❦
Sobota 15. května 1875
Samedi, 15 mai 1875
Máma, teta a Nina jedou do Monaka a my jedeme na zámek!
Maman, ma tante et Nina vont à Monaco et nous allons au château !
Na zámek k Totovi, na zámek Emila Audiffreta — růžový, hezký a svěží. Neřekla jsem, že Terffidua má zámek, dosud ne; teď, když jsem ho viděla zblízka, ho popíšu. Každý ho vidí zdaleka, protože se tyčí nad celým městem, a já si řídím hodinky podle velké zámecké hodiny.
Au château à Toto, au château d’Emile Audiffret, rose, joli et frais. Je n’ai pas dit que Terffidua eût un château, jusqu’à présent, maintenant que je l’ai vu de près je le décrirai. Tout le monde le voit de loin car il domine toute la ville et je règle ma montre d’après la grande horloge du château .
Co? To nezní dobře?
Hein ? Ça ne sonne-t-il pas bien ?
„Bodejť!“ jak říká náš kočí.
Pardi ! comme dit notre cocher.
Marie a její sestra si pro mě přijíždějí v landau. Marie říká, ať jedeme někam k zámku, abychom si ho prohlédly. Kočí se usmívá a stoupá uličkou u Krohna. Blížíme se, smějeme se, štěbetáme a co chvíli se červenáme, a protože mluvíme francouzsky, jakmile jsme začaly zámek obdivovat, kočí se vmísil do rozhovoru:
Marie et sa sœur viennent me prendre avec leur landau. Marie dit d’aller quelque part près du château pour le voir, le cocher sourit et monte par la ruelle qui se trouve près de Krohn. Nous approchons riant et bavardant et rougissant à chaque instant, et comme nous parlons français, quand nous commençâmes à admirer, le cocher se mêla à la conversation:
„Ano, to je krásné, kdybyste viděly shora, z věže je to ňeco jiného, je vidět celý město.“
— Oui, que c’est joli, si vous voyez d’en haut, de la tour c’est ben autré chosé, on voit touté la villé.
„Opravdu?“
— Vraiment ?
„A djoui (ano)... Chcete vejít?“ pokračuje náš vozka.
Et voui (oui)... Voulez-vous entrer ? continue notre conducteur.
„Ale dovnitř se přece nesmí?“
— Mais on ne peut pas entrer ?
„Ale ano, musí se požádat o dovolení, to je snadné!“
— Oui, il faut demander la permission, c’est facile !
„Ale my nechceme.“
— Mais nous ne voulons pas.
„Ale to zařídím.“
— Mais je m’en charge.
„Ale ne, ale ne.“
— Mais non, mais non.
A kočí naléhá, jako by za to byl placen, a my odmítáme.
Et le cocher d’insister comme s’il était payé pour cela et nous de refuser.
„Tak chcete alespoň objet kolem?“
— Enfin voulez-vous faire le tour ?
„Objet, budiž,“ říkám v domnění, že nás odveze kolem druhou ulicí. Ale jaké je mé, naše překvapení! Zastaví před jednou z bran. Zapomínám na zámek — zámek je stavěn z tesaného kamene, se dvěma věžemi, okny ve tvaru kříže, terasami, obrovskou vstupní bránou v přízemí, dost vysokém na to, aby se nazývalo prvním patrem. Napravo jsou rovněž hospodářská stavení, nebo jídelna, nevím, ale to vše je velmi krásné.
— Le tour soit, dis-je pensant qu’il nous ferait faire le tour par une autre rue. Mais quelle est ma, notre surprise ! Il s’arrête devant une des portes; j’oublie le château, le château est bâti en pierre de taille, avec deux tours, des fenêtres en forme de croix, des terrasses, une immense porte d’entrée au rez-de-chaussée, assez haut pour être nommé premier étage. Il y a également les offices à droite, ou la salle à manger je ne sais, mais le tout est très beau.
Zahrada je obrovská, nebo spíše pozemek, neboť stromy tam nejsou.
Le jardin est immense ou plutôt le terrain car il n’y a pas d’arbres.
Z domu se sestupuje po krásných terasách dolů do zahrady, vpředu je obrovský trávník, pak aleje a trávníky čekající na záhony. Pozemek obklopuje krásná zeď, tu a tam s průhledy; je tam brána naproti zámku, hlavní vjezd je ze strany.
On descend de la maison par de belles terrasses jusqu’au jardin, il y a une immense pelouse devant, puis des allées et des gazons attendant des massifs. La propriété est entourée d’un beau mur avec des jours çà et là; il y a une porte en face du château, la grande entrée est de côté.
Dvě věže a železná brána, nad ní klenba nebo nevím, jak to nazvat — ostatně mi mouchy nedají psát!
Deux tours et un portail de fer, surmonté d’une voûte ou d’un je ne sais comment nommer cela, au surplus les mouches m’empêchent d’écrire !
Věže jsou oddělené od hlavní budovy, jako opravdový vchod do starého zámku. Zkrátka vše je velké, bohaté a krásné, ne-li přímo báječného vkusu.
Les tours sont détachées du corps du bâtiment, véritable entrée d’ancien château. En somme tout est grand, riche et beau sinon merveilleux de goût.
Kočí tedy zastaví před jednou z bran a začne volat: „Pane Emile! Pane Emile!“
Le cocher s’arrête donc devant une des portes et se met à appeler - Monsieur Emile ! Monsieur Emile ^1^
V první chvíli jsme nepochopily, pak:
Le premier moment nous n’avons pas compris, puis :
„Ne jeho, ne jeho,“ křičí Marie.
— Pas lui, pas lui crie Marie.
„Ne, ne, nechci, nechceme.“
— Non, non, je ne veux pas, nous ne voulons pas.
„Ale provedu vás jen zahradou,“ říká překvapený muž.
— Mais je vous ferai passer par le jardin seulement, dit l’homme étonné.
„Ale my nechceme,“ říkám, a kočí si stojí na svém.
— Mais nous ne voulons pas, dis-je, et le cocher s’obstine.
„Ale ne,“ křičím konečně, „za nic na světě, nechci. Ale koho voláte?“
— Mais non, crié-je enfin, pour rien au monde, je ne veux pas. Mais qui appelez-vous ?
„Bodejť! Pána zámku, pana Emila. Ach, kdyby slyšel!“
— Pardi ! le maître du château, Monsieur Emile. Oh ! s’il avait entendu !
Tři bláznivky u brány.
Trois folles à la porte.
To byste nás měli slyšet křičet, byly jsme jako v noční můře, křičely a smály se zároveň.
Il fallait nous entendre crier, nous étions comme dans un cauchemar, criant et riant en même temps.
Smály se, protože jsme měly chuť vstoupit, a křičely, protože jsme se bály vstoupit.
Riant parce que nous avions envie d’entrer et criant parce que nous avions peur d’entrer.
Ten kočí nás zaujal, Marie a já jsme se ho vyptávaly. Zná velmi dobře pána zámku, byl kočím v tom domě, vozil pana Emila do lycea a chodil s ním hrát kulečník:
Ce cocher nous intrigua, Marie et moi le questionnâmes. Il connaît très bien le châtelain, c’est lui qui était cocher dans la maison, conduisait M. Emile au Lycée et allait jouer avec lui au billard:
„Znáte kavárnu v ulici Cassini?“ říká jako vysvětlení.
— Vous savez le café à la rue Cassini ? dit-il en guise d’explication.
„Jak, s vámi?“
— Comment, avec vous ?
„Ano, jenom se mnou.“
— Oui, avec queu moi.
„Jak je to dávno.“
— Combien il y a de temps de cela.
„Osm let.“
— Huit ans.
„Ale kolik mu vlastně je?“
— Mais quel âge a-t-il donc ?
„Dvacet tři let.“
— Vingt-trois ans.
„Ale on tedy nedokončil studia?“
— Mais il n’a donc pas fini ses études ?
„Ne, jak dostal majetek, hned odešel a šel si po svém.“
— Non, quand il a eu la fortune il a quitté de suité et il est allé seul.
„Od koho ten majetek dostal?“
— De qui il a eu la fortune ?
„Od dědečka.“
— De son grand-père.
„A bydlí na zámku úplně sám?“
— Et il demeure tout seul au château ?
„Ano, úplně sám.“
— Oui, tout seul.
„A otec a matka.“
— Et le père et la mère.
„Maminka se prochází a otec je pryč.“
— La méreu se promène et le père est dehors.
„Ach!“
— Ah !
„Ano, já ho dobře znám, pana Emila, to mi věřte!“ A na to se náš kočí, náš průvodce, otočil ke koním, velice spokojený sám se sebou.
— Oui je le connais bien Monsieur Emile, allez ! et sur cela notre cocher, notre cicérone se retourna vers ses chevaux, enchanté de lui-même.
Sjížděly jsme dolů a prosily Boha, aby nám dal potkat toho malého sedláka. Ulička je úzká a dva kočáry se v ní nevyhnou. Ale Bůh naši modlitbu neslyšel a viděly jsme ho teprve na Promenádě mezi Saëtonem a jiným Pepinem, myslím, a pak ještě jednou.
Nous descendions et priions Dieu de nous faire rencontrer le petit paysan, la ruelle est étroite et deux voitures ne peuvent passer. Mais Dieu n’entendit pas notre prière et nous ne le vîmes qu’à la Promenade entre Saëtone et un autre Pépino, je crois, puis encore une fois.
Dnes se za ním honíme my, ale slušně, doufám.
Aujourd’hui c’est nous qui courons après lui, mais convenablement j’espère.
Copak se člověk nemůže potkat náhodou, zvlášť na Promenádě?
Ne peut-on pas se rencontrer par hasard, surtout à la Promenade ?
„Poslyšte,“ říkám svým dvěma společnicím, „napadlo mě vyprávět to jinak, než jak to bylo. Dinu jsem už jednou oklamala, chci ji oklamat znovu.“
— Ecoutez, dis-je à mes deux compagnes, j’ai imaginé de raconter la chose autrement qu’elle n’a été, j’ai déjà trompée une fois Dina, je veux la tromper encore.
„Co řeknete, abychom vás mohly podpořit?“
Que direz-vous, pour que nous puissions vous soutenir ?
„Ještě nevím, něco mě napadne, nechte to na mně, poslouchejte a uslyšíte.“
Je ne sais encore, je m’inspirerai, laissez faire, écoutez et vous entendrez.
„Dobře.“
— Bien.
Je vidět, že mezi Aglaé, Thalií a Eufrosynou panuje dokonalá shoda. Tak se jmenujeme. Tři zakladatelky té společnosti, však víte které. Já — Thalie, Marie — Aglaé a Olga Eufrosyna. Vidíte, tři Grácie.
On voit que la plus parfaite intelligence règne entre Aglaé, Thalie et Euphrosine. C’est ainsi que nous nous nommons. Les trois fondatrices de la société que l’on sait. Moi - Thalie, Marie - Aglaé et Olga Euphrosine. Voyez^:^vous cela, les trois Grâces.
Přibíhám domů a v patách mám své dvě Grácie.
J’arrive à la maison, courant et suivie de mes deux Grâces.
Vyběhnu po schodech, vtrhnu jako bomba do Dinina pokoje a křičím:
Je monte l’escalier, entre comme une bombe dans la chambre de Dina en criant:
„Ach! Nemám nohy, nemám hlavu, nemám nohy. Ach!“
— Ah ! je n’ai plus de jambes, je n’ai plus de tête, je n’ai plus de jambes. Ah !
„Co se děje? Co! Ale řekni!“
— Qu’il y a-t’il ? Quoi ! Mais dis !
„Řekněte, Marie, no tak.“
— Dites, Marie, voyons.
„Marie, Olga, mlčte, neříkejte nic,“ křičím dál, chvátám, sotva popadám dech a pobíhám po pokoji.
— Marie, Olga, taisez-vous, ne dites rien, je continue à crier en me dépéchant, m’essouflant et courant dans la chambre.
Konečně vtáhnu Collignon do svého pokoje a vyprávím jí celou příhodu a přidám, že když ho kočí zavolal, objevil se, byl co nejlaskavější, ukázal nám zámek, že jsme nechtěly vystoupit z kočáru, ale on šel vedle dvířek a provedl nás zahradou, vyprávěl o všech pokojích, že na nejvyšší věži je hvězdárna, atd. atd. Říkám to všechno a hojně při tom gestikuluji, div neomdlévám, chvílemi se zastavím, abych nabrala dech, chvílemi oběhnu pokoj.
Enfin j’entraîne Collignon dans ma chambre et je lui raconte l’histoire en ajoutant que, lorsque le cocher l’appela, il parut, fut on ne peut plus aimable, nous montra le château; que nous ne voulûmes pas descendre de voiture, mais lui marchant à la portière nous fit faire le tour du jardin, nous raconta toutes les chambres, que sur la plus haute tour, il y a un observatoire, etc. etc. Je dis tout cela avec force gestes, pâmoisons, m’arrêtant tantôt pour souffler, tantôt pour faire le tour de la chambre.
Výsledek všech těch opičáren je, že mi uvěřili jako evangeliu?
Le résultat de toutes ces singeries est que l’on m’a crue comme l’Evangile ?
„Tak proto se na mě tolik díval,“ říká Collignon, „oj oj oj.“
— C’est pour cela qu’il m’a tellement regardée, dit Collignon, aï, aï, aï.
„Ano, jistě proto.“
— Oui, c’est sans doute pour cela.
Totéž jsem zopakovala Dině, ale Collignon se dozvěděla pravdu před večeří, zatímco Dina, která se nechala nachytat podruhé, se to dozví teprve zítra.
Je répétai la même chose â Dina, mais Collignon sut la vérité avant dîner, tandis que Dina qui s’est laissée prendre pour la deuxième fois ne le saura que demain.
„Tak teď se budeme zdravit!“ říká, jako minule řekla:
— Alors, on se saluera maintenant ! dit-elle comme l’autre fois elle dit:
„Ach! Teď už to není zajímavé, protože ho známe!“
— Oh ! maintenant ce n’est plus intéressant puisqu’on le connaît !
Ach ta husa! To je dvakrát — počkej do třetice.
Oh la bète ! voilà deux fois, attends la troisième.
Máma přijíždí a já jí opakuji příběh. Dina ze svého pokoje naslouchá a je přesvědčená, zatímco máma zná pravdu; doprovodila jsem Sapogenkoffovy domů a vracela jsem se s Collignon, když nás předjíždí kočár plný mámy, Niny a Walitského. Nina zůstává u sebe a my nastupujeme — mámu jsem upozornila už v kočáru.
Maman arrive et je lui répète l’histoire. Dina, de sa chambre, écoute et est convaincue tandis que maman sait le vrai; ayant reconduit les Sapogenkoff chez elles, je m’en retournais avec Collignon quand la voiture pleine de maman, Nina et Walitsky passe, Nina reste chez elle et nous montons, c’est en voiture que j’ai prévenu maman.
Takhle lhát není žádné velké umění — skoro všechno je pravda.
Il n’y a pas grand mérite à mentir comme cela, presque tout est vrai.
Směji se jako blázen, ba hůř, a ostatní dělají to samé. Jaký pekelný koncert!
Je ris comme une folle, pire encore et les autres font comme moi. Quel concert infernal !
Zapisuji si všechno, abych si to později připomněla, neboť zcela jistě mi tyhle blázniviny udělají radost.
Je note tout pour me souvenir après, car, pour sûr, ces folies me feront plaisir.