Pondělí 12. dubna

Jestliže mě Johnstone nepřišel navštívit, nic jsem neztratila, neboť jsem měla jeden z nejpodivuhodnějších, nejvýznamnějších a nejzářivějších snů. Sen jako měl Josef.
Viděla jsem nádherné tmavomodré nebe posázené velkými zářivými hvězdami. Dívala jsem se obzvlášť na jednu hvězdu, a najednou spadla do moře — v tu chvíli jsem si vzpomněla, že je třeba přát si, když padají hvězdy. Řekla jsem: Být vévodkyní z Hamiltonu. Pak se další skoulela do moře týmž způsobem a já znovu říkám: být vévodkyní z Hamiltonu; pak třetí a čtvrtá. Jedna za druhou — neměla jsem čas ani se nadechnout, jen říkat čtyřikrát: být vévodkyní z Hamiltonu.
Pak jsem se zahleděla na hvězdu docela dole na obzoru, skoro v moři, která se neustále zakrývala mrakem — vadila mi svou umíněností nespadnout. Natáhla jsem ruku a bez nejmenší námahy dosáhla nebe a hvězdy. Ale podivná věc — ta část nebe byla z modrého kartonu a hvězda jen kousek stříbrného papíru. Nehtem palce pravé ruky jsem ten stříbrný papír oškrábla a spadl.
Pak se najednou ocitám v naší zahradě, která mi připadá [Škrtnuto: obdivuhodně] zelená a svěží, a před naším domem, který je jedenapůlkrát vyšší a krásnější než ve skutečnosti. Ale o tom se mi zdá každou noc.
Jsou to ty hvězdy, které mi dávají přemýšlet. Od rána do večera na nic jiného nemyslím.
Nevím přesně, ale celkově mi ten sen předpovídá velkou slávu a vysoké postavení. Neposmívejte se!
Je třeba věřit snům — všichni velcí lidé měli ty své.
Ať se říká a dělá, co se chce, stanu se slavnou ženou, protože mě Bůh takovou stvořil.
Ostatně jsem přesvědčená o tom, co říkám. Taková jistota může přijít jen od Boha. Trýzním se a mučím, a přes to všechno mě neopouští přesvědčení o zářivé velikosti a slávě.
Deo juvante!
Kdo se dožije, uvidí.

Poznámky

Pozn. překl.: Latinsky „S Boží pomocí!"