Čtvrtek 6. května 1875

Mluvím tolik o tom, že budu královnou, až mě tak začínají oslovovat.
I přes to šaškování mě ta myšlenka nepouští.
Sapogenikovovi strávili den u nás a večer zůstáváme a vymýšlíme účesy. Učesala jsem se s bílým závojem kolem tváře a čelenkou na čele jako ve středověku, velice mi to slušelo. Jsem podivné děvče, truchlím, když vidím, že jsem hezká. Proč? ptám se sama sebe.
Není to hřích vůči světu a hanba pro mě být taková zadarmo?
Chci pořádně popsat svou podobu. Je to nejobtížnější ze všech věcí, neboť člověk riskuje buď ponížení, nebo že bude vypadat hloupě a marnivě.
Chci se popsat tak, jaká jsem nyní, ve věku šestnácti let.
Jsem střední postavy, mám zlaté vlasy sahající mi po pás, na koncích zvlněné a nahoře zvlněné. Vysoké bílé a ušlechtilé čelo, které zakrývám ofinou. Na spáncích mám [Škrtnuto: spoustu] přirozeně krátké vlasy, které se navzdory mé péči rozlézají na všechny strany v drobných kadeřích zlatostříbrné barvy. Sahají až před ucho.
Tmavé obočí, husté a krásného tvaru. Šedé oči, nebo spíš, nebo spíš všech barev a všech výrazů. Řasy téměř stejně tmavé jako obočí a nic pozoruhodného na nich není. Nos dosti rovný a zaoblený, nosní dírky trochu velké, velmi pohyblivé, ale ne ošklivé. Zkrátka hezký nos.
[Dva vyškrtané řádky]
Ústa hezká, malá, rudá a koutky úst pozoruhodně utvořené, sametové, modelované a milé. Dolní zuby malé, bílé a lesklé, horní větší, neboť místo čtyř řezáků mám jen dva, za nimiž hned přicházejí špičáky ostré jako psí zuby. Kulatá baculatá brada s výrazným důlkem.
Uši malé a růžové jako ty mušle, co je vidět v obchodech v Ostende.
Obličej je celkově spíše kulatý než oválný, pleť jemná, bílá. Spánky s modrými žilkami, tváře sametové a růžové a u uší pokryté zlatostříbrným chmýřím. Nalevo nedaleko ucha znaménko velké jako tečka a dva stejné u pravého obočí mezi okem a uchem.
[Na příč stránky: Ale to je Nina I]
Hezký krk, nádherná ramena a paže, znaménko nalevo, paže jako nohy, a od šíje až k tomu, co se neodvažuji jmenovat, pokryto zlatým chmýřím. Chmýří je viditelné zvláště uprostřed zad podél toho druhu prohlubně, která je tak výrazná u Venuše Milóské.
[Škrtnuto a zamazáno: Mám vysoko posazenou hruď, prsa velmi pevná, vysoko posazená, téměř bílá jako mléko a růžová kde má být.]
[Na připíchnutém lístku: Mám neobyčejně vysoko posazenou hruď, bílou a prosvítající modrými žilkami, jako paže a ramena. Prsa pevná a velmi krásného tvaru a oslnivě bílá, pak růžová kde má být.]
Místo, které se neodvažuji jmenovat, je tak bohaté, že si o mně lidé vždy myslí, že mám velkou turnýru. Jsem mimořádně prohnutá v kříži. Mám kulaté a široké boky, velmi pěkně utvořené nohy, malá a úhledná kolena, pevná lýtka, útlý kotník, chodidla malá, ale průměrného tvaru, bílá a jemná a bez nemoci, [jedno nečitelné slovo]. Ruce stejné kvality jako chodidla.
Zkrátka jsem, mohu to říci bez vychloubání, obdivuhodně stvořená. Mám všude bílou, jemnou, sametovou pleť. Mám ještě jedno znaménko na pravé noze, ale poblíž místa, které nelze jmenovat.
V tuto chvíli jsem krásná, ani jsem si nelichotila, ani se neponižovala, a kdo mě chce prozkoumat, shledá, že jsem taková, jak říkám.
Když se směji, mám roztomilý důlek na pravé tváři nedaleko nosu, ne dole jako u všech ostatních.
Jsem elegantní, půvabná, pružná, živá nebo lenivá — podle okolností.
Co se týče povahy, ta se ukáže v tomto deníku.
V jádru jsem dobrá, dobročinná, taktní, nikdy neurážím slabšího a nikdy neponižuji nižšího. Milující jsem v záchvatech, koketní vždy a všude. Miluji krásu, miluji velkolepost, miluji společnost a hluk a lesk. Miluji občas i tajemství.
Nesnáším odpor. Ale hlavní rys mé povahy je ctižádost, které bych obětovala vše.
Jsem hrdá a panovačná.
Jsem ctižádostivá jako... jako já, jiné srovnání neexistuje. A tato ctižádost mě dovede k velkým věcem, bude-li Bůh chtít, nebo mě bude neustále rozervávat.