Čtvrtek 15. dubna

Jurkov nám přichází vyprávět zvláštní věc. Jakýsi belgický pán se s ním seznámil v London House a chválil mě, až nemohl dál, a nakonec řekl, že kdyby měl padesát tisíc franků ročního příjmu, ihned by mě požádal o ruku. Fi, hrůza! Oceňuje mě celkem na milion franků, ten drzoun.
Vycházím s tetou, je ošklivé počasí, nudím se.
Čtu pět knih najednou: Bibli, Napoleona, Dějiny Monaka a román od Dumase.
Nudím se, ale nevadí — je třeba doufat, že se jednou budu bavit.
Mluví se o nehodě, která potkala anglického lorda — horší než nehoda, jak uvidíme.
Cestoval se svou ženou na své jachtě a u vjezdu do přístavu v Alžíru jachta ztroskotala; všichni se zachránili kromě kuchaře. Lord se mu vrhl na pomoc a oba zahynuli.
[Škrtnuto: Vyhýbají se mluvit o tom přede mnou.]
Žena nabízí sto tisíc franků tomu, kdo najde tělo jejího manžela. Když mluvím o téhle katastrofě, mlčí. Ptám se na jméno — zapomněli. Ptám se na noviny — ztratily se. Ptám se na datum novin — přibližně, ba vzdáleně přibližně. Nic, vůbec nic.
To ve mně budí neurčitý neklid a hvězdy ze snu ho ještě zesilují.
Jsem blázen.