❦
Neděle 25. dubna
Dimanche, 25 avril
Budím se ve tři čtvrtě na dvanáct, kolem druhé obědvám se všemi, ve tři jsem hotová (šaty Arcivévoda, klobouk Watteau, žluté botky, sluší) a vůbec ne unavená, svěží a růžová. Máma vyjíždí se mnou, Walitským a Dinou v polozavřeném kočáru. Jedeme k Nině, máma vystupuje; Sapogenikoffovi mají také velikonoční stůl, jím a piji u nich.
Je me réveille à douze heures moins le quart, vers deux heures déjeune avec toute le monde, à trois heures suis prête (robe Archiduc, chapeau Watteau, bottines jaunes, bien) et pas du tout fatiguée, fraîche et rose. Maman sort avec moi, Walitsky et Dina en voiture demi fermée. Nous allons chez Nina, maman descend; les Sapogenikoff aussi ont une table, je mange et bois chez eux.
Kněz měl pravdu, když se ptal, jestli jsem mlsná. Jsem mlsná ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.1
Le prêtre avait raison de demander si j’étais gourmande. Je le suis In nomine Patris et Filii et Spiritus sancti. Amen.
Máma si hraje s Nininou roztomilou opičkou a já vyprávím svou zpověď, trochu přikrášlenou, smějí se, směji se a jsem spokojená.
Maman joue avec l’adorable petit singe de Nina et je raconte ma confession avec quelques embellissements, on rit et je ris et je suis contente.
Teta a Collignon přicházejí půl hodiny po nás a vyprávějí, nebo spíš Collignon vypráví, že pokropili Audiffera, že ho teta pokropila. To nás přirozeně položí smíchy. Ale nic z toho není pravda, jako jsem vymyslela si to teta, chce ho pokropit, říká:
Ma tante et Collignon arrivent une demi-heure après nous et racontent ou non, c’est Collignon qui raconte qu’on a arrosé Audiffer, que ma tante l’a arrosé. Ceci naturellement nous fait pâmer. Mais il n’en est rien, comme j’ai c’est ma tante qui a inventé, elle veut l’arroser, dit-elle:
„A proč?“
— Et pourquoi ?
Collignon prý šla do zahrady a usadila se pod máminým baldachýnem na terase. Audiffer pomalu projíždí v kočáře, dívá se, kašle, pak vystoupí, sedne si na lavičku naproti vile, oprašuje si kalhoty, boty a zase se dívá a kašle a předvádí tisíce opičáren. Jsou to vlastní slova Collignon a je to žena, která si nikdy nevymýšlí, nepřehání ani nepřikrašluje a které věřím jako sobě samé.
Il paraît que Collignon est allée au jardin et s’est mise sous la tente de maman qui est sur la terrasse. Audiffer passe lentement en voiture, regarde, tousse, puis descend, s’assied sur le banc en face de la villa, s’époussette les pantalons, les bottes et regarde encore et tousse et fait mille singeries. Ce sont là les propres paroles de Collignon et c’est une femme qui n’invente, n’exagère et n’embellit jamais et que je crois comme moi-même.
„Ale to jste ho měli vidět, jak zmizel, jakmile mě uviděl!“ říká na závěr.
— Ah ! mais il fallait le voir filer quand il m’a vue ! dit-elle pour finir.
Teta vypadá velmi nespokojeně.
Ma tante a l’air très mécontente.
„Ale proč tam byl?“ ptám se.
— Mais pourquoi était-il là ? demandai-je.
„Ale to jsme se právě chtěly zeptat vás,“ říká Collignon se smíchem. „Myslely jsme, že jste mu dala dostaveníčko.“
— Mais nous allions vous le demander à vous, dit Collignon en riant. Nous avons cru que vous lui aviez donné rendez-vous.
„Hloupost!“
— Bêtise !
Jenže on opravdu vypadal přesně tak, bylo to vskutku směšné. Je to pouhý šašek.
C’est qu’il avait tout à fait l’air de cela, c’était vraiment ridicule. Il n’est qu’un farceur.
Prý také projíždí každý den v tutéž hodinu; nevím už, kdo to řekl, všichni myslím — Dina, teta, Collignon, máma, zkrátka všichni.
Il paraît aussi que tous les jours il passe à la même heure, je ne sais plus qui l’a dit, tout le monde je crois, Dina, ma tante, Collignon, maman, tous enfin.
A Collignon říká, že utekl jako vyplašený daněk, když ji uviděl.
Et Collignon dit qu’il s’est sauvé comme un daim effarouché en la voyant.
Ach, kdyby opravdu přišel kvůli...
Oh s’il était venu vraiment pour...
Ne, to by bylo příliš legrační.
Non, ce serait trop drôle.
V půl šesté, když jsme se dost nasmály, dost nakřičely a dost napovídaly o Girottovi, jdu s Collignon, Dinou a Olgou na Promenádu, kde dvakrát potkáme toho hrdinu, toho imbecila.
A cinq heures et demie, après avoir bien ri, bien crié, bien bavardé de Girotta, je vais avec Collignon, Dina et Olga à la Promenade où nous rencontrons deux fois le héros, l’imbécile.
Když jsem se později vracela s tetou, mámou a Walitským, teta s velmi přísným výrazem říká, že ten člověk přichází s velmi špatnými úmysly. Máma ujišťuje, že přichází s těmi nejnevinnějšími úmysly na světě a možná dokonce náhodou.
Comme je rentrais plus tard avec ma tante, maman et Walitsky, ma tante avec des airs très sévères dit que cet homme vient avec de très mauvaises intentions. Maman assure qu’il vient avec les plus innocentes intentions du monde et peut-être par hasard même.
To je možné, ale je taky možné, že přichází, aby vzbudil dojem, že mu dávám dostaveníčka. Jestli ho někdy přistihnu, sama v zahradě, jak se tu plíží, jak prý se plížil dnes, poručím zahradníkovi, aby ho pokropil od hlavy až k patě.
Cela se peut, mais il se peut aussi qu’il vienne pour faire croire que je lui donne des rendez-vous, si jamais je l’attrape, étant seule au jardin, à rôder comme on dit qu’il a rôdé aujourd’hui je le fais arroser de la tête aux pieds par le jardinier.
Teta to má v úmyslu také. Chudák zvíře, chtěla bych ho vidět celého promáčeného vodou a jinými věcmi, neboť teta se nechce omezit jen na vodu. Směji se tomu a zároveň se zlobím. Ten člověk je pouhý sedlák, imbecil, nafoukanec.
Ma tante a aussi manifesté cette intention. Pauvre animal je voudrais le voir tout ruisselant d’eau et d’autres choses, car ma tante ne veut pas se borner à l’eau. J’en ris et me fâche aussi. Cet homme n’est qu’un paysan, un imbécile, un fat.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále latinsky: „In nomine Patris et Filii et Spiritus sancti. Amen.“ – Marie humorně potvrzuje svou mlsnost liturgickou formulí. ↩