Čtvrtek 26. srpna 1875

Dostaly jsme své fotografie v Gráciích a v disgráciích. Je to k popukání!
Walitský improvizuje verše, jichž je schopen jen on.
*Na Promenádě Audiffret
[dva nečitelné řádky]
Marie [?] mu [?] koupivši na ledě... husí, Emile na ni mrkne a ona si strčí husu do pusy
Ostatní chlapci
[jeden nečitelný řádek]
skáčou z... [?] landó a dívají se na ni
a teta kráčí vpřed a dělá důležitou
raduje se, dělá důležitou, ti, kdo se dívají na Marii, ji nazývají hezkou.*
Žádný jazyk kromě maloruštiny nedovede vyjádřit věci tak jasně a tak směšně!
Čerkaští odjeli — nejprve do Wiesbadenu, pak do Petrohradu. Odjeli od nás.
[Čtyři řádky přeškrtnuty]
Jedu do Schwalbachu s Mačeňkou; máma a Dina jedou za námi v kočáře. Tam vidíme Obezianu a jejího bratra, velmi úhledného a milého chlapce; hodně se na mě dívají a celou dobu zůstávají v obchodní galerii poblíž nás.
Jdeme také na hudbu. Velmi mám ráda svůj milý Schwalbach.
Obědvala jsem v Nassauer Hofu, módním hotelu. Mluvila jsem tam s hraběnkou Benvenutovou — milá žena, ale téměř vždy podnapilá. Bída světa. Ne, vidím, že je třeba se vzdát jakékoli honby. Nuďme se, nuďme se a buďme klidné.
Pod našimi okny ráno sice prošla lidská bytost, ale během dne jsem ztratila její stopu.
U dveří nás potkává Stiopa — právě dostal depeši od tety; advokát Plevasko ho čeká v Paříži a teta Stiopu volá.
Opět mluvíme o koních a naštěstí mě příliš nedráždí.