Úterý 27. dubna

Jde o to, že jsem zbila Georgese.
To je choulostivé, věřím. Špinavý, polonahý, opilý, odporný se přede mnou objeví, poroučím mu, aby odešel, nechce a předstírá šíleného, tu beru kartáč a tím kartáčem ho tak vykartáčuji, že to ucítil, za to ručím. Byla jsem zuřivá a v zrcadle jsem spatřila svá pěnící ústa.
Za půl hodiny jsem k nepoznání, hezky učesaná ve světle slámových šatech Arcivévoda, klobouku Watteau, slámových rukavicích, prolamovaných botkách ze žluté kůže, slunečníku podšitém růžovou a s rukojetí z rákosu. Úsměv na rtech.
Rickardová přichází a vycházíme. Je už na mě naprosto zvyklá, mluví a dokonce se i směje. Jaká škoda, že odjíždí v pátek.
Poprvé jsem se procházela v dlouhých šatech.
Starý Audiffret se usmířil se svou ženou. Všichni vědí o skandálu z loňského roku, na kterém se paní Durandová velkou měrou podílela.
Pan Audiffret oznámil týdenní nepřítomnost, ale téhož večera se vrátil a zdá se, že to, co našel, nebylo podle jeho vkusu, neboť třikrát vystřelil na svou ženu. Naštěstí drdol zachytil všechny tři kulky.
Žena uprchla do Marseille do kláštera. Právě u paní Durandové se stýkala s osobou, jejíž přítomnost toho večera jeho návratu pana Audiffreta tak znepokojila.
Zdálo se mi o divadle, což znamená nebezpečné vášně. Viděla jsem také tanečnici, což znamená veselost a sňatek.
Pokud věřím svému Snáři, vdám se ve velmi krátké době.
Tím lépe, o nic jiného nežádám.