Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Středa 7. dubna

Tentokrát jsem se mýlila — včera jsem neusnula asi do půl jedné; bylo mi horko, pak zima.
Nechme těch hloupostí, stydím se za včerejšek.
U Laussela byla velká zkouška. V latině pokračuji jako parní stroj, přičemž se učím pramálo.
Byly jsme ve vile Peillon vybírat rostliny. Asi před rokem jsem měla slabost pro psy — ta trvá dál — a teď mám slabost pro rostliny, která se stane zuřivou. V šest jdu do kavárny — na promenádě taky ani živé duše.
Zase skandál Mordauntová! Jsem vskutku podivná, když říkám „zase" — čtu o tom poprvé, a protože dnešní článek je shrnutím celé věci, vím všechno.
Byla jsem spokojená a překvapená, ale vůbec ne udivená, že v tom ďábel hraje roli.
[Čtyři řádky vyškrtány: Mít manžela zcela jiného než Hamiltona, udělala bych [totéž] jako lady Mordauntová...]
Každého jiného manžela než Hamiltona bych ztrestala jako Mordaunta. A dokonce i Hamilton — kdo ví. Princ z Walesu a Johnstone.
To jsem tak hloupě stvořená!
Dnes večer vévoda není sám, je s ďáblem. Desidero diabolum. Chudáček já! Chci žít v Londýně kvůli mužům — tam jsou to polobozi. Ach, kdyby Pán dopustil, abych tam [jela]! Ale k tomu se musím vdát. Co nejdříve.
Jdu hledat emoce ve svém deníku. Jaro mě činí snivou; v Nice je krásné, a navíc myslím na dvě bytosti najednou.
U Laussela, zatímco ostatní hráli, jsem si představovala, že jsem vévodova žena, že umře a že mu vytvořím sochu v životní velikosti z ryzího zlata.
Chtěla jsem říci, co mám nejraději, ale při rozmýšlení jsem zjistila, že mám ráda všechno krásné; přesto se domnívám, že dávám přednost Hamiltonovi a diamantům.
Je mi milé věřit, že toho muže nemiluji. Dnes večer si na něj nevzpomínám.
Dny po 13. říjnu jsou mimořádně klidné, takže jsem z deníku nic nevytěžila, ale naopak nepřestávám myslet na Johnstonea a aféru Mordauntová.
Kvůli té krásné lady ďábel v mých očích nabývá na ceně. Nic mě neokouzluje tak jako podivíni a raubíři.
Zítra se postarám o ten portrét.

Poznámky

Pozn. překl.: Latinsky „Toužím po ďáblovi." ↩