Sobota 2. ledna 1875

Každým dnem se mé trápení stupňuje, stále nejedu do Paříže!
Procházela jsem se se Sabatinim (bílé šaty, bílý damaškový svrchník vyšívaný zlatem, dobře). Není tam ani živá duše, které by člověk mohl věnovat pozornost, d'Audiffret hodně ošklivěl za poslední dva měsíce, a ostatně co je Audiffret zač?
Slečnu de Galve shledávám hodně sestárlou, ale stále milou. Kolik jí může být? Řekněme třiadvacet.
Těm několika lidem, které znám, jsem vyprávěla příhodu s Italem.
Večer v Opeře „Romeo a Julie" od Belliniho na benefici Dory, osvětlení a giorno (bílé šaty, účes můj s jednou polovinou a druhou polovinou) tak! Připadám si hodně stará a ošklivá, ale na tom nezáleží, to je jen kvůli účesu. Jedním slovem jsem byla dobře učesaná. Ta hrozná kresba znázorňuje šaty z bílého mušelínu, rukávy a horní část živůtku z valenciennes v entre-deux. Jsem dnes večer se sebou spokojená. Současně s námi vcházejí paní de Galve a její snacha, obě v bílém.
Divadlo je opravdu dobře osvětlené a lidé jsou elegantní, ale je jich málo. Galveovi jsou ve druhé řadě naproti nám, vedle nich mladý Audiffret, pak starý, dole neznámí a Saetone s tím, kterého teta nazývá Constantin, jenž je asi tak Constantin, jako jsem já d'Aspremont. Fosterová je s námi.
Když Galula přijde k nám do lóže, teta se ho zeptala, kdo je ten pán.
– To je pan Danis, mladý muž z Nice.
– Miserere! To je jen pan Danis, ale není ženatý.
Sál vypadá elegantně a vesele. Nad námi Prodgersová.
Pan de Mauldre nás přijde navštívit ke konci a doprovodí nás ke kočáru.

Poznámky

Pozn. překl.: Italsky: „Smiluj se!" – zvolání.