Sobota 10. července 1875

Nálada pod psa!
Nevycházím, jsem ztrápená a smutná. Nechci vidět nikoho.
Pořád večeřím sama ve velkém domě, do pavilonu už vůbec nechodím.
Tak tu máme tu slavnost v Jardin Public. Pro všechny zábava, pro mě mučení! Bavit se tam lze jen jako patronka.
Všechny ty nicejské husičky jimi jsou. Ostatně, proč popisovat své věčné trápení!
Girofla prodává losy v kleci; kupujeme od něj, ale málo.
Nudím se k smrti. Zuřím. Chci odejít, ale ve dveřích si to v zoufalství rozmyslím a vracíme se. Jsem se svými dvěma Gráciemi a teta s Ninou.
Ta osvětlená zahrada, ty tři orchestry, ti zpěváci, to publikum — vše mě dráždí!
V půl jedenácté se losuje Audiffretova tombola, jsou tam velmi zábavné ceny.
Víno, živá ovce, páv atd. atd. Girofla je mezi všemi těmi lidmi velkým pánem, oblečen v šedém jako v dobách, kdy napodoboval toho, kdo jest; pobíhá, pospíchá, je všude — a přitom vypadá velmi dobře a vystupuje velmi jistě.
Ale tombolu nechá být a jde k nám; zívám jako ubožačka a nevšímám si ho.
napříč stránkou
Proč jsem k němu byla tak chladná! Možná jsem ho odstrčila!
Odchází a Godard přichází a zůstává s námi celou dobu. Dělám s ním, co mohu, a ke konci se proberu a rozveselím, takže když Girofla přichází podruhé, nachází mě, jak se směji se svým Désiré. Sotva na něj promluvím, často předstírám, že neslyším, co mi říká — stejně jako on předtím mně.
Jedním slovem — pokud Audiffret o mě stojí jen tolik, kolik já o něj, pak mu už neříkám nic. Neboť ten chlapec mě několikrát rozzlobil a ponížil. Myslím, že jsem mu vše oplatila. Nemohu to cítit ani vidět, jelikož to nejsem já; ale myslím, že ano.
Vede nás k bufetu; při odchodu podávám ruku Godardovi a zdaleka zdravím svůj předmět.
Mluvily jsme o tom s tetou a řekla jsem jí, že je těžké ho získat, protože to není nevinný chlapec, nýbrž zhýralec prvního řádu. A dodala jsem, že by nebylo nepříjemné ho získat, že bych byla nadšená, a pak by viděl, ten bídný chlapec, že já ho, že já... atd. atd. atd.
Godard za týden skládá zkoušky — to mi připomíná toho ošklivého Poláka.
Sapogenikoffovi nastupují do svého vozu a my do našeho a o půlnoci jedeme pro Smirnoffa do hotelu, ale je v Monte Carlu.
Psala jsem už, že byl ohňostroj, takže jsme s Désiré měli o čem mluvit?
Nemohu psát, jsem podrážděná.
Teď je Audiffret krásný, ušlechtilý, velkopán, milý atd. atd. Protože jím veřejně pohrdám, teta ho vynáší do nebes. Těší mě poslouchat, jak ho vychvaluje ona, která o něm říkala všechno možné špatné, dokud jsem ho chválila já.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „cares for me only as much as 1 care for him“ (tak v originále; „1“ je zřejmě „I“). ↩