Úterý, 30. března 1875

Můj podělaný bratr odjíždí do Ruska se Sašou. To zvíře tahá peníze ze všeho. Právě mi prodal své Dumase, Huga a W. Scotta za šedesát franků. Pozor, nemohl je vzít s sebou, neboť k tomu, aby se knihy dostaly do Ruska, musí projít censurním výborem, což by byla záležitost dvou měsíců a nekonečných potíží.
Byly jsme s Naďou u Niny. Zvykla jsem si na tu rodinu, ačkoli nemá žádný zvláštní půvab. Dnes večer v opeře, „Il Barbiere".
Máme lóži přímo naproti jevišti (modré šaty, velmi dobře).
První dějství prošlo – Saša a Naďa, zabraní do rodinné diskuse, nás zdrželi a Naďa nešla, takže jsem sama s Marií a Sašou.
Girofla mi připadá okouzlující a jsem velice rozmrzelá, že chodí ke slečně Buenové a dvoří se jí. Marie, která o ničem nepochybuje, ujišťuje, že to dělá schválně. Vracím se celá odkovaná a s ocasem mezi nohama jako zbitý pes. To mě příště naučí věnovat pozornost lidem, kteří ji nevěnují mně. A ještě kdyby to byl nějaký plobster, ale takový muž. Fuj! Jsem ponížena.

Poznámky

Pozn. překl.: „Plobster" – Mariin vlastní neologismus, patrně z anglického „lobster"; zřejmě míněno hanlivě pro bezvýznamného muže.