Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Pátek 1. ledna 1875

Nový rok! Bože, rozprostřete nade mnou svou ochranu pro tento přicházející rok a přijměte mé pokorné díky za svá dobrodiní v tom, který právě uplynul.
Ten blázen Gambart, nebo ten hlupák Gambart, nebo ten nevychovanec Gambart, nebo ten drzoun Gambart přišel, zatímco jsem pila svůj ranní čaj, ptal se, jak se daří mámě, a když jsem mu řekla, že je nemocná, nevešel do domu, ale zůstal několik minut na zahradě, byl velmi milý a slíbil, že se vrátí popřát nám šťastný nový rok za dvanáct dní, na ruský 1. leden.
Tomu člověku nerozumím, poté co byl víc než milý, víc než pozorný ve Spa, v Paříži, v Nice, po několika dnech zchladne, pořádá dopolední přijímání, aniž by nás pozval, a pak se zase vrátí a čert ví proč.
Mámě je trochu lépe, využije toho malého zlepšení a utíká do Monte Carla s tetou a Walitským. Procházím se s Dinou (bílé šaty) a posílám Fosterové kytici a paní de Mouzay a její dceři dvě kytice.
Odeslala jsem také dva dopisy do Ruska, jeden strýci Etiennovi, druhý strýci Alexandrovi, první pojednává o mé cestě do Ruska (pronajmout pozemky, neboť strýc Alexandre neposílá výnosy), druhý má za cíl udobřit Alexandra (protože jsem mu napsala dost upřímný dopis s žádostí o zaslání mého stříbra), naklonit si ho a působit vůči němu laskavě a milujícně; je to zlý člověk, někdy, a mohl by mi uškodit; zatím to potřebuji, přemýšlím o choulostivosti svého vzkazu při cestě do Ruska, neboť cílem té cesty je odejmout mu správu tetiných statků a pronajmout je tak, aby lidé, jimž by ty statky byly pronajaty, posílali peníze jen tetě, aniž by procházely rukama mého strýce a jeho bratra.
Bylo tam velké množství lidí, všichni byli venku, dokonce i Constantin, kterého člověk nikdy nevidí.
Zamluvila jsem lóži na zítřek na benefici té dobré zpěvačky Dory.
Večer jsem poslouchala otce, zbožňuje vyprávět a často se od něj dozvídám mnoho věcí z ruských dějin a literatury.