❦
Pátek 1. října 1875
Vendredi 1er octobre 1875
Už prvního října — je to neuvěřitelné.
Déjà le 1er octobre, c’est incroyable.
Vycházím sama; jsem hezká. Sabatini se ke mně připojí v deset; pokračujeme v našich italských rozhovorech. Vyšla jsem pozorovat, na to nezapomínám, a sednu si na lavičku v půli cesty od Gioie k nám. Sabatini mi čte Niccolò de’ Lapi. Málo poslouchám. V půl jedenácté projíždí fiakr s bílým koněm a za ním kočár. A za deset minut kočár projíždí zpět s Gioiou, její starou a dvěma dětmi. Dvousedadlový fiakr zřejmě odjíždí ulicí de France, protože ho nevidím projet.
Je sors seule, je suis jolie. Sabatini me rejoint à dix heures, nous recommençons nos conversations italiennes. Sortie pour observer, je ne l’oublie pas, et me place sur un banc à mi-chemin de Gioia à chez nous. Sabatini me lit Nicolo de Lapi. J’écoute peu. A dix heures et demie un fiacre avec un cheval blanc passe, suivi d’une calèche. Et au bout de dix minutes la calèche repasse contenant Gioia, sa vieille et ses deux enfants. Quand au fiacre à deux places il s’en va par la rue de France sans doute, puisque je ne le vois pas passer.
On že odjíždí v šest! A k čemu, když je s ní!
Lui partir à six heures ! Et à quoi bon puisqu’il est avec elle !
Tetička připouští všechno, co se týče Girofly, který běhá za Gioiou, a navzdory zjevným faktům si k tomu spoustu věcí přibásní.
Ma tante admet tout entre Girofla courant après Gioia et malgré l’évidence brode une quantité de choses.
„To je neobyčejné,“ řekl dědeček u oběda, „sotva ten druhý odjel, bere dalšího a Audiffret přiběhne jako školáček! To je odporné! Jak to – před jeho očima byla s tím druhým a jemu to nevadí a je to, jako by nic nebylo! Opravdu podivné, ani tři dny neuplynuly a ona mu dá znamení a on přiběhne.“
— C’est extraordinaire, dit papa à déjeuner, à peine l’autre est parti, elle en prend encore et Audiffret accourt comme un écolier ! C’est dégoûtant ! Comment à ses yeux elle était avec l’autre et cela ne lui fait rien et c’est comme si ce n’était rien ! Vraiment c’est curieux, trois jours ne se sont pas passés qu’elle lui fait un signe, et il accourt.
„To je přirozené, dědečku – nevíte, že muž je to nejšpinavější ze zvířat, když se do toho pustí?“
— C’est naturel, papa, ne savez-vous pas que l’homme est le plus sale des animaux quand il s’y met ?
„Ne, ale,“ pokračuje dědeček a jako obvykle neposlouchá, co se mu říká, „ne, to je neobyčejné.“
— Non, mais, continue papa sans écouter ce qu’on lui dit, selon son habitude, non, c’est extraordinaire.
Jak to! Sotva, sotva ten druhý odjel, ještě z ní smrdí, a Audiffret přichází. Vypadal, jako by čekal, až na něj přijde řada. Ale to přece musí být odporné! Což ho to neodpuzuje?
Comment ! à peine, à peine l’autre est parti, elle en pue encore et Audiffret vient. Il a eu l’air d’attendre son tour. Mais ce doit dégoûter ! Est-ce que ça ne le dégoûte pas.
„Opravdu, kdybych byl mladý a kdyby mě zavolala, řekl bych jí: ‚Jdi pryč, ještě jsi načichlá tím Angličanem!‘“
— Vraiment si j’étais jeune et si elle m’appelait, je lui dirais: Va-t-en, tu es encore empestée de cet Anglais !
„Dědečku, kdybyste byl mladý a ona vás zavolala, šel byste.“
— Papa, si vous étiez jeune et si elle vous appelait vous iriez.
„Nikdy! Nikdy. Je to špinavé a odporné. Člověk si může vzít milenku, ale takhle? Fuj! Jak proboha ho to neodpuzuje?“
— Jamais ! Jamais. C’est sale et dégoûtant. On peut prendre une maîtresse mais comme cela. Fi ! comment diable cela ne le dégoûte-t-il pas ?
Tady přestávám. Ten rozhovor se táhne velmi dlouho a říká se stále totéž.
Ici je m’arrête. Cette conversaton se prolonge fort longtemps et on dit toujours la même chose.
Já jsem stejně udivena jako můj dědeček. Je to až příliš okaté; jsou věci, které se vědí, ale skrývají, o nichž se nemluví.
Moi je suis aussi étonnée que mon grand-père. Cela est fait trop crûment, il y a des choses qu’on sait mais qu’on cache, dont on ne parle pas.
Je zvláštní — jako muž mě Girofla už nezajímá. Jako kavalír mi chybí, žádného nemám.
C’et curieux, comme homme Girofla ne m’intéresse plus. Je le regrette comme cavalier, je n’en ai pas un.
Ach! Kdyby nám tak zázrakem spadl z nebe zajímavý muž!
Ah ! si par un miracle un homme intéressant nous tombait du ciel !
Cosi mi říká, že jeden spadne.
Quelque chose me dit qu’il va en tomber un.
Procházela jsem se růžová šaty i náladou; viděla jsem Gioiu u dveří; byla jsem u Niny — tam velká debata o chování dotyčného pána. Nina je rozkošná, spolčujeme se proti Parisovi, který pohrdá zdejšími mladíky. Velké horko, nesmírná diskuse; pronáším několik řečí a v jedné z nich prohlásím, že Girofla má nádherné oči.
Je me suis promenée rose d’habit et d’humeur, j’ai vu Gioia à sa porte, j’étais chez Nina, là grand débat sur la conduite du monsieur en question. Nina est adorable, nous nous liguons contre Paris qui méprise les jeunes gens d’ici. Grande chaleur, immense discussion, je prononce plusieurs discours dans l’un desquels je déclare que Girofla a des yeux magnifiques.
Vyprávím o malém slaměném klobouku v landau včera večer a o tom, že dnes ráno vyšel až v půl jedenácté.
Je raconte le petit chapeau de paille dans le landau hier soir, et la sortie de ce matin à dix heures et demie seulement.
Nina prohlašuje, že ho musíme vyhnat. Když tu nikdo nebyl, říká, přicházel, bylo ho vidět všude, a teď je všechno jinak.
Nina déclare qu’il faut le chasser. Quand il n’y avait personne, dit-elle il venait, on le voyait partout, et à présent tout est changé.
Navrhuji uspořádat kočičinu starému Emilovi (jmenuje se Léon, ale já mu říkám starý Emil), ale Olga velmi soudně poznamenává, že nás zastřelí jako králíky.
Je propose de jouer un charivari au vieux Emile (il se nomme Léon, mais je le nomme vieux Emile), mais Olga observe très judicieusement qu’il nous tirera comme des lapins.
„Tak té ženě!“
— Alors à c’tte femme !
„Dobrá!“
— Bien !
„Ach!“ vykřikne Marie. „Propásly jste to – mělo se to udělat dnes ráno. Byly by vidět dvě hlavy v okně.“
— Ah ! s’écrie Marie, vous avez manqué, c’est ce matin qu’il fallait. On aurait vu deux têtes à la fenêtre.
„A jedna z nich v řecké čepici!“ říkám.
— Et l’une d’elles en bonnet grec ! dis-je.
A každá z nás líčí, jakou scénu by to v ložnici vyvolalo.
Et chacune de nous raconter quelle scène cela produirait dans la chambre à coucher.
„Protože s ní ležel v posteli,“ řekla Marie.
— Car il était couché avec elle, dit Marie.
„Ó, ho! To si ráda poslechnu, ale sama nic takového říkat nechci, protože byste pak řekly, že to říkám já, mé drahé Grácie.“
— Oh ! ho ! je veux bien entendre cela, mais je ne veux rien dire de pareil, car après vous diriez que c’est moi, mes chères Grâces.
„Ale drahá, říkám to, protože to tak bylo – vždyť jsi viděla ten slaměný klobouk, víš, ten malý klobouk v landau včera.“
— Eh ! ma chère je le dis parce que cela était puisque tu as vu le chapeau de paille, tu sais le petit chapeau dans le landau hier.
Třikrát se loučíme a pořád zůstáváme; pokaždé se najde co dodat o Giroflovi. A nakonec odejdu, když jsem se předtím svezla na zem, jak to dělám vždycky, když jsem velmi veselá.
Nous disons adieu trois fois et restons toujours, on trouve chaque fois quelque chose à ajouter sur Girofla. Et je pars enfin après m’avoir laissée choir par terre, ce qui est mon habitude toutes les fois que je suis très gaie.
U večeře malá přestřelka s dědečkem, docela malá, jen aby konverzace nechřadla.
A dîner une petite fusillade avec papa, très petite, seulement pour ne pas faire languir la conversation.
A jdu nahoru a volám jako Archimedes: „Přišla jsem na to!“
Et je monte en m’écriant comme Archimède: j’ai trouvé !
Přišla jsem na to, že mám Giroflu ráda jako kamaráda — bratrská náklonnost! Odjel. Ráda bych mu psala, kdyby on i svět byli méně hloupí a brali věci prostě tak, jak jsou.
J’ai trouvé que j’aime Girofla comme un camarade, une affection fraternelle ! Il est parti. Je lui écrirai volontiers, si lui et le monde étaient moins bêtes et prenaient les choses comme elles sont, simplement.
Tetička říká, že ho potkala na avenue de la Gare a mluvila s ním. Odjíždí na čtrnáct dní.
Ma tante dit l’avoir rencontré à l’avenue de la Gare, et lui avoir parlé. Il part pour quinze jours.
Ale nevěřím tetičce. Už celý týden je její první ranní věta:
Mais je ne crois pas ma tante. Depuis une semaine, chaque matin sa première phrase est:
„Slečno, váš krásavec odjel.“
— Mademoiselle, votre beau est parti.
Je mi to jedno, když ho už nevidím a už ho nemám.
Ça m’est égal, puisque je ne le vois et ne l’ai plus.
Zkrátka — jsem celá šťastná, nevím proč. Jedna věc mě mrzí. Převeďme to všechno na nejjednodušší tvar. Spoléhala jsem na své kouzlo a neuspěla jsem; Girofla mě nemiloval. To je ta nepříjemnost.
Enfin, je suis toute heureuse, on ne sait pourquoi. Une chose m’ennuie. Réduisons tout cela à sa plus simple expression. J’ai compté sur mes charmes, et j’ai échoué, Girofla ne m’a pas aimée. Voilà le désagrément.
Zřejmě si o sobě dělám mylnou představu a jsem ošklivá a hloupá.
Il faut croire que je me fais une fausse idée de moi-même et que je suis laide et bête.
Má osoba ho nedokázala okouzlit. To je to pravé ponížení.
Ma personne n’a pas su l’enjôler. Voilà la vraie humiliation.
Zbožňuji Nice, obdivuji ho ze svého okna. Jsem šťastná a oživená. Proč? Nevím. Zkrátka! Zkrátka co.
J’adore Nice, je l’admire de ma fenêtre. Je suis heureuse et animée. Pourquoi ? Je ne sais pas. Enfin ! Enfin quoi.
Ach, dejte mi pokoj. Píšu nesmysly.
Ah ! laissez-moi tranquille. J’écris des non-sens.
Namalovala jsem d’Audiffreta na jeho místo; trochu se podobá.
J’ai peint d’Audiffret à sa place, il ressemble un peu.
Nevím, jestli je to vidět, ale cítím na sobě způsoby krásného Nicejce; zdá se mi, že mluvím, že se pohybuji, že dělám vše jako on.
Je ne sais si cela se voit, mais je me sens les manières du beau Niçois; il me semble que je parle, que je bouge, que je fais tout comme lui.
Chudáček! Byl to milý chlapec. Zbožňovala bych vzpomínku na něj, kdyby mě byl miloval. Ale ne — umínil si mě nemilovat. Velmi mě to zlobí. To je ta opravdová nepříjemnost. No což!
Pauvre petit ! C’était un gentil garçon. J’adorerais son souvenir s’il m’avait aimée. Mais, non, il s’est obstiné à ne pas m’aimer. J’en suis très fâchée. Voilà le véritable désagrément. Enfin !
Dnes je 1. října — je tomu přesně rok, co jsem se 30. září vrátila do Nice ze Spa, Londýna atd. Ráno jsem vyšla, viděla jsem Gioiu, obdivovala jsem ji a nazvala ji klenot mé duše.
C’est le 1er octobre aujourd’hui, il y a juste un an de cela, le 30 septembre, je suis retournée à Nice de Spa, Londres etc. Je suis sortie le matin, j’ai vu Gioia, je l’ai admirée et nommée le bijou de mon âme .
Karty říkají, že se Dina vdá. Tím lépe, jen ať je šťastná! Věřím kartám — ty potvory mi vždycky řekly pravdu.
Les cartes disent que Dina épousera. Tant mieux, pourvu qu’elle soit heureuse ! Je crois aux cartes, ces coquines m’ont toujours dit vrai.
Chtěla bych číst zábavnou knihu! Přemýšlím, co nového bych mohla podniknout. Provést klenotu mé duše nějakou schválnost!
Je voudrais lire un livre amusant ! Je cherche quelle nouvelle chose je pourrais faire. Une misère au bijou de mon âme !
Ano, ale jakou schválnost! Napadlo mě zapálit jí dům, ale to je obtížné.
Oui, mais quelle misère ! J’ai pensé à mettre le feu chez elle, mais c’est difficile.
Potřebuji něco dělat; mám bojovnou náladu, jsem připravena na všechno, stačí mi jediný nápad. Zítra budu bezpochyby na dně, neboť dnes večer jsem na chůdách.
Il me faut une occupation, je suis d’humeur guerrière, je suis prête à tout, je ne demande qu’une idée. Je serai sans doute abattue demain car ce soir je suis sur des échasses.
Věž odbíjí devět. Milá Věž! Milý Girofla, milí všichni.
La Tour sonne neuf heures. Gentille Tour ! Gentil Girofla, Gentil tout le monde.
Roztomilá já.
Adorable moi.
Ach! Hamilton!
Ah ! Hamilton !
Právě jsem složila ošklivou parodii na melodii valčíku růží. Ale je to příležitostný kus — je omluvitelný.
Je viens de faire une laide parodie sur l’air de la valse des roses. Mais c’est une pièce de circonstance, elle est excusable.
Ne, Girofla je muž, který si zaslouží veškerou mou zášť! Zapomněla jsem na filipínu?1 Ne, bohužel nikdy nezapomínám na nepříjemné věci. Způsobil tou filipínou, že si vždy vzpomínám s jistým pocitem ponížení; pokaždé, když si vzpomenu na tu filipínu, [Zrušená slova] vyklouzne mi buď „ach!“, nebo u sta hromů2, nebo se zašklebím — záleží na tom, kde jsem.
Non, Girofla est un homme qui mérite tout mon ressentiment ! Ai-je oublié la philippine ? Non, malheureusement je n’oublie jamais les choses désagréales. Il a fait, par cette philippine, que je me rappelle toujours avec un certain sentiment d’humiliation, chaque fois que je me rappelle cette philippine, [Quelques mots cancellés] je laisse échapper ou un, Ah ! ou un bigre , ou une grimace, cela dépend de l’endroit où je suis.
Před spaním píšu dva dopisy tiskacím písmem: jeden panu Emilu d’Audiffretovi v Paříži, do hotelu Splendide, pro případ, že by ten první nestihl dostat ještě tady.
Avant de dormir j’écris deux lettres en lettres d’imprimerie, une à M. Emile d’Audiffret à Paris, à l’hôtel Splendide, dans le cas où il n’aurait pas eu le temps de recevoir l’autre ici.
Nešťastníku!!! Se županem a řeckou čepicí Shniješ!!!
Malheureux !!! Avec la robe de chambre et le bonnet grec, Tu pourriras !!!
A druhý panu Léonu d’Audiffretovi, Věž Audiffret: Otče nešťastný!!! Tvůj syn se županem a řeckou čepicí Shnije!!!
Et une autre à M. Léon d’Audiffret, Tour Audiffret, Père infortuné !!! Ton fils, avec la robe de chambre et le bonnet grec, Pourrira !!!
Ten župan a ta řecká čepice se proslavily díky Le Procès Veauradieux3, kde onoho pána přistihne policie u Césariny [Škrtnut 1 řádek] ve chvíli, kdy je v onom oblečení, které jsem právě popsala, a klidně popíjí čaj. Pak přichází žena, tchyně, přátelé atd. atd. Zkrátka řada scén jedna zábavnější než druhá. Nejlépe udělám, když zopakuji, co o té hře napsal jeden pařížský deník.
Cette robe de chambre et ce bonnet grec sont devenus célèbres après « Le Procès Veauradieux » où, le monsieur est attrapé par la police chez Césarine [Une ligne rayée] au moment où il est en la toilette que je viens [de] dire et prend tranquillement le thé. Ensuite il y a la femme, la belle-mère, les amis, etc. etc. Enfin une suite de scènes plus amusantes les unes que les autres. Je ne puis mieux faire que de répéter ce qu’a dit un journal de Paris de la pièce.
„Fauvinart, advokát, má okouzlující ženu, kterou zbožňuje, ale navštěvuje jistou malou se žlutými vlasy, v malém modrém salónku, nejkoketnějším na světě; jednoho večera tam tedy klidně seděl, když... Vyprávět Le Procès Veauradieux! To jistě neuděláme, a je to nemožné. Vyprávět řadu neštěstí, která postihnou Fauvinarta, je zcela nemožné – jen se člověk tolik, tolik nasměje atd.“
— Fauvinart, un avocat, a une femme charmante, qu’il adore mais il fait des visites a une petite aux cheveux jaunes, dans un petit salon bleu le plus coquet du monde; un soir donc il était tranquillement là quand... Raconter « Le Procès Veaura-dieux »! certes nous ne le ferons pas, et c’est impossible. Raconter la suite des mésaventures qui arrivent à Fauvinart est tout à fait impossible, seulement on rit tant, tant, etc.
Hlavní je, že řeckou čepici a župan má při odchodu z divadla v ústech každý — jako melodii spiklenců z „Dcery paní Angotové“.
Le principal, c’est que le bonnet grec et la robe le sont dans la bouche de tout le monde en sortant du théâtre, comme l’air des conspirateurs de « La fille de Mme Angot ».
Poznámky
Pozn. překl.: Filipína — společenská hra, při níž dva lidé sdílejí ořech se dvěma jádry; kdo při příštím setkání řekne první „filipína“, vyhrává. ↩
Pozn. překl.: V originále francouzsky: „bigre“. ↩
Pozn. překl.: Francouzský titul bez zavedeného českého názvu; doslova „Proces Veauradieux“ (viz též 26. a 28. září). ↩