❦
Středa 29. září 1875
Mercredi 29 septembre 1875
Nezdálo se mi to celé?
Est-ce que je n’ai pas rêvé tout cela ?
Ne, psala jsem včera, je to pravda.
Non, j’ai écrit hier, c’est vrai.
Jsem krásnější, mladší, dvakrát mladší. Zdaleka ji předčím — nemluvím o povaze, takové srovnání nepřichází v úvahu — ale fyzicky. A ten bídný mladík!
Je suis plus belle, plus jeune, deux fois plus jeune. Je lui suis supérieure en haut, je ne parle du moral, cette comparaison ne peut se faire, mais au physique. Et ce misérable garçon !
Proto byl poslední tři čtyři dny tak rozpačitý, proto přišel jen jednou, zatímco dřív ho člověk určitě viděl ob den. Proto zbledl. Bihovetz včera řekl:
C’est pour cela qu’il avait l’air confus depuis trois ou quatre jours, c’est pour cela qu’il n’est venu qu’une fois, tandis qu’avant on était sûr de le voir tous les deux jours. C’est pour cela qu’il a pâli. Bihovetz a dit hier:
„Řekněte, co jste tomu ubohému Audiffretovi provedla, má tak protáhlý, tak žalostný obličej!“
— Dites, qu’avez-vous fait à ce pauvre Audiffret, il a une figure si longue, si piteuse !
Tak to je; slyšela ty hloupé drby, které se roznesly, onehdy večer mě div nespolkla, když mě zahlédla, a teď mi ho bere. Ničemnice! Bude mi tedy vždy stát v cestě, ve snu jako ve skutečnosti! Stačilo jí jedno slovo a vzala si ho zpět. Milují ji tedy! Špína a podlost jsou tedy velmi přitažlivé!
Voilà, elle a entendu ces bruits stupides qu’on a fait courir, elle m’a presque avalée l’autre soir en m’apercevant et maintenant elle me le prend. Ah ! canaille ! Elle sera donc toujours sur mon chemin, en rêve comme en réalité ! Elle n’eut qu’un mot à dire et elle l’a repris. On l’aime donc ! La saleté et la vilenie sont donc bien attrayantes !
Zřejmě ano. Ostatně vůbec nevím, jak se to stalo.
Il faut le croire. D’ailleurs je ne sais du tout comment cela s’est passé.
A co mi na tom záleží! Je to tak, to vím, a to je hlavní. Ještě se docela nezlobím, pořád jsem jen užaslá. Dříve jsem se na ni dívala, běhala za ní; nyní nemohu, navíc ji budu muset vídat.
Et que m’importe ! Cela est, voilà ce que je sais, voilà le principal. Je ne suis pas encore tout à fait en colère, l’étonnement dure toujours. Avant, je la regardais, je courais après elle, à présent je ne le peux plus, il faudra en plus la voir.
Nemůže být mou sokyní, to jsou nesmysly, jsme tak rozdílné! Hned zkraje jde o to, postavit se na piedestal.
On ne peut pas être ma rivale, ce sont des bêtises, nous sommes si différentes ! Du premier coup il s’agit de me mettre sur un piédestal.
A ten ubohý otec, sám, smutný, zavřený doma, nešťastný. Pořád bych ho chtěla vidět. Lituji ho; měl mladou ženu, děti, majetek, a teď je sám, ubohý a zostuzený. Chudák!
Et ce pauvre père, seul, triste, enfermé chez lui, malheureux. L’envie de le voir continue chez moi. Je le plains, il avait une jeune femme, des enfants, une fortune, et le voilà seul, misérable et scandalisé. Pauvre homme !
Nechme otce, kde je, když s tím nic nenaděláme, a vystupme na svůj piedestal.
Laissons le père où il est, puisque nous n’y pouvons rien, et montons sur notre piédestal.
Oblékám se a vycházím, není ještě deset, okna jsou otevřená, koně čekají; uvidím, zda znovu začne svou duko-lokomoci.
Je m’habille et sors, il n’est pas encore dix heures, les fenêtres sont ouvertes, les chevaux attendent, je vais voir s’il recommencera la duco-locomotion.
Šla jsem jako obvykle bez klobouku, se psy, s nimiž vypadám docela malebně.
J’ai marché sans chapeau comme de coutume, avec mes chiens, qui me donnent l’air tout à fait pittoresque.
Ponechat [?] či ne, odmítnout [?] Gioia
Garder [?] ou non, refuser [?] Gioia
Šla jsem klidně a četla, když jsem ucítila Gioiu. Říkám ucítila, protože jsem nezvedla oči; odcházela velmi rychle po Promenádě. Za tři minuty se vrátila a sama zavřela mříž.
Je marchais tranquillement et lisais quand je sentis Gioia. Je dis sentir parce que je n’ai pas levé les yeux, elle s’en allait fort vite par la Promenade. Trois minutes après elle rentra en fermant elle-même la grille.
Já jsem šla k Nině, která mi přivede Marii v jednu.
Quant à moi je me suis en allée chez Nina, qui m’amènera Marie à une heure.
V jednu přichází a přestrojujeme se, já za starce jako onehdy a ona za mou ženu.
A une heure elle vient et nous nous habillons, moi en vieillard comme l’autre jour et elle en ma femme.
Jdeme k Daniloffové a Bihovetzovi, kteří nás okamžitě poznávají a hodně se smějí; odtud k fotografovi Bienmüllerovi, který nás nepoznává a odmítá nás fotografovat, protože je vše vzhůru nohama. Ale náhle si sundám vous, Bienmüller a jeho žena vykřikují a nechají nás pózovat. Odtud jdeme na procházku, vidíme d’Audiffreta u Victoire a zdravíme všechny, které potkáme.
Nous allons chez Daniloff et Bihovetz qui nous reconnaissent à l’instant et rient beaucoup, de là chez le photographe Bienmüller qui ne nous reconnaît pas et refuse de nous faire poser car tout est sens sus dessous. Mais soudain j’enlève ma barbe, Bienmüller et sa femme poussent des cris et nous font poser. De là nous allons nous promener, voyons d’Audiffret à la Victoire, et saluons tous ceux que nous rencontrons.
Legrace ne nová, ale zábavná.
Amusement pas nouveau mais divertissant.
Potom Marie jde domů a já se vrátím do původní podoby a vyjdu si s tetičkou. Gioia, celá v bílém jako já a bez klobouku, stojí u svých dveří; když trochu popojdeme, vidíme nezkrotného pána zámku, jak jde pěšky ke kočáru, který na něj čeká na konci Promenády. Nastoupí a potkáváme se, zdravíme se, otáčím se, on také, a vyměníme si úsměv.
Ensuite Marie rentre et je reprends ma forme première et sors avec ma tante. Gioia, tout en blanc comme moi et sans chapeau, est à sa porte, en avançant un peu nous voyons le châtelain fougueux s’en allant à pied vers sa voiture qui l’attend au bout de la Promenade. Il y monte et nous nous rencontrons, nous saluons, je me retourne, lui aussi et on échange un sourire.
To smazalo mou včerejší hloupou chladnost.
Voilà qui a effacé ma bête froideur d’hier.
Vidím celý ten manévr: koně nechá stát a jde pěšky! Výborně!
Je vois tout le manège, on laisse ses chevaux et on s’en va à pied ! Fort bien !
Ale ona! Odvážit se oblékat jako já! A takhle oblečená a nalíčená je velmi krásná.
Mais elle ! oser s’habiller comme moi ! Et ainsi habillée et peinte elle est très belle.
Ne, ale vidíte mě? Ne, nevidíte!
Non, mais me voyez-vous ? Non, vous ne me voyez pas !
Jak zuřím!
Oh ! que je rage !
Krásné rozuzlení! Už ho nevidíme, vracím se domů, narychlo povečeřím a jdu nahoru k sobě. Okusuji si nehty, chci dát zardousit své psy a zapálit zámek!
Oh ! le beau dénouement ! On ne le revoit plus, je rentre, dîne à la hâte et monte chez moi. Je me ronge les ongles, je veux faire étrangler mes chiens et mettre le feu au château !
A kvůli komu! Kvůli kurtizáně; kvůli pětatřicetileté Gioii! Počíná si při tom docela jako v románu.
Et pour qui ! pour une cocotte; pour une Gioia de trente-cinq ans ! Il s’y prend d’une façon toute romanesque.
Dostaveníčko u mříže, odeslání kočáru daleko! Ó zuřivosti!
Rendez-vous à la grille, renvoi de la voiture au loin ! 0 fureur !
Dát přednost té ženě přede mnou! Ale kdo ví, čeho jsem schopna, když jsem takhle rozčilená! Vzít si h... Ne, napsala jsem půl slova a cítím, že takové absurdity schopna nejsem.
Me préférer cette femme ! Mais sait-on de quoi je suis capable exaspérée à ce point ! de l’épous.... Non, j’ai écrit à moitié le mot et je me sens incapable d’une pareille absurdité.
Poprvé mi někdo bere muže! Panebože, jak jsem zuřivá!
C’est la première fois qu’on me prend un homme ! Bon Dieu que je suis donc furieuse !
A zdraví, a usmívá se, a celý září! Had!! Hrůza!
Et il salue, et il sourit, et il a l’air radieux ! Serpent !! Horreur !
On mě opustil a celá jeho družina se taky drží stranou, už je nevídáme.
Lui m’a abandonnée et tous ses suivants s’écartent aussi, on ne les voit plus.
Jak jsem ubohá.
Ah ! que je suis misérable.
Jak bych ho nechala spráskat, jak bych mu dala pohlavky svou bílou rukou, jak bych nakopala jeho i ji — ne, jí nic, dám jí peníze, aby odjela!
Oh ! comme je le ferais rosser, comme je lui donnerais des soufflets de ma blanche main, comme je lui donnerais des coups de pieds à lui et à elle, non à elle rien, je lui donnerai de l’argent pour qu’elle s’en aille !
Bože, Bože! Dobře jsem udělala, že jsem čekala, až budu vědět, co si myslím; nemohla jsem jinak, včera jsem si nemyslela nic, byla jsem udivená, otupělá; dnes jsem zraněná, zuřivá — ne prostě zuřivá, říká se často zuřivá, když je člověk jen mrzutý — ale doopravdy zuřivá, zuřivá zuřivostí, vztekem!
Mon Dieu, mon Dieu ! J’avais bien raison d’attendre pour savoir ce que je pense; je ne pouvais faire autrement, hier, je ne pensais rien, j’étais étonnée, hébétée, aujourd’hui je suis blessée, furieuse, non pas furieuse simplement, on dit souvent furieuse quand on n’est que contrariée, mais véritablement furieuse, furieuse avec furie, avec rage !
A zarmoucená. Vše mi tu chybí. Chci odjet; za tři týdny, nejvýš za měsíc, Promenáda mě už neuvidí, mé malé nožky už nebudou šlapat její ubohý prach, její slunce už nebude pálit mou tak bílou kůži!
Et chagrinée. Tout me manque ici. Je veux partir, dans trois semaines, un mois au plus, la Promenade ne me verra plus, mes petits pieds ne fouleront plus sa misérable poussière, son soleil ne brûlera plus ma peau si blanche !
Odjíždím! Kam? Do Říma.
Je m’en vais ! où ? A Rome.
Co tam najdu? Bůh ví.
Qu’y trouverai-je ? Dieu le sait.
Zažila jsem v Nice příliš mnoho ústrků všeho druhu, než abych tu zůstala... a přece ho miluji... při myšlence, že ho opustím, pláču! Zbožňuji Nice!
J’ai eu trop de vexations de tous genres à Nice, pour y rester... et pourtant je l’aime... à l’idée de la quitter je pleure ! J’adore Nice !
A hned zlomyslní řeknou: „Říká ‚zbožňuji Nice‘, ale myslí ‚zbožňuji Giroflu‘.“ Ne, nezbožňuji ho, nemiluji ho, jsem do něj jen lehce zamilovaná. Ale berou mi ho a... a kdo! Panebože!!! Kdo!
Et tout de suite les méchants diront: Elle dit, j’adore Nice, mais elle pense, j’adore Girofla. Non, je ne l’adore pas, je ne l’aime pas, j’en suis légèrement amoureuse seulement. Mais on me le prend et... et qui ! bon Dieu !!! Qui !
Má krásná Gioia, má zbožňovaná, ta, k níž „se cítím přitahována“, s níž „mi cosi říká, že budu mít co řešit“.
Ma belle Gioia, mon adoration, celle vers laquelle « je me sens attirée » avec laquelle « quelque chose me dit que j’aurai quelque chose à démêler ».
To jsem říkala v Paříži, v tomtéž deníku.
Voilà ce que je disais à Paris, dans ce même journal.
K čertu! Vidíte přece, co mám s ní řešit. Kdyby to aspoň byla vážná záležitost, kdyby se mi aspoň zvedal vztek kvůli muži jako Hamilton, stálo by to za to a nelitovala bych, že si kazím krev!
Pardieu ! Vous voyez bien ce que j’ai à démêler avec elle. Si au moins c’était une affaire sérieuse, si au moins je me mettais en colère pour un homme Hamilton, cela vaudrait la peine et je ne regretterai pas le mauvais sang que je me fais !
Chtěla jsem jít do divadla. K čemu? Když mě nechce, nemusí mě ani vidět. A já se bez jeho nicejské tváře obejdu. A pak bude bezpochyby u ní, v řecké čepici!
Je voulais aller au théâtre. A quoi bon ? Du moment qu’il ne me veut pas, il est inutile qu’il me voie. Et moi, je puis me passer de sa face niçoise. Et puis il serra sans doute chez elle, en bonnet grec !
To mi připomíná včerejšek; a hned dám hodit na poštu tato slova, napsaná tiskacím písmem:
Cela me rappelle hier, et à l’instant je fais jeter à la poste écrits en lettre d’imprimerie ces mots:
Nešťastníku! Se županem a řeckou čepicí Shniješ!!!
Malheureux ! Avec la robe de chambre et le bonnet grec, Tu pourriras !!!
Štvou mě!
On m’énerve !
Bihovetz přišel, musím sejít, jinak si tetička bude myslet hlouposti.
Bihovetz est venu, je dois descendre, autrement ma tante pensera des bêtises.
Zůstává do jedenácti [Škrtnut řádek a půl]; mluvíme o svatbě a já říkám, že si vezmu kardinála. Lubimoff řekl (píše máma):
Il reste jusqu’à onze heures [Une ligne et demie rayée] nous parlons mariage et je dis que j’épouserai un cardinal. Lubimoff a dit: (c’est maman qui écrit):
„Madam, nejsem ani opilec, ani marnotratník, mám nezávislé jmění. Má dcera nemůže být překážkou, její jmění je samostatné. Mám mocné ochránce, mohu sloužit na velvyslanectví. Slečnu Dinu miluji již dávno a byl bych nejšťastnějším z mužů atd. atd.“
Madame, je ne suis ni un ivrogne, ni un gaspilleur, j’ai une fortune indépendante. Ma fille ne peut pas être un obstacle, sa fortune est à part. J’ai de grandes protections, je puis servir à l’ambassade. J’aime depuis longtemps Mlle Dina et je serais le plus heureux des hommes, etc. etc.
Kdyby někdo takhle promluvil za mě, skočila bych mu kolem krku, i kdybych pak měla odmítnout.
Si quelqu’un aurait parlé ainsi pour moi je lui sauterai au cou, sauf après à refuser.