Pátek 15. října 1875

Ze svého starého šedého plstěného klobouku si dělám nový. Okraje po obou stranách lehce ohrnuté, vpředu stříbrná spona, zpod níž vybíhají dvě krásná šedá pera a zakrývají dýnko klobouku, a nic víc.
Je zimní počasí, ale přece ne příliš chladno.
Také dnes ráno jsem vyšla ven, ale neviděla jsem nikoho kromě malého černého Angličana.
Odpoledne tu není nikdo, sejdu dolů, procházíme se a potkáme paní Pirátku, rovněž pěšky. Skoro jsem se dotkla jejích šatů, tak blízko to bylo.
Okna Záhadného, leč hloupého Emila d’Audiffreta, která byla dnes ráno na chvíli otevřená, jsou zase zavřená.
Bihovetz a de Daillens večeří u nás; de Daillens mi vyložila karty, předpovídá mi dopis, který mě nesmírně zaujme a po němž budu muset učinit velké rozhodnutí.
Také jsem vyložila tarot na generála a podle tarotu brzy zemře. Dala jsem si dobrý pozor, abych mu to neřekla.
Málem bych zapomněla! Teta šla nakupovat ovoce před kostelem Sainte-Réparate, ve starém Nice, hned vedle obchodu se suknem Audiffret frères et neveu. Ženy mě okamžitě obstoupily, zpívala jsem polohlasem le rossignol che vola, to je nadchlo a ty nejstarší se daly do tance, řekla jsem, co umím nicejsky, zkrátka lidový triumf. Prodavačka jablek se mi uklonila a zvolala: „Jaká krásná královna!“
Nevím, proč mě prostý lid má rád, a sama se mezi nimi cítím dobře, připadám si jako královna, mluvím k nim s blahovůlí a odcházím po malé ovaci jako dnes.
Kdybych byla královna, lid by mě zbožňoval.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky/nicejsky: le rossignol che vola – „slavík, co létá“, píseň, kterou Marie používá jako kódové pojmenování pro Audiffreta. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „che bella regina!“. ↩