Čtvrtek 31. prosince 1874

Jak jsem říkala, v půl jedenácté sedám na koně s Fosterovou, pan de Mauldre se k nám přidává u veřejného parku a jedeme k Varu, sedím na Neském, koni okouzlujícím na hodinu, ale vyčerpávajícím na tři hodiny. Ten pán nemluvil o žádném vzkazu, žádný nemá, ten bídák, je to mladý muž osm a dvaceti až třiceti let, dost hubený, téměř malý, téměř tmavý, s dlouhým tenkým nosem, s licousy, mluví jako Belgičané, jako baron Leiss z Ostende, docela prudce jsme cválali na dostihové dráze, ale třikrát můj oř odmítl přeskočit překážky, má trhavý chod a nikdy nejde krokem, ale neustále tančí, ve čtvrt na jednu se vracím, celá otřesená neustálým tancem toho zvířete.
Protože nás teta sledovala v kočáře, museli jsme ji poslat pryč až do čtyř, šla jsem pěšky s tetou (bílé šaty, dobře), začínám mít ty šaty ráda, ale toužím po Laferrièrové, a Bůh ví, jak mě přijme.
Došly jsme až k Mortierovi a odtud se vrátily na Promenádu, hraje muzika a je tam společnost nebo lid.
Asi uprostřed Promenády mi teta řekla, abychom přešly, a když jsme byly na druhém chodníku, viděla jsem příčinu té změny – Terffidua šel pěšky, jakmile prošel, zavedla mě zpět na Promenádu.
– Ach! Já vím, proč ta změna, chtěla jste se tomu muži vyhnout, ale jak jste hloupá, tetičko, čeho se bojíte?
Opravdu mě rozesmíváte, budu se smát tři dny v kuse, i když se nebudu smát tři dny, smála jsem se tři čtvrtě hodiny.
Když jsme přecházely, minuli nás d'Aspremont a Constantin. Ta ubohá teta se myslím zase lekla.
Sciocchezze! Protože se nějaký muž v divadle několikrát podíval kukátkem, představují si bůhvíco! Ohimè! To je hloupé.
Byly jsme u Rumpelmayera v klubu.
Fosterová napodobila mé šedé šaty v námořnicky modré a sametu. Hlupák vždy najde většího hlupáka, který ho obdivuje.
Za dvacet dní dostihy, a žádná Paříž!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále komolená angličtina: „Hong for" [sic] – patrně „longing for" (toužit po).
Pozn. překl.: Italsky: „Nesmysly!"
Pozn. překl.: Italsky: „Ach běda!"