Neděle 11. dubna

Byla jsem v kostele s Collignon a Dinou. Nic není víc jak si přeji než anglické modlitby. Než se stanu protestantkou prohlášenou, jsem jí v srdci. Třikrát jsem obrátila stránku, kde se modlili za prince z Walesu Alberta Edwarda, za královnu a za šlechtu. Už se nedivím, proč jsou tak rozkošní — tolik se za ně modlí!
Kdyby se celá Anglie dala do modlení k Bohu, aby mi na obličeji vyrostl květ, ten květ by vyrostl.
Fouká vítr, nemám chuť vycházet a strašně se nudím.
Abych nezapomněla — už čtyři nebo pět dní nekouřím. Kdysi jsem přísahala, že přestanu být drzá a budu raději mlčet, než odpovídat hrubě, ať mi řeknou cokoli — samozřejmě „the relations".
A poruším-li tu přísahu, řekla jsem, ať jsem prokletá. Porušila jsem ji, a když jsem si přečetla knihu, kde jsem tu přísahu složila, tak jsem se polekala, že abych se vykoupila a nebyla prokletá, nekouřím — což mě stojí dost.
Opravdu, kdyby člověk věděl, jak je dědeček hloupě provokativní a máma vysilující, vždy připravená dovést k šílenství i anděla. A proč jsem se taky narodila tak hrdá a tak nesnesitelná.
Doufám, že mi to Bůh všechno přičte k dobru a neprokleje mě — On.
Georges, ten drahý bratr, který tak miluje svou ubohou sestru, přijel ji navštívit a přivezl s sebou ženštinu, kterou ubytoval v témže hotelu.
Řekla jsem mu, že je zbabělec, bídák, nehodný tvor; že když se dotknu jeho ruky, otřesu se odporem; že bych raději sáhla na ropuchu; že jestli si myslí, že matka mlčí, protože s potěšením přihlíží jeho urážlivému chování, mýlí se — prostě nemá dost síly, aby mu řekla, co je třeba; že je zbabělec, že zneužívá její slabosti; hanebník, nejnižší a nejopovržlivější tvor na zemi.
A měli jste vidět, jak ta bytost sklopila hlavu a pokrytecky se usmívala. Říkejte si, co chcete, jako by říkal, já si dělám, co chci, a směji se vám.
Buď strašný zbabělec, nebo otupělý idiot!
V půl osmé odjíždím s Collignon a jsme nuceny zůstat v čekárně druhé třídy, protože ten idiot, ten zbabělec, ten bídák byl v čekárně první třídy s tou ženou. Bída nad bídu!
Jsem nadšená, že jsem zase doma. Pijeme čaj a píšu do jedné.
Se smíchem jsem prohlásila, že chci být vévodkyní a budu jí. Smáli se a hodně o tom mluvili.
Ach, kdyby ďábel byl vévodou, myslím, že bych ho zbožňovala! Vrhám se na postel a šeptám: Johnstone krásný, Johnstone vznešený, Johnstone hrdý, Johnstone okouzlující, Johnstone velký, přijď mě navštívit ve snu, líbíš se mi, jsi krásný!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále anglicky: „of course" — Marie přepíná do angličtiny při zmínce o společenských známostech.