❦
Pondělí 18. října 1875
Lundi, 18 octobre 1875
„Marie,“ říká Dina, když vchází k mámě, „okna tvého pána a vládce jsou otevřená.“
Marie, fait Dina en entrant chez maman, les fenêtres de ton seigneur et maître sont ouvertes.
Co říkáte na pán a vládce? Pro mě to zní příjemně. Slabí lidé by se cítili poníženi, ale já ne. Naopak bych si chtěla dobrovolně vytvořit pána a vládce. Jsem v tom jako muž — líbilo by se mi na okamžik odložit svou sílu a pýchu a dobrovolně se učinit otrokyní.
Comment trouvez-vous seigneur et maître ? pour moi cela sonne agréablement. Les gens faibles se trouveraient humiliés, mais moi pas. J’aimerais au contraire me créer, volontairement un seigneur et maître. Je suis comme un homme en cela, il me plairait de déposer pour un instant ma force et mon orgueil et de me faire volontairement esclave.
Vše, co člověk dělá svobodně, je pro něj velké.
Tout ce qu’on fait librement est grand pour soi.
Teta vypráví mámě „Frou-Frou“1 s komentáři a narážkami a končí slovy, že jakmile se provdám, nesmím jezdit do Nice, protože „ce.“ (velmi výrazné ruské slovo) se nikdy neožení a „bude z toho román“.
Ma tante raconte à maman « Frou-Frou » avec des commentaires et avec des applications et termine en disant qu’une fois mariée il ne faut pas que je vienne à Nice parce que je « ce., (un mot russe très expressif) ne se mariera jamais, et qu’il y aura un roman ».
Naopak, jakmile budu vdaná, hned přispěchám do Nice. Předně proto, že Nice zbožňuji, strávila jsem tu pět let, vyrostla jsem tu. A pak ještě nevím proč.
Au contraire une fois mariée j’accours à Nice. D’abord parce que j’adore Nice, j’y ai passé cinq ans, j’y suis grandie. Et ensuite je ne sais encore pourquoi.
Naši s Ninou a Cokem odjíždějí hrát do Monaka.
Les nôtres avec Nina et Coco s’en vont jouer à Monaco.
Mé Grácie přicházejí k nám (bílé šaty, můj klobouk, sluší) a procházíme se ve čtyřech velmi slušně.
Mes Grâces viennent chez nous (robe blanche, mon feutre, bien) nous nous promenons à quatre très convenablement.
Zastavíme se u Niny pro šaty.
On s’arrête devant Nina pour prendre des habits.
„Tamhle,“ říkám, „Bibi, já zrudnu.“
— Voilà, dis-je, Bibi, je vais rougir.
Viděla jsem ho přicházet dost zdaleka. Při pozdravu jsem zrudla. Je trochu bledý.
Je le vis venir d’assez loin. J’ai rougi en saluant. Il est un peu pâle.
„Uprchlý z klece,“ zvolala Marie, „s náramkem na noze!“
— Echappé de la cage, s’écria Marie, avec un bracelet à la jambe !
„Ano, uprchlý ze zeleného bidýlka.“
— Oui, échappé de dessus le perchoir vert.
„Ach! Je tu od té doby, co je tu Pirátka,“ říkám, „jen byl dosud inkognito, pod jménem Rossignol che vola2.“
— Oh ! il est ici depuis que Pirate est ici, dis-je, seulement il était jusqu’à présent incognito, sous le nom du Rossignol che vola.
A takové řeči se křižují s úžasnou rychlostí. Nutno říct, že zelené bidýlko, které jsem včera uvedla do oběhu, je stejně v módě jako řecká čapka.
Et ces propos dans le genre de ceux-là se croisent avec une étonnante rapidité. Il faut dire que le perchoir vert que j’ai lancé hier est aussi à la mode que le Bonnet grec.
„Vystupuje z fiakru,“ řekla Marie, která seděla naproti mně, „jde pěšky.“
— Il descend de fiacre, dit Marie placée en face de moi, il va à pied.
„K nám, nebo tamtím směrem?“
— Vers nous ou là-bas.
„K nám.“
— Vers nous.
„Počkejme ještě okamžik, chci vidět, jak jde kolem.“
— Attendons encore un instant je veux le voir passer.
A jde kolem s prefektem.
Et il passe avec le préfet.
Dříve by ke mně přistoupil. V duchu si vzpomínám na všechno od začátku, na každé slovo, na každé gesto, a to jen dokazuje, jak se všechno změnilo, a nikdo by nevěřil, jak mě to bolí.
Avant, il se serait approché de moi. Intérieurement je me souviens de tout depuis le commencement, de chaque mot, de chaque geste et cela ne sert qu’à démontrer combien tout est changé et on ne saurait croire combien j’en suis peinée.
Potkáme ho ještě dvakrát: byly jsme v kočáře a stihly jsme dvě kolečka, zatímco on šel po promenádě.
Nous le rencontrons encore deux fois, comme nous étions en voiture nous avens fait deux tours pendant qu’il remontait la Promenade.
Pak jdeme na terasu, Gioia projíždí, zastaví se před svým domem, ptá se na nevím už co, čeká okamžik — v tu chvíli Nicejec přejde ulici, pomůže jí z kočáru a vejdou spolu dovnitř. Prefekt se vrací sám. Už nebylo na co se dívat, šla jsem dovnitř, převlékla se u mámy, mlčky, zatímco Olga zkoušela prohodit pár poznámek, na které jsem neměla sílu odpovídat.
Puis on se met sur la terrasse, Gioia passe, s’arrête devant sa maison, demande je ne sais plus quoi, attend un instant, en ce moment le Niçois traverse la rue la sort de voiture et ils rentrent ensemble. Le préfet retourne seul. Je n’avais plus rien à voir, je suis rentrée, je me déshabillai chez maman, en silence, pendant qu’OIga essayait quelques remarques auxquelles je n’avais pas le cœur de répondre.
Pravda je, že jsem v podivném stavu. Ale přijde Barnola a my ho přijímáme příšerně oblečené, ve flanelových kabátcích, ale smějeme se jako šílené, úplně jako by tu nebyl.
Le fait est que je suis dans un singulier état. Mais Barnola vient, nous le recevons mises abominablement, en jaquettes de flanelle, mais rions comme des folles tout comme si il n’était pas là.
A pomyslet, že si vzal mou fotografii!
Et dire qu’il a pris ma photographie.
Barnola je milý, vždycky vyrovnaný, pořád stejný. Vyptává se mě na Saëtona a spol. Co jsem mohla říct? Copak se s někým vídám kromě Galuly?
Barnola est gentil, toujours égal, toujours le même. Il me demande des nouvelles de Saëtone et compagnie. Que pouvais-je dire ? Est-ce que je vois quelqu’un excepté Galula.
Ach! Ti lidé jsou podivná zvířata. Proč se jen seznámili? Máma s tetou se vracejí v deset a ještě zůstáváme do jedenácti v jídelně.
Oh ! ces gens-là sont de curieuses bêtes. Pourquoi ont-ils fait connaissance. Maman et ma tante rentrent à dix heures et on reste encore jusqu’à onze à la salle à manger.
Mluví se o mém hlase.
On parle de ma voix.
na okraji
Říkala jsem Giroflé prostě Giro, protože herec Tiste to tak dělal v operetě a velmi vtipně
dans la marge J’appelais Giroflé Giro tout court, parce que l’acteur Tiste faisait cela dans l’opérette et très drôlement
Doma se zavřu v pokoji, postavím se před zrcadlo, dlouho se na sebe dívám a pak tiše, bez hnutí, začnu plakat.
Rentrée et enfermée chez moi je me mets devant ma glace, je me regarde longtemps et puis doucement, sans bouger, je commence à pleurer.
„Ale ty ho miluješ!“ řeknou mi. „Ale já to nevím!“ řeknu já. „Ráda o něm mluvím, usmívám se, když se o něm mluví, strašlivě mě zajímá, Gioia mě dohání k zuřivosti. Kdyby mě miloval, milovala bych ho.“ „Dobrá, ty ho miluješ,“ řeknou znovu.
Mais tu l’aimes ! dira-t-on. Mais je n’en sais rien ! dirai-je. J’aime à en parler, je souris quand on m’en parle, il m’intéresse terriblement, Gioia me met en fureur. S’il m’aimait je l’aimerais. Bon, tu l’aimes, dira-t-on encore.
„Ne,“ řeknu tentokrát, „hlava je silnější než srdce, a ostatně se domnívám, že u mě je srdce v hlavě. Nikdy nebudu milovat první. Je dobré si tu poznamenat, že kdo plivá do vzduchu, plivá na sebe. Co jsem chtěla udělat já, to udělali mně.“
— Non, dirai-je cette fois, la tête est plus forte que le cœur et d’ailleurs je crois que chez moi le cœur est dans la tête. Jamais je n’aimerai la première. Il est bon de remarquer ici que celui qui crache en l’air crache sur lui. Ce que j’ai voulu faire, on me l’a fait.
Napálená, zesměšněná, zničená, spálená!
Jouée, moquée, abîmée, flambée !
Nejvíc mě zraňuje vzpomínka na to, jak to bylo dřív. Rozdíl je tak šokující, tak pro mě urážlivý, že z toho mám pokaždé vývrtku v srdci.
Ce qui me blesse le plus c’est le souvenir d’avant. La différence est si choquante, si offensante pour moi, que j’en ai chaque fois un tire-bouchon dans le cœur.
Být tak ubohá a nemoci si říct: Miluji ho! To je hrozné.
Etre aussi misérable et ne pouvoir me dire: Je l’aime ! C’est atroce.
To já musím lézt po čtyřech, morálně.
C’est moi qu’on fait marcher à quatre pattes, moralement.
Barnola viděl předevčírem v divadle Robensona, to na mě udělalo velký dojem, ale není si jistý, neví, jestli to byl Willis, nebo Robenson.
Barnola a vu Robenson avant-hier au théâtre, cela m’a fait un grand effet, mais il n’est pas sûr, il ne sait si c’est Willis ou Robenson.
Jak mohl být tak smělý! Jak se opovážil dělat se mnou to, co s ostatními! Jak si ke mně mohl dovolit takovou drzost! Dvořil mi, celé město mluvilo, křičelo, a teď!
Comment avoir été aussi hardi ! Comment avoir osé faire avec moi comme avec les autres ! Comment une impertinence semblable a pu être exécutée envers moi ! Il m’a fait la cour, toute la ville a parlé, a crié et à présent !
Ach! To falešné, to ošklivé postavení!
Oh ! la fausse, la vilaine position !
A já hloupá, já pošetilá a bláznivá! Šla jsem se s ním procházet za domem! A ani při sebemenší příležitosti jsem ho neusadila! Ach! Jak jsem byla zbabělá!
Et moi bête, et moi sotte et folle ! Je suis allée me promener avec lui derrière la maison ! Et à la moindre chose je ne l’ai pas remis en place ! Oh ! que j’étais lâche !
Nejošklivější je, že jsem celou dobu věděla, jakou hru hraje. Ano, ale doufala jsem v něco jiného.
Le plus laid c’est que j’ai toujours compris son jeu. Oui, mais j’espérais autre chose.
Líbila jsem se mu, byl do mě dokonce trochu zamilovaný, a teď, když to přestalo, pláču vzteky.
je lui ai plu, il a même été un peu amoureux de moi, et à présent que ce n’est plus, je pleure de colère.
Vrátil se ke Gioii, fuj! ta hnusná věc. Kurtizána, námezdnice. Veřejná žena. A on ji miluje. Nepochybně ji miluje, jinak by na zeleném bidýlku netrávil celý život.
Il est retourné à Gioia, fi ! la vile chose. Une cocotte, une mercenaire. Une femme publique. Et il l’aime. Sans doute il l’aime, sans cela il ne passerait pas sa vie sur le perchoir vert.
Je to opravdu tak podlá a opovrženíhodná věc, milovat toho, kdo vás nemiluje, jak si myslím? Ne, není to opovrženíhodné, a ostatně co dělat, když se to stane? Když člověk nemiluje, snadno se ohání tou nejpyšnější hrdostí a za podlé a nehodné pokládá to, co mu připadá docela prosté, když miluje.
Est-ce bien une chose aussi vile et méprisable d’aimer qui ne vous aime pas, que je le pense ? Non, ce n’est pas méprisable, et d’ailleurs comment faire si cela arrive ? Quand on n’aime pas on fait de la plus superbe fierté à son aise et on regarde comme une chose vile et indigne ce qu’on trouve tout simple quand on aime.
Tak tedy, přiznejte, že milujete toho malého sedláka, toho krásného Nicejce, toho člověka tak prostého, přiznejte to!
Allons, avouez que vous aimez le petit paysan, le beau Niçois, l’homme si commun, avouez-le !
Kéž bych mohla něco přiznat. Stokrát jsem na pokraji přiznání a pokaždé, když jsem na tom pokraji, celá má bytost se tak bouří a protestuje proti tomu nehodnému přiznání, že se ve mně všechno obrátí a že sama už nevím nic.
Je voudrais bien pouvoir avouer quelque chose. Cent fois je suis sur le point de l’avouer et chaque fois que je suis sur le point, tout mon être se révolte et se récrie tellement contre cet indigne aveu que tout se retourne en moi et que je ne sais plus rien moi-même.
Ach! Konečně jsem přišla na to, jak vysvětlit, co se ve mně děje.
Ah ! enfin j’ai trouvé comment expliquer ce qui se passe en moi.
Bylo by mnohem jednodušší vyprávět vše, co se děje, a pak říct: miluji toho muže. Hned by se všechno pochopilo.
Ç’aurait été bien plus simple de raconter tout ce qui se passe et de dire après : j’aime cet homme. On aurait de suite tout compris.
Bylo by to jednodušší, ale méně přesné.
Ç’aurait été plus simple mais moins juste.
Poslyšte, takhle to bude jasné: jedině má pýcha mi brání přiznat se. Neboť jsem do toho muže náramně poblázněná, a zároveň a právě proto tak rozzlobená, že je to děsivé. Rozplakal mě! Ta, kterou rozplakali, pochopí, jakou nesmírnou zášť zanechávají skryté slzy, slzy roztrpčení!
Ecoutez, voilà qui sera clair; mon orgueil seul m’empêche d’avouer. Car je suis très entichée de cet homme, et en même temps et justement à cause de cela, tellement en colère que c’est effrayant. Il m’a fait pleurer ! Celle qu’on a fait pleurer comprendra quelle immense rancune laissent les larmes cachées, les larmes de dépit !
Ne, to ještě není důvod, proč jsem plakala — vůbec mi tu nic nevychází! Vše mě opouští! Ó Nice, Nice!
Non, ce n’est pas encore pour cela que j’ai pleuré, en général tout me manque ici ! Tout m’abandonne ! 0 Nice, Nice !
Nikdy mi Bůh nic nedal.
Jamais Dieu ne m’a rien donné.
Copak od Něj nikdy nic nevyprosím, ať pláču a modlím se sebevíc?
Est-ce que jamais ni à force de larmes ni à force de prières je n’obtiendrai rien de Lui ?
Musím být pořádně nehodná ničemnice!
Je dois être une bien indigne scélérate !
Jak jsem se za vévodu modlila, jak jsem plakala! Jenže jsem méně psala, takže v deníku nebude nic vidět. Ach, ale tolik jsem se modlila, tolik!
Combien je l’ai prié pour le duc, combien j’ai pleuré. Seulement j’écrivais moins, on ne verra donc rien dans mon journal. Oh mais, je l’ai tant prié, tellement prié !
A nic.
Et rien.
Tady jsem se také modlila, ale málo a potichu, neodvažovala jsem se kvůli takové maličkosti a zvláště kvůli věci tak lehkomyslné a dokonce špatné.
Ici j’ai aussi prié peu et doucement, je n’osais pas pour si peu et surtout pour une chose aussi frivole et même mauvaise.
Nu což, je to pořád totéž.
Eh ! bien, c’est toujours la même chose.
Ach! Musím být hrozná dívka, když mi všechno uniká, všechno se obrací ve zlé, nic nevychází. Od největších věcí po nejmenší, od našeho života zde po šaty, všechno je zmařené, zkažené, pošpiněné. Ani den, ani minuta pohody, štěstí!
Oh ! je dois être une fille affreuse pour que tout m’échappe, tout se tourne à mal, tout manque. Depuis les plus grandes jusqu’aux moindres choses, depuis notre vie ici, jusqu’aux robes, tout est manqué, gâté, sali. Pas un jour, pas une minute de bien, de bonheur !
Vše, čeho se dotknu, se mění v dým, vše, na co pohlédnu, se odvrací, vše, vše, vše!
Tout ce que je touche se convertit en fumée, tout ce que je regarde se détourne, tout, tout, tout !
Ne, musím odjet, tady mi nic nevychází. Je to pro mě prokletá země, nebo jsem já sama prokletá!
Non, il faut partir, tout me manque ici. Est-ce une terre maudite pour moi ou suis-je moi-même maudite !
Odjedu, ale neutěším se.
Je partirai mais je ne me consolerai pas.
Já, která jsem si myslela, že se mi musí všechno dařit, vidím, že mi nic nevychází! Právě z toho se nikdy neutěším.
Moi qui pensais que tout doit me réussir, je vois que tout me manque ! C’est de cela que ne je me consolerai jamais.
Jak se na tomhle světě všechno opakuje. Před třemi lety jsem chodívala na terasu Acqua Viva3 a dívala se doprava, a bylo to v zimě, a mlha padala na promenádu a viděla jsem, jak vévoda z Hamiltonu vchází ke Gioii. A nyní je to naprosto totéž, jenže tam jsem si přikazovala milovat a zde si zakazuji milovat.
Comme tout se répété en ce monde. Il y a trois ans j’allais sur la terrasse d’Acqua Viva et je regardais à droite, et c’était en hiver, et le brouillard descendait sur la Promenade et je voyais le duc de Hamilton entrer chez Gioia. Et à présent c’est tout à fait la même chose, seulement là je m’ordonnais d’aimer et ici je me défends d’aimer.
Tam jsem byla z toho muže šílená, zde se mi ten muž líbí a zajímá mě, protože mě podráždil.
Là, j’étais folle de l’homme, ici l’homme me plaît et m’intéresse parce qu’il m’a irritée.
Zkrátka, proč a jak, na důvodech nezáleží. Toho nemiluji.
En un mot, pourquoi et comment, qu’importe les raisons. Je n’aime pas celui-là.
Ach! Ale jsem tak dotčená.
Oh ! mais je suis si vexée.
No tak, řekla jsem si, vstaň, nechci kvůli tomu plakat, stačí okamžik síly a povznesu se nad tu nedůstojnost. Vzpřímit se, zvednout hlavu, usmát se s pohrdáním, pak s lhostejností — a je hotovo; namočit provazy jako při vztyčování obelisku Sixta V.4 a jsem na svém podstavci! Ale v tu chvíli tu sílu nemám, raději jsem zůstala v křesle a šeptala: tady mi nic nevychází, Nice prokletá, společnost mě nechce, nic mě tu nedrží, musím odjet. Nic mi nevychází, všechno na mě cení zuby, všechno se posmívá, všechno se odvrací.
Allons, me suis-je dit, lève-toi, je ne veux pas pleurer pour cela, il ne faut qu’un instant de force et je m’élèverai au dessus de cette indignité. Me redresser, relever la tête, sourire avec mépris puis avec indifférence, et tout est dit; mouiller les cordes comme lors de l’élèvement de l’obélisque de Sixte-Quint et je suis sur mon piédestal ! Et je n’ai pas en cet instant de force, j’ai préféré rester dans mon fauteuil et murmurer tout me manque ici, Nice maudite, la société ne veut pas de moi, je n’ai rien qui me retienne ici, il faut partir. Tout me manque, tout me montre les dents, tout se moque, tout se détourne.
Kvůli kurtizáně! Smilování!
Pour une cocotte ! Miséricorde !
Přiznejte, vy! Opice nebo člověk nebo pes, kdo budete toto číst, přiznejte, že mám důvod k hněvu. Ale spíše zarmoucená než rozzlobená.
Avouez, vous ! singe ou homme, ou chien, qui lirez cela, avouez que j’ai de quoi être en colère. Mais plus chagrinée qu’en colère.
napříč stránkou
Tolik šestnáctiletých hloupostí!
en travers Tant de bêtises de seize ans !
Hrozné je, že jako by se všichni domluvili, že už k nám nebudou chodit!
Ce qu’il y a d’affreux c’est que tous semblent s’être donné le mot pour ne plus venir chez nous !
Jasné je, že se cítím jako zbitý pes.
Ce qu’il y a de clair c’est que je me sens comme un chien rossé.
Ach! Ať odjedu, ať odjedu!
Oh ! que je parte, que je parte !
Poznámky
Pozn. překl.: Frou-Frou: komedie Henriho Meilhaca a Ludovica Halévyho (Théâtre du Gymnase, Paříž, 1869); její hrdinka, lehkomyslná mladá žena, opustí manžela a dítě kvůli milenci a domů se vrátí, jen aby zemřela. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky/nicejsky: Rossignol che vola – „slavík, co létá“ (viz 15. října). ↩
Pozn. překl.: Acqua Viva: vila, v níž rodina bydlela v Nice až do roku 1873 (29. září 1873 Marie truchlí pro „naši drahou, milovanou, zbožňovanou Acqua Viva“). „Před třemi lety“ je zima 1872–1873, kdy sledovala, jak vévoda z Hamiltonu navštěvuje Gioiu. ↩
Pozn. překl.: Dne 10. září 1586 vztyčil Domenico Fontana pro papeže Sixta V. vatikánský obelisk na Svatopetrském náměstí před davem, jemuž bylo nařízeno mlčet. Podle tradice, když lana začala povolovat, vykřikl námořník Benedetto Bresca ze Sanrema „Acqua alle funi!“ („Vodu na lana!“) a namočená lana vydržela. ↩