Sobota 10. července 1875

Vražedná nálada!
Nevycházím, jsem trýzněna a smutná. Nechci vidět nikoho.
Večeřím stále sama ve velkém domě, do pavilonu nechodím vůbec.
A tady je ta slavnost v Jardin Public. Pro všechny zábava, pro mě mučení! Bavit se tam lze jen jako patronka.
Všechny ty nicejské husičky jimi jsou. Konečně, proč popisovat své věčné trápení!
Girofla prodává losy v kleci; kupujeme od něj, ale málo.
Nudím se k smrti. Zuřím. Chci odejít, ale u dveří, zoufalá, změním názor a vracíme se. Jsem se svými dvěma Gráciemi a teta s Ninou.
Ta osvětlená zahrada, ty tři orchestry, ti zpěváci, to publikum — vše mě dráždí!
V půl jedenácté se losuje Audiffretova tombola, jsou tam velmi zábavné ceny.
Víno, živá ovce, páv atd. atd. Girofla je velkým pánem mezi všemi těmi lidmi, oblečen v šedém jako v dobách, kdy napodoboval toho, kdo jest; pobíhá, pospíchá, je všude — a to s velmi dobrým vzezřením a výborným držením.
Ale nechá svou tombolu a jde k nám; zívám jako ubožačka a nevěnuji mu pozornost.
[Na příč stránky: Proč jsem mu projevila tu chladnost! Možná jsem ho odstrčila!]
Odchází a Godard přichází a zůstává s námi celou dobu. Dělám s ním, co mohu, a ke konci jsem probuzená a rozveselená, takže když Girofla přichází podruhé, nachází mě, jak se směji s mým Désiré. Sotva na něj promluvím, často předstírám, že neslyším, co mi říká — jak on udělal mně.
Jedním slovem — pokud o mě Audiffret stojí jen tolik, kolik já o něj, pak mu už neříkám nic. Neboť ten chlapec mě několikrát rozzlobil a ponížil. Myslím, že jsem mu vše oplatila. Nemohu ho cítit ani vidět, jelikož to nejsem já; ale myslím, že ano.
Vede nás k bufetu; při odchodu podávám ruku Godardovi a zdaleka zdravím svůj předmět.
Mluvily jsme o tom s tetou a řekla jsem jí, že ho získat je těžké, protože to není nevinný chlapec, nýbrž zhýralec prvního řádu. A dodala jsem, že by nebylo nepříjemné ho získat, že bych byla okouzlena, a pak by viděl, ten bídný chlapec, že já ho, že já... atd. atd. atd.
Godard za týden skládá zkoušky — to mi připomíná toho ošklivého Poláka.
Sapogenikoffovi nastupují do svého vozu a my do našeho a o půlnoci jedeme pro Smirnoffa do jeho hotelu, ale je v Monte Carlu.
Řekla jsem, že byl ohňostroj, který nám poskytl téma k rozhovoru s Désiré?
Nemohu psát, jsem podrážděná.
Teď je Audiffret krásný, ušlechtilý, velkopán, milý atd. atd. Protože jím veřejně pohrdám, teta ho vynáší do nebes. Těší mě slyšet ho chváleného od ní, která o něm říkala všechno špatné, co bylo možné, když jsem o něm říkala dobré.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „if Audiffret cares for me only as much as I care for him."