Pondělí 16. srpna 1875

Včera byly dostihy ve Wiesbadenu, dnes rovněž. Nejedeme (máma má své záležitosti). Nestojím o to — myslím, že tam nikdo nebude.
Chudák Carlo, milý Carlo! Je to ohavné, a kdybych sama byla šťastná, plakala bych.
V županu, s hlavou zahalenou bílým závojem, se v osm koupu.
Obědvá se v jednu — odporný zvyk pro ty, kdo pořádně jedí. Člověk se cítí těžký a k ničemu.
Ve čtyři já, Mačeňka a Dina jedeme do Wiesbadenu hledat kočár a dva slušné koně, abych mohla sama řídit. Ale u těch prokletých Němců se nic nenajde. Čekaly jsme hodinu před stájí se zástupem německých kluků a holek, špinavých a ošklivých, kteří se na nás dívali, a když jsme odjížděly, dali se do křiku: „Hurá!“ A Dina s Mačeňkou se smějí a říkají, že je to na počest Jejího Veličenstva.
Vracíme se velmi pozdě za krásného svitu měsíce, který mi připomíná Spa, a mluvíme o Spa, pak o mužích, pak o sňatcích a nakonec o únosech. Několikrát mi taroty předpověděly, že budu unesena.
A každý den prosím mámu, aby byla na pozoru a pak si nestěžovala — je přece varována.
Unést mě mohou jedině násilím — nikdy nesvolím.
K čemu? Nikdy bych nechtěla muže, s nímž by sňatek nebyl čestný, ba skvělý. A je-li ten muž, jak má být, proč utíkat, schovávat se? Kdo mi brání si ho vzít? A pak — člověk se vdává jen jednou poprvé, je tedy třeba udělat co nejvíc parády a lesku a nezjednodušovat.
Někdo řekne, že únos má víc lesku a je romantičtější.
Dobrá, ale člověk se může nechat unést i potom stejně jako předtím, a kolikrát chce, zatímco obřad s pomerančovými květy je jedinečný jako smrt.
V deset se vracíme a čtou mi dopis od tety. Píše rusky, ale já budu mluvit francouzsky a řeknu jen to, co mě zvlášť zajímá.
„Girofla přijel do Nice (pravděpodobně jde o tutéž návštěvu, o které mluví v předchozím dopise)
a pak zase utekl do Paříže. Ptala jsem se ho, zda navštívil naše, a řekl, že se neodvážil představit, protože nezná ani Stiopu, ani jeho ženu. Říká, že jede do Wiesbadenu a že je tam velmi pěkně.“
Vidíte? Ale uvěřím jen svým očím — ten nezbedník je šprýmař a rozmarný.
Nehledě na pochybnosti mě ta novina oživila a probudila. Schlangenbad mě uspává.