❦
Úterý 12. října 1875
Mardi, 12 octobre 1875
Naši Angličané z č. 55 jsou lidé hodní pozornosti. Je to lord Augustus Loftus, bývalý velvyslanec v Berlíně, a jeho rodina.
Nos Anglais du n° 55 sont des gens dignes d’attention. C’est lord Augustus Loftus, ex-ambassadeur à Berlin, et sa famille.
Myslím, že už nebudu chodit obědvat do pavilonu. Ten chudák dědeček je tak dráždivý! Místo abych si zvykala, odvykám si. Je tak nudný! Neříká nic nepříjemného, ale je nesnesitelný — je to stáří, nebo hloupost? Vím jen, že mě dráždí nekonečně. Máma si myslí totéž, ale má víc trpělivosti.
Je crois que je n’irai plus déjeuner au pavillon. Ce pauvre grand-père est devenu si énervant ! Au lieu de m’habituer je me déshabitue. Il est si ennuyeux ! Il ne dit rien de désagréable mais il est insupportable, est-ce vieillesse, est-ce stupidité ? Je sais seulement qu’il m’agace infiniment. Maman est de mon avis, mais elle a plus de patience.
Je jí myslím lépe, jedeme k Nině a odtud pěšky, ona, já a mé Grácie.
Elle va mieux je crois, nous allons chez Nina et de là, à pied, elle, moi et mes Grâces.
Je velmi chladno a jsem v tmavomodrém, jsem vyšší než matka!
Il fait très frais et je suis en gros bleu, je suis plus grande que ma mère !
Připadá mi, jako by ona byla ta dcera, a celá pyšná se procházím zavěšená do ní.
Il me semble que c’est la fille, et je me promène à son bras toute fière.
Ale hle, Saëtone, jakmile zahlédne mámu, vyrazí k ní a dá se s ní do řeči. Zrudla jsem. Vysvětlujeme si to. Říká stále totéž, že jsem třikrát odvrátila hlavu a že byl zoufalý, že jsem ho urazila.
Mais voici Saëtone, en apercevant maman il s’élance et vient lui parler. J’en ai rougi. On s’explique. Il dit toujours la même chose que trois fois j’ai détourné la tête et qu’il était au désespoir, que je l’ai offensé.
Popírám to, odvolává se na svědectví Audiffreta Emila.
Je nie, il s’en rapporte au témoignage d’Audiffret Emile.
„Nuže, Audiffret Emil neřekne pravdu, řekne-li to. A ostatně, řekněte, přišel jste navštívit mou tetu, když jsem odjela?“
— Eh ! bien, Audiffret Emile, ne dira pas la vérité s’il dit cela. Et d’ailleurs, dites, êtes-vous venu voir ma tante quand je suis partie ?
„Ano! A řekli mi, že je v Monaku.“
— Oui ! et on m’a dit qu’elle était à Monaco.
„Vy jste nepřišel!“
— Vous n’êtes pas venu !
„Čestné slovo!“
— Ma parole d’honneur !
„Vy, Andriot Saëtone, vy jste přišel?!“
— Vous, Andriot Saëtone vous êtes venu ? !
„Přísahám vám.“
— Je vous le jure.
To všechno napůl se smíchem, napůl vážně. Zkrátka, je to za námi.
Tout cela moitié riant moitié sérieusement. Enfin c’est fini.
Dbám na to, abych odešla první, ať nás neopustí první on.
J’ai soin d’être la première à m’en aller pour qu’il ne soit pas le premier à nous quitter.
Kočár přijíždí s příšerou Georgesem a já ho musím snášet vedle sebe!
La voiture arrive avec le monstre Georges et je dois le souffrir avec moi !
Dnes večer „Giroflé-Girofla“. Levá lóže u jeviště. Jsme tam všechny. Máma, teta, Dina, Giroflé, Marie a já. Držím se vzadu.
Ce soir « Giroflé-Girofla ». Avant-scène de gauche. Toutes nous sommes là. Maman, ma tante, Dina, Giroflé, Marie et moi. Je me tiens au fond.
Fiouloulou přichází první.
Fioulouiou arrive le premier.
Když se v představení říkalo: „Girofla je unesena piráty!“
Quand on disait dans la pièce : Girofla est enlevée par les pirates !
„Ano,“ řekl Galula, „piráti unesli Giroflu.“
— Oui, dit Galula, les pirates ont enlevé Girofla.
„Opravdu! A jací jsou ti piráti?“
— Vraiment ! et comment sont ces pirates ?
„Jsou velmi hezcí, jinak by se Girofla bránil.“
— Ils sont très jolis, sans cela Girofla se serait défendu.
„O tom nepochybuji.“
— Je n’en doute pas.
„Ale ano, jeho sestry jsou velmi milé a to jsou ti piráti.“
— Mais oui, ses sœurs sont très gentilles et ce sont là les pirates.
„Tak jsou tady, jeho sestry?“
— Elles sont donc ici, ses sœurs ?
„Ne, ale před návratem do kláštera měly dva dny volna a on jim jel udělat trochu radosti.“
— Non, mais avant la rentrée au couvent, elles avaient deux jours de congé et il est allé pour les amuser un peu.
Ó Galulo, květe nevinnosti! Jestli si myslíš, že věřím tvým hloupostem.
O Galula fleur d’innocence ! Si tu crois que je crois à tes bêtises.
Odejde a za okamžik se vrací „jako velvyslanec“ — pan Saëtone žádá o dovolení se představit a omlouvá se, že není ve večerním obleku. Dovolení je uděleno jednomyslně. Vstupuje Andriot, krásný Andriot. Znovu mluvil s Giroflé o jakémsi tajemství — ta ho přijímá se sevřenými rty a svým chováním mu dokazuje, že uspěl, a povzbuzuje ho, aby pokračoval ve svých pletichách.
Il s’en va et dans un instant revient « en ambassadeur », M. Saëtone demande la permission de se présenter et présente ses excuses de n’être pas en toilette du soir. La permission est accordée à l’unanimité. Andriot, le bel Andriot entre. Il a encore reparlé d’un secret à Giroflé, celle-là le reçoit bouche pincée et par son maintien lui prouve qu’il a réussi et l’encourage à continuer ses manèges.
Pak přichází Ricardo, Bihovetz dvakrát a Chevalier.
Ensuite nous avons Ricardo, Bihovetz deux fois et Chevalier.
„Panebože!“ zvolala máma, když vstoupil ten poslední, „to je Merjeewsky!“
— Mon Dieu ! s’écria maman lorsque ce dernier entra, c’est Merjeewsky !
Zářím, že mám v lóži pět párů kalhot. Marie a Enoteas si v koutě povídají o Cimovi.
Je suis rayonnante d’avoir cinq paires de pantalons dans la loge. Marie et Enoteas causent dans un coin de Cima.
„Cože!“ říkám, „pan Saëtone v roli důvěrníka!“
— Comment ! dis-je, M. Saëtone dans la confidence !
„Ach! Slečno, když je člověk snížen k této roli, to je nejhorší, co může pána potkat.“
— Ah ! Mademoiselle, lorsqu’on est réduit à ce rôle, c’est le dernier mal d’un monsieur.
„Tak proč se pořád děláte důvěrníkem ostatních!“
— Aussi, pourquoi vous faites-vous toujours le confident des autres !
Viditelně ho to pobavilo, ale víc jsem neřekla, protože tak budu vypadat, jako bych nechtěla říct vše, co vím, a on bude vědět, že jsem ho prohlédla, a bude o mně lepšího mínění.
Cela l’a visiblement amusé, mais je n’ai rien dit d’autre, comme j’aurai l’air de ne pas vouloir dire tout ce que je sais, et il se saura deviné et aura une meilleure opinion de moi.
„A je Girofla pořád milován?“ zeptal se.
— Est-ce qu’on aime toujours Girofla ? demanda-t-il ?
„Ach! Pane, k zbláznění.“
— Ah ! Monsieur, à la folie.
Fiouloulou a Chevalier nám pomáhají nastupovat do kočáru.
Fiouloulou et Chevalier nous font monter en voiture.
„Pane Galulo, vezměte mou vlečku, a vy, pane Chevalier, pomozte mi nastoupit, tak, pane.“
— Monsieur Galula, prenez ma traîne et vous M. Chevalier aidez-moi à monter, c’est cela, Monsieur.
A naše dva kočáry nás odvážejí.
Et nos deux voitures nous emmènent.
Celý večer jsem držela nohu na Mariině noze a ona řídila hovor podle toho, jak jsem přitlačila. Desetkrát málem řekla věci nechytitelné1. Ty jejich jazyky, Panebože! Jaké to dcery přírody!
Toute la soirée j’ai tenu mon pied sur celui de Marie qui réglait sa conversation d’après mes différentes pressions. Dix fois elle était sur le point de dire des choses inrattrapables [sic]. Quelles langues, bon Dieu ! Quelles filles de la nature !
Poznámky
Pozn. překl.: Marie vymyslela slovo „inrattrapables“ [sic] — slova, která jednou vyřknuta nelze vzít zpět. ↩