Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 31. srpna 1875

Je zábavné procházet dvorem hotelu před snídaní, po ní, pokaždé při odchodu, při návratu. Jaký rozdíl oproti tomu malému hotelu v ulici de la Paix, kde nebylo vidět ani živou duši.
Čert ví, proč mám ošklivý obličej, co jsem v Paříži. Je pravda, že chodím pozdě spát, ale to přece není důvod; v Nice jsem poslední dobou chodila pozdě spát a byla jsem svěží. A když si člověk třikrát lehne po půlnoci, neměl by být zohyzděný. Je to strašné, muset si kvůli zachování tváře lehat v deset a neodvážit se jít ani do divadla, ani na společenský večer!
Vrací se mi snad nemoc z minulého léta? Ta myšlenka mě děsí. Pokaždé, když jsem trochu zbledla, trápila mě táž obava. Na světě se nebojím ničeho tak jako té slabosti, té bledosti, toho odporného stavu! Bože můj, uchraň mě od těch hrůz.
Jedeme do Bouloňského lesíka; proti svému zvyku jsem v hrubém modrém, černém klobouku, s unaveným obličejem.
Jak jsem měla pravdu, když jsem říkala, že není nic křehčího než má krása. Ti, kdo by mě viděli dnes, by nad těmi slovy „má krása" pokrčili rameny. Je šedo, je dost lidí, ale žádný Girofla.
Večer v divadle Gaîté „Bílá kočka", o které mi tolik vyprávěli příbuzní ze Schlangenbadu. Je to hloupé, je tam jeden nádherný, úžasný dekorační efekt, zbytek je velmi obyčejný.
Dostala jsem dopis od Berthe, ta okouzlující bytost na mě nezapomíná. Dopis je přiložen na straně 102. Připadá mi zvláštní si s tou dívkou dopisovat; vídáme se jednou za rok a na pár minut, a to je vše.
[Dopis od Berthe Boydové]
Royat
B. B. (monogram)
Drahá Marie,
Tisíceré omluvy, které se sotva odvažuji nabídnout, za to, že jsem nepřišla chvíli pohovořit dříve, ale spoléhám na vaši laskavost, že mi udělíte odpuštění, jež si málo zasluhuji. Přijely jsme včera večer z Aix, kde vedro znemožnilo veškerou korespondenci. Doufám, že jste nalezla vaši matku ve zdraví, stejně jako svou sestřenici.
Odjíždíme odtud možná zítra, a protože tři týdny nebudeme mít stálou adresu, prosím vás, abyste mi psala na: 33 Champs-Élysées, Paříž
odkud mi bude dopis přeposlán. Vzpomeňte si, až se vrátíte do Paříže, na svůj slib, že mě navštívíte, neboť vás naprosto chci představit mamince, a jelikož o vás už dlouho slýchá, ráda by se s vámi seznámila, stejně jako s vaší matkou. V Aix bylo velmi veselo, nepřetržité tance a dobří tanečníci, což je dost vzácná věc.
Mé poklony vaší matce a připomeňte mě, prosím, své sestřenici; co se vás týče, posílám vám tisíc přátelských pozdravů.
Vaše přítelkyně,
Berthe Boydová.
Protože dnešní večerní hra nepředstavovala žádný zájem, přemýšlela jsem. O kom? Bezpochyby o slavném pánu zámku.
Přemýšlela jsem, že jsem velká husa. Říkám to často, ale takovou pravdu nelze opakovat dost.
Co chcete, milí lidé, jsem houževnatá, a jednou zakousnutá do jakékoliv myšlenky se jí těžko vzdávám. Tak jako dodnes jsem nepřestala myslet na to, že se stanu vévodkyní z Hamiltonu.
Stejně tak se nevzdám myšlenky potrestat pana d'Audiffreta, pana Emila d'Audiffreta, za jeho chvástavost, za jeho domýšlivost, za jeho donžuanovské choutky. Zvláště teď, kdy mě nikdo nezaměstnává. Tahle houževnatost asi daleko nezajde, a jakmile se najde jiný tvor, který ho nahradí, pošlu ho k čertu.
Ale zatím nepřestávám o něm psát a všímat si jeho gest a slov. Dělám to z čiré zahálky.
Sama za sebe, pro svůj nitro, bych nedělala ani to, ale jsem poražená v očích celé své rodiny, což mě mate a nesmírně uráží.
Abych se v jejich očích rehabilitovala, chtěla bych zvítězit. Ta myšlenka na tak potupnou porážku mě činí tak nešťastnou, že na mě vše šklebí tu nejošklivější grimasu, tak jako dříve se na mě vše usmívalo tím nejpůvabnějším úsměvem.
Zapomínám, že jsem byla u Laferrièrové; Caroline se vrátila, ta se na mě aspoň usmívá. A objednávám pět šatů na zimu.