Středa 8. září 1875

J[eho] M[ilost] v[évoda] z H[amiltonu]
Kniha 42.
od středy 8. září 1875 do čtvrtka 9. září 1875
Marseille, Hôtel Noailles, 58
Psáno na hlavičkovém papíře: Grand Hôtel Noailles, Marseille
Tetička mi rozbila zrcátko; znamení smrti nebo velkého neštěstí. Několik měsíců před smrtí Romanoffa se zrcátko v jeho cestovním necessairu rozbilo ve vlaku.
Ve Ville Baquis se mi v pokoji rozbila dvě zrcadla a v rodině nastaly dvě úmrtí — Dinin bratr Etienne a Emile, můj strýc.
Čtvrtá předtucha dnes ráno, předtucha dvojnásobná, neboť si vzpomínám na svůj sen ve Schlangenbadu.
Kdo zemře?
Snad já. Ach! To bych vůbec nechtěla.
Piji čaj, oplakávajíc svůj budoucí skon, a tetička má obličej oběšence.
Nikdy se mi věci tak špatně nedařily; musím odjet, aniž bych si vzala své šaty a klobouky. Pošlou mi je, to vím, ale možná bude všechno ošklivé. A pak je třeba spěchat do Florencie, jsme dvě ženy samy, a budu trpět tisícem trápení, nebudu-li na všech slavnostech.
Saetone mi odpovídá, a mimo jiné:
— Viděla jste pravděpodobně Giroflu v Paříži, neboť je tam ještě.
Ach! Merkure, jsi pozdě a naprosto k ničemu. Ten okouzlující strýček chce, abych mu o tom muži vyprávěla.
Jsem zuřivá a zdrcená, že odjíždím bez šatů, bez ničeho.
Trávila jsem čas bídně, byla jsem ošklivá skoro celou dobu. Byla jsem oblečená v hrubém modrém a černém klobouku, což mi nesluší. Můj obličej má rád jen světlé odstíny. Ukázala jsem se ve svém ošklivém světle. Je to ohavné. Hlavně mě trápí šaty.
Konečně opouštíme Paříž mého srdce, mé milované město; v jedenáct hodin pláču a tetička trpí. Ach! Jak bych nechtěla umřít!
Ale ne, neumřu. Protože ty předtuchy přicházejí ke mně.
Zdálo se mi, že mi vypadává zub, což znamená smrt příbuzného. Ach! Jak mě to utěšuje. Neboť raději vidím umřít kohokoliv než umřít sama. V těchto věcech je člověk egoista.
Bože, jak nenávidím železnici!
K večeru se rozveseluji; nacházím ve svém ilustrovaném časopise karikatury, které mi skvěle poslouží pro ty, které chci udělat z překvapivého, ale hloupého Emila d'Audiffreta.
Tetička, vidouc mě usmívat se, toho využije a pronese několik vtipů o zmíněné osobnosti, a já se směji. To se nesměji já, to se směje můj obličej.
Jsem zdrcená. Ty šaty mě přivádějí k šílenství.