Pondělí 17. května 1875

Vidíme Giroflu, jak nasedá do svého kočáru u náměstí Masséna a z dálky nás sleduje. Vracíme se honem honem, utíkáme, proběhneme zahradou a vydáme se na malou terasu opřenou o mříž vpravo, abychom ho viděly projet.
Za dvě minuty skutečně projíždí ve společnosti krásného Enotease.
Girofla se na nás dívá, prohlíží si vilu, zahradu, celý zardělý jako mladá dívka. Jeho kočár byl už před Krohnem a on měl pořád hlavu otočenou k nám.
Mám ráda, když se muž zardí, a tenhle se rdí tak bezelstně.
Za svitu měsíce chodíme házet kamínky do moře.
Květen v Nice, tak opěvovaný zdejšími básníky, je skutečně okouzlující, ale až večer. Dnes večer je například měsíc téměř v úplňku, moře se lehce vlní a v jeho vlnách září tisíce hvězd či jisker jako ve fontáně ohňostroje.
Ze všech stran je slyšet zpěv, zvláště od mostu Magnan a z Rue de France, tihle hodní Niçané se vracejí ze slavnosti Var (téměř každý den jsou v květnu takové slavnosti), kde tancovali, a zpívají, ne-li dobře, aspoň z celého srdce. Kromě těchto hlučných pánů a dam je všude vidět tiché páry, sedí na lavičkách nebo se procházejí. Jeden takový byl nedaleko naší lavičky, seděli a tiše spolu hovořili, Victor málem sežral psa, který šel kolem, zavyl jako dravá šelma, my jsme vykřikly, kolemjdoucí se rozutekli, a přesto ti dva zamilovaní se ani nepohnuli, ani neotočili hlavu.
Píšu před otevřeným oknem a navzdory svým dvěma svíčkám mohu obdivovat měsíc odrážející se v moři a hvězdy na nebi. Svíčky obraz zdaleka nekazí, naopak ho zkrášlují, neboť stromy a pobřeží se díky nim zdají černější, měsíc bledší, moře klidnější a celý výjev nakonec mlhavější a jemnější.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále italsky: „inammorati" — zamilovaní, milenci.