Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Úterý 19. ledna 1875

Konečně mi Caroline dělala zkoušku. Byla dokonce milá. To proto, že Caroline je mocnost, ona mě nepotřebuje a já potřebuji ji. Proto je to mocnost.
Objednala jsem bílý plášť, divadelní pláštěnku.
Padesát tisíc franků placených během deseti let je rozumné a možné, ale padesát tisíc franků najednou je šílenství. A Duval se vyhýbá jednáním, schovává se a odpovídá stále dvojznačně. Je za tím něco.
Několikrát se ho teta ptala, jak si představuje, že bude zaplacen, a on odpovídal, že je to, jak bude chtít. Říká, že to řekl, ale nikdy jsem si nemyslela, že by mohlo jít o odklad několika [let?]. To jen s tímto odkladem na zřeteli se u něj objednávalo, a nikdy by se to za žádných okolností neudělalo v domnění, že se bude platit najednou.
Schmit nabízel deset let, zdá se mi, že nabídnout Duvalovi pět let je rozumné, zvláště platí-li se úroky.
Nemůže být podvodník, a nepochybně je v tom něco, o čem nevíme.
Ach! Kolik věcí by se za ty peníze dalo udělat. Mohlo se stavět a stavět je velmi zapotřebí.
Všechny tyhle záležitosti mi točí hlavou a k většímu potěšení jsou tu obrovské potíže sehnat lóži v nové opeře.
Dnes večer zůstávám doma, zítra jdu k Walérymu.