❦
Sobota 16. října 1875
Samedi, 16 octobre 1875
Říkala jsem u čaje, že Gioia je krásná díky svému okolí: „Jistě, je vysoká, hezky stavěná, obdivuhodně oblečená, v nádherném kočáře; zatímco já, v té modré krabici zvané landau, z níž mi kouká jen hlava, jako z těch dětských hraček, těch krabiček, z nichž vyskakuje hlavička, a ten landau zapřažený dvěma herkami! Jistě bude vypadat krásnější!“
Je disais à thé que Gioia est belle par son entourage: « Sans doute, elle est grande, bien faite, admirablement mise, dans une voiture magnifique; tandis que moi, dans cette boîte bleue qu’on nomme landau, d’où ma tête seule sort, comme dans ces joujoux d’enfants ces boîtes d’où sort une petite tête, et ce landau attelé de deux rosses ! Sans doute elle paraîtra plus belle ! »
Na to máma odpověděla, že jsem hezčí než Gioia; ale že rozkvetlá květina, která už už opadá, udělá vždycky větší dojem než růžové poupě, které se teprve chystá rozvinout.
A cela maman répondit que je suis mieux que Gioia; mais qu’une fleur épanouie et sur le point de s’effeuiller produit toujours plus d’effet qu’un bouton de rose sur le point de s’ouvrir.
Že okolí Gioie nic neznamená, že je krásná, milá, distingovaná sama o sobě, že ji v Badenu, než věděla, kdo to je, považovala za vévodkyni. Že ať by Daillens oblékli jakkoli, vždycky zůstane ošklivá.
Que l’entourage de Gioia ne fait rien, qu’elle est belle, gentille, distinguée, par elle-même, qu’à Bade, avant de savoir qui elle était elle la prenait pour une duchesse. Qu’on aurait beau habiller Daillens, qu’elle resterait toujours laide.
Při té řeči jsem rudla roztrpčením: „Proč brát zrovna paní de Daillens? Vezměte mě a uvidíte.“
Je rougissais de dépit pendant ce discours: « Pourquoi prendre Mme de Daillens, prenez-moi, et vous verrez ».
„Ty jsi i bez toho desetkrát hezčí než ona.“
— Tu es sans cela dix fois mieux qu’elle.
„Ne, já sama vím, co vím, a že její skvostný vůz a má modrá krabice jsou dva velmi odlišné rámy.“
— Non, je sais moi-même ce que je sais, et que son char superbe et ma boîte bleue sont deux cadres bien différents.
„A Audiffret nepřijel?“
— Et Audiffret n’est pas arrivé ?
„Pravděpodobně ano.“
— Probablement oui.
„Ale kde by byl?“
— Mais où serait-il ?
„Ale snad schovaný u paní Pirátky v ptačí kleci.“
— Mais peut-être caché chez Mme Pirate dans la cage aux oiseaux.
Máma s tetou odjíždějí do Monaka a my se procházíme s Cokem a vidíme klenot mé duše na terase, s tím jejím klidným a korektním výrazem. Coco zvolal: „Kdo se jen odvážil říct, že je krásná?“ Ale to my víme, nepřipadá mu krásná, a přesto k ní půjde a dá jí všechno, co má, a... a shnije u ní.
Maman et ma tante s’en vont à Monaco et nous nous promenons avec Coco et voyons le bijou de mon âme sur sa terrasse avec son air calme et comme il faut. Coco s’est écrié: Qui donc a osé la dire belle ? Mais nous savons cela, il ne la trouve pas belle et il ira chez elle et lui donnera tout ce qu’il a et... et pourrira chez elle.
Ve čtyři jdeme nahoru k Nině, která mi žertem říká, že se bude zlobit, že mi Coco dvoří a že se ve městě mluví o svatbě.
A quatre heures nous montons chez Nina, qui en plaisantant me dit qu’elle va se fâcher, que Coco me fait la cour et qu’on parle en ville de mariage.
„Panebože, madam, to mě už nenechají v klidu vdát se za Girofla!“
— Bon Dieu Madame, ne me laisse-t-on plus tranquillement épouser Girofla !
A vy se ničeho nebojte, Coco se mi nemůže líbit, je ošklivý, váš Coco, ale pro vás je anděl a vy si myslíte, že pro všechny musí být bůh.
Quant à vous, ne craignez rien, Coco ne peut me plaire, il est vilain, votre Coco, mais pour vous il est un ange et vous croyez que pour tout le monde il doit être un dieu.
A ona se spokojeně usmívá. Jaká hloupost! Tak mi dávají Coka. Mluví se tedy o mně! Říká se to, a hodně.
Et elle sourit d’un air satisfait. Quelle bêtise ! Voilà qu’on me donne Coco. On s’occupe donc de moi ! On le dit et beaucoup.
Onehdy de Daillens řekla mámě:
L’autre jour de Daillens dit à maman:
„Říká se, že Marie letos v zimě nahradí Lucii Durandovou.“
— On dit que Marie remplacera cet hiver Lucie Durand.
„Marie Bashkirtseffová,“ řekla jsem mámě, když mi to zopakovala, „Marie Bashkirtseffová nikoho nenahradí, může vytlačit, ale nahradit, nikdy.“
— Marie Bashkirtseff, dis-je à maman quand elle m’eut répété cela, Marie Bashkirtseff ne remplacera personne, elle pourra supplanter, mais remplacer, jamais.
To slovo nahradit se mi zdálo urážlivé — kladou mě na stejnou misku vah s Lucií Durandovou, myslí si, že jsem pět let rostla a rozkvétala pod sluncem Nice jen proto, abych neměla jinou ctižádost než zaujmout místo Lucie, nahradit Lucii, protože Lucie do Nice nepřijede.
Ce mot remplacer m’a paru blessant, on me met dans la même balance avec Lucie Durand, on croit que j’ai grandi et me suis épanouie pendant cinq ans sous le soleil de Nice pour n’avoir pour toute ambition que de prendre la place de Lucie, de remplacer Lucie, parce que Lucie ne vient pas à Nice.
Hloupé stádo ovcí!
Sot amas de brebis !
Konečně se u Niny dostaneme ke Giroflovi a Coco předvádí výmluvnost. Málokdy jsem v debatě viděla hloupějšího, nevzdělanějšího a namyšlenějšího muže.
Enfin on en arrive à Girofla, chez Nina, et Coco fait preuve d’éloquence. Rarement vu, un homme plus bête, plus ignorant et plus prétentieux dans la discussion.
Nina tvrdí, že se s Giroflé musíme v duchu nenávidět; abych dokázala opak, říkám, že Gioiu mám ráda.
Nina prétend que nous devons nous haïr intérieurement avec Giroflé, pour preuve du contraire je dis que j’aime Gioia.
„A měla by právo ji nenávidět,“ řekla Dina.
— Et elle aurait le droit de la haïr, dit Dina.
„Kvůli Audiffretovi!“ odtušila paní Sapogenikoffová s pohrdáním.
— Pour Audiffret ! fait Mme Sapogenikoff avec mépris.
„Ach! Ne, ale kvůli jinému, to je dávno, zná ho pět let, právě tehdy se zajímala o Gioiu, teď jsou to zbytky minulosti.“
— Oh ! non, mais pour un autre, il y a longtemps, elle le connaît depuis cinq ans, c’est alors qu’elle s’intéressait à Gioia, à présent ce sont les restes du passé.
„Kvůli komu? Kvůli komu?“ ozývají se.
— Pour qui ? pour qui ? fait-on.
„Dino!“ zvolala jsem a pak klidněji: „Vypravuj, sama nevím, jestli to víš.“
— Dina ! m’écriai-je, et puis plus calmement, raconte, je ne sais pas moi-même si tu sais.
„Nuže, je to tak,“ začíná Dina, a upozorňuji vás, že spustila hotovou nehoráznost: „Vévoda z Hamiltonu se po Marii hodně díval, říkalo se dokonce, že si ji chtěl vzít, když ho piráti unesli.“
— Eh bien, voilà, commence Dina, et je vous préviens qu’elle commença une énormité: Le duc de Hamilton regardait beaucoup Marie, on disait même qu’il voulait l’épouser quand les Pirates l’ont enlevé.
Není to hloupé?
N’est-ce pas bête ?
Vezmeme Giroflé k nám, čteme spolu, děláme poznámky ke knize a smějeme se jim, jako by je dělal někdo jiný.
Nous prenons Giroflé chez nous, lisons ensemble, faisons des remarques sur le livre et en rions comme si elles étaient faites par d’autres.
Máma se vrací v deset z Monaka, cestovala s Loftusem, který byl okouzlující. Ale nemluvila s ním, protože se bála, že bych to neschvalovala.
Maman rentre à dix heures de Monaco, elle a fait le voyage avec Loftus qui a été charmant. Mais elle ne lui a pas parlé, craignant ma désapprobation.
Při večeři s Dinou se hlasitě dožaduji nějakého způsobu, jak se seznámit s Bibim!
Tout en soupant avec Dina je demande à grands cris un moyen de connaître Bibi !