❦
Pondělí 27. září 1875
Lundi 27 septembre 1875
Ponuré počasí, ponurá nálada, ponurá toaleta. Chtěla bych, aby lidé pochopili, že se mé toalety vůbec nepodobají toaletám ostatních.
Temps sombre, humeur sombre, toilette sombre. Je voudrais qu’on comprit que mes toilettes ne ressemblent pas du tout à celles des autres.
Všechno je svérázné, jen moje. Dlouhé hladké šaty, přiléhavé živůtky, obdivuhodně ušité, aniž by se podobaly těm nynějším přehnaně dlouhým živůtkům. V mé toaletě je hodně z onoho stylu starých dobrých časů, kdy se lidé uměli oblékat. A večer nebo doma nemá nic módního.
Tout est à part, à moi. Longues robes unies, corsages collants, admirablement faits, sans être comme ces longs corsages exagérés de maintenant. Ma toilette a beaucoup de ce genre du bon temps où on savait s’habiller. Et le soir ou chez moi elle n’a rien de à la mode.
Když tetička vidí d’Audiffreta jít pěšky, naléhá na mě, abych šla dolů, ale sejdu, teprve když vidím, že zase nasedl se Saetonem do kočáru. Ten prokletý Saetone nám ho odloudí; trucuje, myslím — to proto, že jsem si z něj hodně tropila žerty. No což!
Ma tante en voyant d’Audiffret à pied me presse de descendre, mais je ne descends qu’après l’avoir vu remonter en voiture avec Saëtone. Ce maudit Saëtone va nous l’enlever, il boude je crois, c’est que je me suis beaucoup moquée de lui. Enfin !
Četla jsem si doma, jen v košili, když ohlásili mého přítele Barnolu. Hodím na sebe bílé šaty a jdu dolů. Ve třech velmi klidně rozmlouváme až do jedenácti — to se o Nicejcích nikdy říci nedá. Rozmlouvat se s nimi nedá, mluvit zřídka; člověk vykřikuje, směje se, a to vše po skocích a výskocích.
Je lisais chez moi et en chemise quand on annonça mon ami Barnola. Je passe une robe blanche et descends. A nous trois nous causons très tranquillement jusqu’à onze heures, voilà ce qu’on ne pourra jamais dire des Niçois. Causer pas moyen, parler rarement avec eux, on s’écrie, on rit, et tout cela par bonds et gambades.
Pravda, je to veselejší.
Il est vrai que c’est plus gai.
Jedna věc mě překvapila. Ricardo jel z Nice do Marseille s Giroflou a ten mu o nás řekl samé dobré.
Une chose qui m’a étonnée. Ricardo a fait depuis Nice jusqu’à Marseille le voyage avec Girofla et ce dernier lui a dit tout le bien possible de nous.
„Ujišťuji vás, madam,“ řekl Barnola, „že ten pán je vám velmi oddán, je vaším přítelem.“
— Je vous assure Madame, dit Barnola, que ce monsieur vous est très attaché, il est votre ami.
„Ale skutečně?“
— Ah ! vraiment.
„Zná vás krátce, ale řekl mi o vás tolik dobrého. A víte, znám ho málo, velmi málo, ale ujišťuji vás, že je to výborný mladík, dobrý, okouzlující mladík.“
— Il vous connaît depuis peu mais il m’a dit tant de bien de vous. Et vous savez, je le connais peu, très peu, eh bien je vous assure qu’il est un excellent garçon, un bon, un charmant garçon.
To vím i bez tebe!
Je le sais sans toi !
A kdyby byl jiný, nezaměstnával by mé myšlenky tolik, jako je zaměstnává.
Et s’il était autre chose il ne m’occuperait pas comme il m’occupe.
„To mě překvapuje,“ říkám nahlas, „ten pán má ve zvyku pomlouvat kdekoho.“
— Cela m’étonne, dis-je tout haut, ce monsieur a l’habitude de médire de tout le monde.
„Ale skutečně! To mě velmi překvapuje.“
— Ah ! vraiment ! cela me surprend beaucoup.
„Tak to je.“
— C’est ainsi.
Z toho je vidět, že mi ten muž není lhostejný; jinak bych se neobtěžovala o něm špatně mluvit.
On voit par cela que l’homme ne m’est pas indifférent, sans cela je ne prendrais pas la peine d’en mal parler.
Když o nějakém muži řeknu, že je odporný, říkám pravdu; ale když řeknu, že je zlý, klevetivý, hloupý, lstivý, zruinovaný — to lžu. Zvláště když to říkám s našpulenými rty a s pohrdavými a mrzutými pohledy. Ach! To pak lžu docela.
Quand je dis qu’un homme est dégoûtant, je dis la vérité, mais quand je dis qu’un homme est méchant, cancanier, bête, rusé, ruiné, c’est que je mens. Surtout quand je le dis en enflant les lèvres et avec des regards dédaigneux et maussades. Oh ! alors, je mens tout à fait.
Víte, že Barnolovi připadá paní Prodgersová krásná? To je neuvěřitelné.
Savez-vous que Barnola trouve Mme Prodgers belle. C’est incroyable.
Tetička, která po večeři vyjela fiakrem a bez klobouku podívat se na Georgese, který po čtrnácti dnech pití skoro umírá, tetička — říkám — potkala Giroflu v uličce vedle vily Gioia.
Ma tante qui est sortie après dîner, en fiacre et sans chapeau, pour voir Georges qui après quinze jours d’ivrognerie est presque mourant, ma tante dis-je a rencontré Girofla dans la ruelle voisine de la villa Gioia.
Že by to začínal znovu? Totiž, víte, když už to musí být, snesu, aby si nevšímal mě, ale nechci, aby si všímal jiných.
Est-ce qu’il recommencerait ? C’est que, voyez-vous, je veux bien à la rigueur qu’il ne s’occupe pas de moi mais je ne veux pas qu’il s’occupe des autres.
Pokaždé, když se mluví o Robensonové, není mi ani dobře, ani příjemně, a když tetička nebo někdo jiný řekne: „To je jisté, ona se vrátí a on se jí zase začne zuřivě dvořit, to je víc než jisté a nepochybné“ — pak dostanu vztek a chci zbít Prodgersovou, která přivede Robensonovou, a ráda bych provedla nějakou zlomyslnost té krásné Američance.
Chaque fois que l’on parle de Robenson je ne suis ni à mon aise ni contente, et quand ma tante ou quelqu’un d’autre dit: « Quant à cela c’est sûr, elle reviendra et il recommencera à lui faire une cour enragée, c’est plus que sûr et certain ». - Alors je deviens furieuse et je désire battre la Prodgers qui amènera Robenson et je ferais volontiers une méchanceté à la belle Américaine .