Úterý 18. května 1875

Mluvilo se o našich tvářích a Collignon řekla, že kdyby mě neznala, řekla by o mně — Hle, krásná dívka, neboť jste vysoká a dobře rostlá — dodala. Řekla také, že mám hezká ústa, bílé ruce, hezké obočí, hezký nos, hezké uši.
Jsem spokojená, neboť tahle osoba soudí přímo a přesně a nikdy nepřehání ani nelže.
Bylo to řečeno proto, že jsme si právě upřímně říkaly, co si myslíme o svém vzhledu, a vzájemně se posuzovaly.
Vím dobře, že jsem vysoká a krásná, a právě to mě nutí reptat.
Tolik ošklivějších je šťastných. Ale kdoví, snad jsem předurčena k velkým věcem. Jsem jich hodna už jen tou troufalostí, s jakou je očekávám a v ně doufám...
Kněží budou spokojeni v den, kdy se zbavím svých drahých rodičů! Nechám všude sloužit mše.