❦
Pondělí 17. května 1875
Lundi, 17 mai 1875
Vidíme Giroflu, jak nasedá do kočáru u náměstí Masséna a z dálky nás sleduje. Vracíme se honem honem, utíkáme, proběhneme zahradou a vydáme se na malou terasu opřenou o mříž vpravo, abychom ho viděly projet.
Nous voyons Girofla monter en sa voiture près la place Masséna et nous suivre de loin, nous rentrons vite vite, courons, traversons le jardin et nous partons sur la petite terrasse qui s’appuie sur la grille à droite, pour le voir passer.
Za dvě minuty skutečně projíždí, a s ním krásný Enoteas.
Deux minutes après il passe en effet en compagnie du bel Enoteas.
Girofla se na nás dívá, prohlíží si vilu, zahradu, celý zardělý jako mladá dívka. Kočár už byl před Krohnem a on se po nás pořád ohlížel.
Girofla nous regarde, regarde la villa, le jardin, tout rougissant comme une jeune fille. Sa voiture était déjà devant Krohn et il avait toujours la tête tournée vers nous.
Mám ráda, když se muž zardí, a tenhle se rdí tak bezelstně.
J’aime quand un homme rougit et celui-ci rougit si candidement.
Za svitu měsíce jdeme házet kamínky do moře.
Au clair de lune nous allons jeter des cailloux dans la mer.
Květen v Nice, tak opěvovaný zdejšími básníky, je skutečně okouzlující, ale až večer. Dnes večer je například měsíc téměř v úplňku, moře se lehce vlní a v jeho vlnách září tisíce hvězd či jisker jako ve fontáně ohňostroje.
Le mois de mai à Nice tant chanté par les poètes d’ici, est vraiment charmant, mais le soir. Ce soir par exemple la lune est presque pleine, la mer est légèrement agitée et, dans ses vagues, on voit briller des milliers d’étoiles, ou d’étincelles, comme dans un bouquet de feu d’artifice.
Ze všech stran je slyšet zpěv, zvláště od mostu Magnan a z Rue de France, tihle hodní Nicejci se vracejí ze slavnosti Var (téměř každý den jsou v květnu takové slavnosti), kde tancovali, a zpívají, ne-li dobře, aspoň z celého srdce. Kromě těchto hlučných pánů a dam je všude vidět tiché páry, sedí na lavičkách nebo se procházejí. Jeden takový byl nedaleko naší lavičky, seděli a tiše spolu hovořili, Victor málem sežral psa, který šel kolem, zavyl jako dravá šelma, my jsme vykřikly, kolemjdoucí se rozutekli, a přesto ti dva zamilovaní1 se ani nepohnuli, ani neotočili hlavu.
On entend de tous côtés des chants, surtout du côté du pont Magnan et de la rue de France, ces braves Niçois retournent du festin du Var (tous les jours presque il y a de ces festins en mai) où ils ont dansé et chantent, sinon bien, du moins de bon cœur. Outre ces messieurs et ces dames bruyants, partout on voit les couples silencieux assis sur des bancs ou se promenant. Il y en avait un non loin de notre banc, ils étaient assis et causaient tout bas, Victor a failli dévorer un chien passant, il a hurlé comme une bête fauve, nous avons crié, les passants se sont enfuis, eh bien les deux inammorati n’ont pas bougé, n’ont pas tourné la tête.
Píšu před otevřeným oknem a navzdory dvěma svíčkám mohu obdivovat měsíc odrážející se v moři a hvězdy na nebi. Svíčky obraz zdaleka nekazí, naopak ho zkrášlují, neboť stromy a pobřeží se díky nim zdají černější, měsíc bledší, moře klidnější a celý výjev nakonec mlhavější a jemnější.
J’écris devant la fenêtre ouverte et malgré mes deux bougies je puis admirer la lune reflétée dans la mer, et les étoiles du ciel. Les bougies, loin de gâter, embellissent, car elles font paraître les arbres et la côte plus noirs, la lune plus pâle, la mer plus calme et tout le tableau enfin plus vague et plus doux.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „inammorati“. ↩