Úterý 29. prosince 1874

Říká se, že Doria přijel.
Fosterová mi říká, že se u Prodgersové seznámila s jakýmsi panem de cosi, který ji požádal, aby s ním jezdila na koni, a když mu odpověděla, že jezdí jen se slečnou de Bachkirsève [sic], řekl, že by se se mnou velmi rád seznámil, tím spíš, že pro mě má vzkaz ze Spa.
Quid est?
Na prefektuře je přijetí: pan a paní Decraisovi.
Chtěla jsem odmítnout jezdit s tím pánem s tím, že máma nechce, abych jezdila s pánem, kterého nezná, [Začerněné slovo: ale] Fosterová říká, že už vůbec nemůže jezdit na koni, protože mu nemůže říct, že má matka nechce, aby se mnou jezdil, dokud jí nebude představen, a že když ji uvidí na koni, a pak paní Fosterová začne ujišťovat, že to je džentlmen, že by nenechala svou dceru jezdit s kýmkoliv, že jí toho muže představila paní Prodgersová. Na to si teta začala dělat drahoty a říkat, že paní Prodgersová je někdy taková. Tu se paní Fosterová pustí do omlouvání Prodgersové a do řečí v její prospěch. To kejklování mě dost pobavilo. Teta si dělá drahoty a Prodgersová se omlouvá!
Nakonec jsem svolila a ve čtvrtek pojedu na koni s Fosterovou, ten pán nás potká na Promenádě, jak se to stává každý den, že potkáme známé, kteří se k nám přidají, a bude mi představen. Koneckonců jsem dost zvědavá, co by to mohlo být za vzkaz ze Spa.
V osm hodin mě napadne jít do Théâtre Français, kde hrají angličtí ochotníci ve prospěch chudých.
Jaké směšné představení! Ani jedna žena, samí velmi obyčejní muži, kteří neuměli ani svou roli, ani hrát. Na galerii vykřikovali všemožné banální nesmysly. Go on nebo Good bye a tak dále.
Osvětlení a giorno, málo lidí.
[Škrtnuto: Úterý 29. prosince 1875]
Dnes ráno jsem vyšla pěšky se Sabatinim a Victorem, Ital a jeho pes jsou na Promenádě, abych zabránila setkání psů, přecházím ulici u domu, vidouc toho muže přicházet, ale jeho pes postupuje vpřed, Victor také a porvou se, vlastně docela lehce, zastavím se u vrat a zavolám svého psa, který se vrátí, tu se ten člověk přiblíží k mříži a křičí: Musíte ho zavřít! Otočím se na okamžik, aniž bych se zastavila, a ten muž opakuje: Musíte ho zavřít.
Ohromená tou svrchovanou drzostí pokračuji v cestě, jako by ta slova nebyla určena mně, a jdu dovnitř.
Nemohla jsem pochopit, že by se pán mohl takhle chovat, do té míry se zapomenout. Měla jsem pravdu, když jsem si myslela, že italský kníže se rovná prostému pánovi z jiného národa a že italský pán je horší než obyčejný Francouz, pokud jde o obyčejného Itala, Bože, nevím, ke komu ho přirovnat!
Představte si, že proto, že se dva psi porvali, přijde pán a mluví nahlas a bez sebemenší zdvořilosti na slečnu z dobré rodiny! Ne, vpravdě si to nedokážu představit a všichni Italové si zaslouží, aby se s nimi zacházelo tak, jak jsem s nimi dosud zacházela.
Představte si, že pán přijde a řekne, aniž by byť jen řekl promiňte, nebo slečno, nebo cokoliv, čím by zmírnil svá slova. Musíte ho zavřít, a to ne řečeno, ale křičeno z jedné strany ulice na druhou. O Italia paese barbaro, selvaggio! O Italiani scellerati, birbanti, banditti, facchini miseri!
Kdo na světě řekne opak, a věřím, že od tohoto dne se má averze k Italům upevní navždy.
[Poznámka z roku 1880: Omlouvám se Italům.]
Ale to ještě není vše, ten signor facchino se blíží ke vratům na Promenádu, myslím, že ten člověk měl v úmyslu se mi vysvětlovat, ale s důstojností, za kterou si budu vděčná po celý život, jsem předstírala, že ani nepřipouštím, že by se někdo odvážil něčeho takového, a vešla jsem dovnitř: hodina mé procházky skončila. A Arthur mu šel promluvit. Odvážil se vyhrožovat, že psa zabije.
Řekněte mi proboha! V které zemi na světě by se tohle dělalo, protože pes kousl jiného. Chápu, kdyby můj pes napadl člověka, to by bylo něco jiného, sama bych ho zavřela a nasadila mu náhubek.
Koneckonců co se dá čekat od Itala.

Poznámky

Pozn. překl.: Latinsky: „Co to je?"
Pozn. překl.: V originále anglicky: „gentleman".
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Go on" (Pokračujte) nebo „Good bye" (Sbohem).
Pozn. překl.: Italsky: „jako za bílého dne" – plné slavnostní osvětlení.
Pozn. překl.: Italsky: „Ó Itálie, barbarská, divoká země! Ó Italové zločinní, darebáčtí, bandité, ubozí nosiči!"
Pozn. překl.: Italsky: „pan nosič" – pohrdavé oslovení.