Neděle 17. října 1875

škrtnuto[Zrušeny 2 řádky]
Dokonce se mi o něm zdálo, o tom pekelném Bibim!
Zdálo se mi také, že Cresci už nemá lóži na premiérový večer a že mi radí, abych si o nějakou řekla Saëtonovi nebo Audiffretovi.
Nabízím Walitskému svůj největší diamant, aby se seznámil s Loftusem. Potřebuji nějakého, je jedno jakého. A ten druhý, co má přijet, a já nebudu mít čas. Ó ubohý tvore!
Říká se, že ženy jsou teď svobodné! Hrubý omyl! Svobodné! My! Vždyť kvůli každé maličkosti je hned křiku.
No prosím! Ten ničema dorazil! Ta proklatá okna jsou otevřená. Ó řecká čapko!
Jdu na koncert s tetou, tmavé šaty; šedý plstěný klobouk, který jsem si upravila sama, tedy můj klobouk. Takhle oblečená přímo planu vybraností.
Oho! Tři řady kočárů u veřejného parku. Bihovetz je s námi, Coco s rodinou jsou v landau vedle, Síť Alláhova ve velké toaletě přichází, ale jen na okamžik, aby nám oznámil, že má vražednou náladu.
Gioia, oblečená pro sezónu, projíždí několikrát. Má pytlíčky pod očima a široké, velké, ale ploché tváře nabílené.
Ta dcera vzduchu a slunce mě otravuje. Kdyby ji něco pohltilo, nijak by mě to nemrzelo.
Ke konci se cítím ospalá a vracím se domů rozmrzelá a křičím na celý dům:
„Chci Bibiho! Dejte mi Bibiho! Jakéhokoli Bibiho!“ Ostatně už dva dny neříkám nic jiného.
Ach! Ale byla jsem v anglickém kostele s Dinou, stále kvůli Bibimu, ale Bibi tam nebyl. Panebože! Dejte mi Bibiho! Nežádám, aby mě miloval, ba ani aby mi dvořil, ach! ne, neodvažuji se tolik žádat, ale jen aby ho bylo vidět, jak se s námi prochází pěšky, jen dvakrát, to je vše, oč úpěnlivě prosím.
Ach! Bibi! Bibi! Takhle jsem volala Godarda a on přišel. Panebože, dej mi Bibiho! Je pozdě, bohužel! Blázen smažený Amélií je tu. Ach! Kdyby to bylo tři dny před jeho příjezdem; aby přišel, aby šel na promenádu a viděl mě tam s Bibim! Panebože, dám za to svůj největší diamant!
Ale on půjde na promenádu a uvidí mě samotnou, v čekání! Kolik tím žena ztrácí!
Bihovetz a Sapogenikoffovi večeří u nás. Ohavný zrádce chtěl poštvat Cimu proti Marii! Nevím, co by z toho kdo mohl mít. Psal mu anonymní dopisy, v nichž tvrdí, že ho už nemiluje, a ty dopisy jsou podepsány: Georges.
Podezření padá na jistého Raynauda, který je zde a byl v Ženevě.
Marie mu chtěla napsat: „Nešťastníku! Vše je odhaleno“ — ale velký básník byl po ruce a velký básník zaimprovizoval toto:
Ničemo, bandito, grázle,
mizerný Nicejče, cháme;
Imbecile, opice zelená,
tvá hra je odhalena!
Nacpeme ti zpátky do krku to, cos podepsal Georges.
Tiskacím písmem, a každá z nás psala jedno písmeno po řadě, takže rukopis je okouzlující.
A teď — starosta Nice se také jmenuje Raynaud, jestli to dostane on, to bude pěkné.
„Chci,“ řekla jsem najednou, „udělat to jako Charlotte de Montmorency a Jindřich IV.“ — a beru dvě svíčky, nesu je na balkon (jsme v pavilonu) a stavím se mezi ty dva ohně. Olga jde za mnou, pak Marie a Dina. A křičíme a smějeme se. Nebylo čemu, tak vymýšlíme scény s nejrůznějšími postavami a smějeme se jim, jako by to byla skutečnost! Po chvíli se v okně Bibiho objevil stín, pak se rozsvítilo další okno. Tu nastal na našem balkoně takový rozruch, že se to nedá vylíčit.
Dina a Marie se vrátily do pokoje a okouzlily Ninu tím, že jí zatančily divoký kankán, zatímco já a můj stín zůstáváme na balkoně. Nepochybně si mysleli, že je u nás ples, protože i Nina a Coco se nechali strhnout a dali se do tance s oběma dívkami. Zavřela jsem okenici, ale muselo být vidět, jak se míhají stíny, a my dvě na balkoně s těmi svíčkami — to nebylo nic přirozeného, zvlášť když jsme chvíli skákaly jako natažené panenky.
Nikdy jsem nepopsala topografickou polohu našich panství — tak tady to je:
Naše vila má asi čtyřicet metrů průčelí na promenádu a osmdesát pět metrů hloubky od promenády po rue de France, která běží rovnoběžně s promenádou — z tohoto plánu se to pochopí nejlépe. Písmeno A označuje balkon; z toho balkonu je vidět okna Giroflova i okna Bibiho.
Poznámka editorů
[Plány str. 98–99]
Plan à la plume : la promenade des Anglais en haut, la rue de France en bas, entre les deux la maison, le jardin et ses massifs ; en bas «ici, au loin le château de…»
Plan de la villa de la promenade des Anglais (1) Mon Journal, t. 6, p. 98
Second plan à la plume : la promenade en haut, le jardin avec ses massifs et un bassin, la maison en bas, la rue de France au pied, des annotations en marge
Plan de la villa de la promenade des Anglais (2) Mon Journal, t. 6, p. 99
Bibi musí být spokojený, dostalo se mu dnes večer pořádné serenády!
„To všechno,“ řekla teta, když Sapogenikoffovi a Bihovetz odešli, „to není kvůli Loftusovi, to všechno je kvůli tomu druhému, sama to řekla.“
„Nuže! Když se jí líbí!“ odsekla máma.
„Já to vím, a nakonec se za něj provdá.“
„Nikdy!“ přerušila jsem.
„Jistě,“ pokračovala teta, „nevíte, co dělá, jak se k ní chová.“
A každý se vrací domů s jiným úsměvem.

Poznámky

Pozn. překl.: Charlotte-Marguerite de Montmorency (1594–1650), pozdější princezna de Condé, do níž se stárnoucí Jindřich IV. roku 1609 vášnivě zamiloval. Tallemant des Réaux vypráví, jak ji král přiměl, aby se mu jednoho večera ukázala na balkoně s rozpuštěnými vlasy mezi dvěma pochodněmi, a on při tom pohledu málem omdlel. ↩