Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 24. srpna 1875

Celé dopoledne mě přivádějí k zuřivosti a škádlí mě.
Při obědě podávají věci s cibulí a málem pláču kvůli tomu hroznému zápachu.
Zuřila jsem, když jsem viděla všechny ty nechutné Němce cpát se uzeným jazykem a brambory pokrytými cibulí! Fuj! Fuj! Fuj.
Představte si jejich dech — fuj! Fuj! Fuj! Fuj! Fuj!
Po návratu ze Schwalbachu — každý den tam jezdím — po návratu, řekla jsem, ano, po návratu, večeřím a po večeři se stávám tak veselou, že je to kouzlo. Nevím, odkud ta veselost přichází; nic jsem nepila, ráda jsem takto, vše se na mě usmívá. Začala jsem černými obavami ohledně našeho zařizování ve Florencii a končím výbuchy radosti a klidem bez srovnání.
Vše se mi zdá hotové nebo mající se udělat podle mých přání — spřežení, koně, šaty. Jedním slovem vše pro tuto zimu.
Tuto zimu vstupuji do společnosti, do toho světa, který zbožňuji, který vyprošuji za hlasitého křiku a na kolenou, neboť je to můj život, mé štěstí. Vstupuji do společnosti, začínám žít a pokoušet se uskutečnit své sny. Stát se proslulou — mnozí lidé mě už znají.
Dívám se do zrcadla a vidím se hezká. Jsem hezká, jsem hezká — co víc potřebuji, copak s tím nemohu vše? Bože můj, dav mi tu trochu krásy (říkám trochu ze skromnosti — to je stále příliš, přicházejíc od Vás, Bože můj), dáváte mi víc než cokoli!
Cítím se krásná, zdá se mi, že se mi vše podaří, vše se na mě usmívá — a jsem šťastná, šťastná, šťastná!
Představuji si ty koně, jak vymršťují nohy vpřed jako lokomotiva svá křídla, a srdce mi buší a vox faucibus exit. Il fiato mi manca!
Ti koně mi připadají jako okřídlení hadi Neptunova vozu; zvedám si vlasy na čele, jako bych si to chtěla lépe představit.
Luxus a bohatství mě přivádějí do deliria, cítím se úplně jiná, nechávám se unést a mluvím a gestikuluji jako v divadle. Dříve jsem tomu nerozuměla a vysmívala se hercům a pokládala je za strojené, nepřirozené.
Má ruka je malá, bílá a štíhlá, má paže bílá a oblá!
Vstupuji do společnosti, je mi šestnáct! Srdce mi buší a chybí mi dech. Zpívám, chce se mi dělat šílenství!
Toužím co nejdříve odjet, jet do Paříže a mít co nejdříve svůj vůz a své okřídlené draky! To mi bere dech, Bože můj!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále latinsky: „vox faucibus exit" — „hlas opouští hrdlo" (Vergilius, Aeneida). ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „Il fiato mi manca!" — „Nemám dech!" ↩