Úterý 31. srpna 1875

Je lepší zábavné procházet dvorem hotelu před obědem, po něm, pokaždé, když vycházím a když se vracím. Jaký rozdíl oproti tomu malému hotelu v ulici de la Paix, kde nebylo vidět ani živou duši.
Čert ví, proč od té doby, co jsem v Paříži, špatně vypadám. Je pravda, že chodím pozdě spát, ale to přece není důvod; v Nice jsem poslední dobou chodila pozdě spát a byla jsem svěží. A když si člověk třikrát lehne po půlnoci, neměl by být zohyzděný. Je to strašné, muset si lehat v deset, aby si člověk uchoval svěží tvář, a neodvážit se jít ani do divadla, ani na společenský večer!
Vrací se mi snad nemoc z minulého léta? Ta myšlenka mě děsí. Pokaždé, když jsem trochu zbledla, trápila mě táž obava. Na světě se nebojím ničeho tak jako té slabosti, té bledosti, toho odporného stavu! Bože můj, uchraň mě od těch hrůz.
Jedeme do Bouloňského lesíka; proti svému zvyku jsem v tmavomodrém, v černém klobouku, s unaveným obličejem.
Jak jsem měla pravdu, když jsem říkala, že není nic křehčího než má krása. Ti, kdo by mě viděli dnes, by nad těmi slovy „má krása“ pokrčili rameny. Je šedo, je dost lidí, ale žádný Girofla.
Večer v divadle Gaîté „Bílá kočička“, o které mi tolik vyprávěli příbuzní ze Schlangenbadu. Je to hloupé, je tam nádherný, úžasný scénický efekt, zbytek je velmi obyčejný.
Dostala jsem dopis od Berthe, ta okouzlující bytost na mě nezapomíná. Dopis je přiložen na straně 102. Připadá mi zvláštní dopisovat si s tou dívkou; vídáme se jednou za rok a na pár minut, a to je vše.
Poznámka editorů
[Dopis od Berthe Boydové]
Royat
B. B. (monogram)
Drahá Marie,
Tisíceré omluvy, které se sotva odvažuji nabídnout, za to, že jsem si s vámi nepřišla chvíli pohovořit dříve, ale spoléhám na vaši laskavost, že mi udělíte odpuštění, jež si málo zasluhuji. Přijely jsme včera večer z Aix, kde vedro znemožnilo veškerou korespondenci. Doufám, že jste paní matku i sestřenici zastihla v dobrém zdraví.
Odjíždíme odtud možná zítra, a protože tři týdny nebudeme mít stálou adresu, prosím vás, abyste mi psala na: 33 Champs-Élysées, Paříž
odkud mi bude dopis přeposlán. Vzpomeňte si, až se vrátíte do Paříže, na svůj slib, že mě navštívíte, neboť vás rozhodně chci představit mamince, a jelikož o vás už dlouho slýchá, ráda by se s vámi seznámila, stejně jako s vaší paní matkou. V Aix bylo velmi veselo, nepřetržité tance a dobří tanečníci, což je dost vzácná věc.
Mé poklony paní matce a připomeňte mě, prosím, sestřenici; co se vás týče, posílám vám tisíc přátelských pozdravů.
Vaše přítelkyně,
Berthe Boydová.
Protože dnešní hra nebyla ničím zajímavá, přemýšlela jsem. O kom? Bezpochyby o slavném zámeckém pánovi.
Myslela jsem si, že jsem velká husa. Říkám to často, ale takovou pravdu nelze opakovat dost.
Co chcete, milí lidé, jsem houževnatá, a když se jednou do nějaké myšlenky zakousnu, těžko se jí vzdávám. Tak jako dodnes jsem nepřestala myslet na to, že se stanu vévodkyní z Hamiltonu.
Stejně tak se nevzdám myšlenky potrestat pana d’Audiffreta, pana Emila d’Audiffreta, za jeho chvástavost, za jeho domýšlivost, za jeho donžuanovské choutky. Zvláště teď, kdy mi hlavu nezaměstnává nikdo jiný. Tahle houževnatost asi daleko nezajde, a jakmile se najde jiný tvor, který ho nahradí, pošlu ho k čertu.
Ale zatím nepřestávám o něm psát a všímat si jeho gest a slov. Dělám to z čiré zahálky.
Sama za sebe, pro své nitro, bych nedělala ani to, ale jsem poražená v očích celé své rodiny, což mě zahanbuje a velice uráží.
Abych se v jejich očích rehabilitovala, chtěla bych zvítězit. Při pomyšlení na tak potupnou porážku je mi tak mizerně, že se na mě všechno šklebí tou nejošklivější grimasou, tak jako se na mě dříve všechno usmívalo tím nejpůvabnějším úsměvem.
Zapomínám, že jsem byla u Laferrièrové; Caroline se vrátila, ta se na mě aspoň usmívá. A objednávám patery šaty na zimu.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále francouzsky: „La chatte blanche“ — divadelní féerie podle pohádky paní d’Aulnoy, česky „Bílá kočička“. ↩