dělá milého, drží nám dvířka a je samý med. Doma debatujeme o té události a já říkám, že muži jsou ohavná zvířata, která je třeba držet na vodítku a pod holí.
„Já jsem spokojená, všechno jsem předpověděla. Člověk se musí držet, a hlavně hrdě. Když se jeden z nich chce stáhnout, začne vymýšlet tisíc záminek a ta ubohá žena, která nic nevidí, si vyčítá to a ono a sama usoudí, že se provinila tu i tam, zatímco ve skutečnosti si nemá co vyčítat.“
„Jako byste se vy uměla chovat,“ řekla Dina.
„Samozřejmě, že jsem se uměla chovat. Celou dobu jsem to dělala tak, že kdyby Bibi šel správnou cestou, mé chování ho jen trochu popichovalo, zatímco kdyby šel špatnou cestou, chránilo mě před každou zjevnou urážkou.“
„Ano,“ řekla máma, „říkali mi, že jste ho včera přijala z výšin své vznešenosti.“
„Nejen včera,“ přerušila teta, „ale už dlouho.“
„To je pravda,“ říkám, „jinak se nikdy neutěším. Kdybych se tomu muži nemohla pomstít, jak si přeji, prostě ho nechám zbít, neboť mě urazil tím, že mě stavěl na roveň ostatním slečnám!“
„Jak jsem ráda,“ řekla máma, „že u nás žádného Cimu nemáme, mé dcery jsou čisté a prosté veškeré lásky.“
„Eh! Hé!“ napodobuje teta Girofla. „Včera večer se pohledy střílely odshora dolů a odzdola nahoru.“
Nechávám tu náš rozhovor, abych se vrátila k sobě a napsala, co si myslím — ostatně co si myslím, říkám i všem našim, jenže své city z jakéhosi, nevím jakého, falešného studu zhrubuji a zatvrzuji.
Pohroužím se tedy do sebe, abych řekla, že jsem stejně slabá jako každá jiná. Víte, co mě trápí?
To, že jsem Bibiho přijala tak tvrdě. Ale vtlukej si do hlavy, slabá holko, že jedině tak si ho udržíš. Proč je těžké ho získat? Protože nemám sílu dělat to, co dělá on, protože tápám, bojím se ho zranit, zatímco on se mnou zachází jako s kdovíkým.
Jednou ses zachovala správně, a teď si z toho zoufale lámej hlavu! Chudák Bibi, nevinný chlapec, dítě! Špatně jsem se k němu chovala, zranila ho, že?
Ó ženo, ženo! Ženy, vy jste tedy všechny stejné, vždy budete stejné.
Učte se od hanebného pohlaví, jak se chovat. Podívejte se, jak jdou rovně, bez bázně a hany — nebojí se vás zranit, špatně s vámi zacházejí, a vy to snášíte a skláníte se!
Ó vy, muži, jestli tohle čtete, vězte, že mě z celého srdce mrzí, že vám přikládám tak velkou důležitost. Ale bylo by nevkusné a netaktické snižovat naši hodnotu. Hodnota našich nepřátel zvyšuje tu naši. Co je to za vítězství, porazit idioty!
Vězte, vy, kteří ztrácíte — ne, kteří nosíte, chci říct, kalhoty — vězte, že ve mně máte soupeřku.
Bibi-Girofla mě vyškolil. Ať si nikdo nemyslí, že když znám jeho způsob, posuzuji podle něj ostatní — ne, vím, že každý muž má svůj způsob, ale už se ničeho nebojím; Bibi mě vyškolil, řekla jsem, a při živém Bohu! Udělám svému učiteli čest.
Také vás, vy muži, ráda zveličuji, abych v sobě živila ten ušlechtilý zápal, který mě pohání.
Že by Girofla taky odjel?
Fuj! Jaké svinstvo! Honit se za ženskou!
Máma je stejného názoru, taky jí to připadá jako svinstvo! „Nechá u ní všechno,“ řekla.
„Nemyslete si to, madam, je to velmi mazané zvíře.“
„Velmi mazané! Co na tom záleží, když jedna... (slovo, které bych nerada říkala, ale řeknu ho) když jedna kráva jako ta ženská začne se svými kejkli! Ale zničí ho, shnije! Jak říkáš ty.“
Co kdybych zase začala kouřit? Protože se nudím, nudím, nudím. Zase odjel s tou ženskou — je možné milovat takovou...
Oh ho! Co jsem to chtěla říct? A je lepší počkat do zítřka. Uvidíme, jestli odjel. Přesto si trvám na svém. [Zrušená slova]
V Bibiho chování ke mně není nic přirozeného, jako v mém k němu. Je pro mě něčím jiným než ostatní, tak jako já jsem pro něj něčím jiným než ostatní.
Nikdo neví, proč jsme to vše vymysleli. Ale skutečnost je, že to vše existuje. Co? Nevím.
Pořád se mi zdá, že jsem tu situaci dost nevysvětlila. Každou chvíli se mi to jeví jinak, a sama tomu nerozumím.
A přitom je to tak prosté, jak jen může být.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „time will show“. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Dixi“. ↩
Pozn. překl.: „Bez bázně a hany“ (sans peur et sans reproche): přídomek Pierra Terraila, pána de Bayard (asi 1476–1524), le chevalier sans peur et sans reproche, vzoru dokonalého rytíře. Marie ho ironicky obrací proti mužům. ↩
Pozn. překl.: V originále latinsky: „Nescio“. ↩