Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Neděle 20. června 1875

Celou noc se mi zdálo, že jsem v překrásné zahradě, zelené a temné, a větve spadaly tak nízko, a listí bylo tak husté, a tráva tak zelená.
Byla jsem v háječku s Audiffretem a byl tam jen jediný otvor, a abych jím viděla ven, musela jsem projít tak blízko něho, že se moje tvář dotýkala jeho. A tak celou noc.
Etienne telegrafuje, že za několik dní bude zde. Worth oznamuje mé šaty. Euax!
De Daillensová mi říká, že mě nakreslila v jednom ze svých alb, jak jsem vypadala v den výletu na Loup. Zdá se, že mé bílé šaty padaly v nádherných záhybech, když jsem byla [Škrtnuto: seděla] na houpačce [Škrtnutý řádek: dvoukolový vozík], kterou mě Girofla houpal.
Zdálo se mi o množství hvězd, které se procházely po obloze, ale nepadaly. A při každém pohybu každé hvězdy jsem si přála vzít si Blackprincea.
Může být někdo tak bláznivý jako já! Ten sen mi poskytuje velmi zábavný příběh se mnou, Blackprincem a Hamiltonem, který si složím na uspání.
A často mě tyto příběhy místo uspání udržují vzhůru.
V lázních jsem držela sou a hledala malého žebráčka, abych mu ho dala.
— Dejte ho mně, řekne náhle Audiffret.
— Jak to, vy jste ten malý žebráček? říkám. A co s tím sou budete dělat?
— Schovám si ho.
— Ach! Dobrá, vezměte si ho — a se smíchem jsem mu hodila ten sou, který si dal do peněženky či náprsní tašky.
[Škrtnutý řádek]
Tak tedy odjedu a všichni na mě zapomenou. Včera při večeři se podávala káva; měla jsem růžový šálek a Audiffret modrý. Nabídl mi svůj, nejdřív jsem nechápala:
— Tak si ho vezměte, Marie, řekne Collignon.
— Co to je? ptám se.
— Věrnost, řekne Audiffret a stále mi podává šálek. Uklonila jsem se.
— Tak si ho tedy vezměte, řekne Collignon, a dejte na oplátku svůj.
— Prosím?
— Ale ano, slečno.
— Dobrá.
— A co znamená růžová? ptá se Collignon.
— Ano, přitakal ten muž.
— To se neříká, řekl někdo z nás.
— To znamená nevinnost, řekne má teta.
Ano, to je ono, přitaká Girofla, to je to nejlepší. Neříkám nic.
Z mé strany je láska nemožná, z jeho strany je věrnost obtížná.
Dnes večer měl přijít k nám, ale jeho dva pobočníci přicházejí sami. Saëtone a Galula.
De Mouzay, jeho dcera a Lefèvre u nás večeřeli.
Trávíme večer v rozhovorech. Nejsem oživená — nemám tu nikoho.

Poznámky

Pozn. překl.: Řecký výkřik radosti, varianta bakchického zvolání „Evoé!". ↩