❦
Středa 23. prosince 1874
Mercredi, 23 décembre 1874
Když nás Howardovy vidí u Laussela, klopí oči. Před odchodem na lekci proběhla dlouhá diskuse: Budeme Howardovy zdravit, nebo ne?
Les Howard en nous voyant chez Laussel tiennent les yeux baissés. Il y eut avant d’aller à la leçon une longue discussion: Saluera-t-on oui ou non les Howard ?
Na mou věru, jste k popukání! Co ještě chcete, aby vám udělali? Já zdravit nebudu, a budete-li zdravit vy, nemluvě o tom, jak nevhodné by to bylo, vymyslí si ještě nějakou novou hloupost.
Ma foi je vous trouve plaisants ! Que voulez-vous qu’on vous fasse de plus. Je ne saluerai pas, et si vous saluez, sans parler de l’impropreté d’une telle action, on inventera encore quelque nouvelle bêtise.
Nezdravit je nebylo těžké, protože držely oči sklopené, měly rozpačitý výraz a jistě dostaly příkaz nezdravit.
Je n’eus pas de peine à ne pas les saluer, car elles tenaient les yeux baissés, avaient l’air confus et avaient assurément reçu l’ordre de ne pas saluer.
Ale kdybychom žily ve společnosti, žádná lůza by nic nezmohla. Ať se někdo pokusí vykořenit Prodgersovou nebo paní Sabatierovou atd. – ale dost!1 Okolnosti jsou dostatečně známy. Naše historie je nezbytná pro můj deník; končím ji tam, kde začíná můj rozumný deník.
Mais si nous eussions vécu en société aucune canaille ne pourrait rien faire. Qu’on essaye de déraciner la Prodgers, ou Mme Sabatier etc. mais basta ! On sait bien assez toutes les circonstances. Notre histoire est nécessaire à mon journal, je la termine là où commence mon journal raisonnable.
Jdu do opery, růžové šaty a můj účes, sluší; vypadám na dvanáct, jak říká máma – tím lépe.
Je vais à l’opéra, robe rose et ma coiffure, bien, j’ai l’air d’avoir douze ans au dire de maman, tant mieux.
Píšu, Dina vejde a já jí složím tento akrostich:
J’écris, Dina entre et je lui fait cet acrostiche:
E Ejhle, zmalátnělá ve svém tuku
E Engourdie dans sa graisse
M Mlsajíc Dumase
M Mâchonnant Dumas
I Imunní vůči veškeré snaze
I Imperturbable dans sa paresse
L Líbezná spala a nemilovala
L La belle dormait et n’aimait pas
E Emile se zjeví – a sen je ten tam!
E Emile paraît, et le rêve cesse !
Málem jsem zoufala, když jsem přijela a viděla divadlo prázdné, ale kolem poloviny se naplnilo, a dokonce se objevili d’Audiffretovi, otec a syn, Lambertye s malým Parachewským.
Je me suis presque désespérée en arrivant et voyant le théâtre vide, mais vers le milieu il s’emplit, et même on vit d’Audiffret, père et fils, Lambertye avec le petit Parachewsky.
Za chvíli přijde Prodgersová k d’Audiffretovi, ale nebyli spolu ani pět minut sami, když přišel komandant; jakmile ten vešel, d’Audiffret uteče, jde k Lambertyeovi a do lóže, jež odděluje Prodgersovou od Lambertyeho a v níž je jakási herečka – ale k Prodgersové se už nevrátí; otec tu vchází, tu vychází. Ubohá žena v brýlích po půlhodině společnosti a nehybného komandanta nakvašeně popadla pelerínu, ještě nakvašeněji šálu či nákrčník a odešla.
Dans quelque temps arrive la Prodgers chez d’Audiffret, mais ils ne restaient pas cinq minutes seuls quand vient le commandant, aussitôt que celui-ci est entré, d’Audiffret se sauve, va chez Lambertye et dans la loge qui sépare celle de Prodgers de celle de Lambertye et dans laquelle est une espèce d’actrice, mais ne revient plus chez Prodgers, le père tantôt entre et tantôt sort. La pauvre femme aux lunettes après une demi-heure de société et l’immobile commandant, prit avec humeur sa pelisse, son plus d’humeur encore son écharpe ou cache-nez et partit.
Constantin se stáhl s Enotëasem do lóže ve druhém patře (bel étage) vedle velké lóže, jež ho skrývala; občas jsem zahlédla kukátko zpoza sloupu oddělujícího lóže.
Constantin s’est retiré avec Enotëas dans une loge du deuxième (bel étage) à côté de la grande loge, le cachant, parfois j’apercevais un binocle de derrière la colonne qui sépare les loges.
Při odchodu pozdraví Galula a omlouvá se, že kvůli oblečení nepřišel do lóže. Téměř ve chvíli, kdy jsme nasedaly do kočáru, začala Dina prosit, ať chvíli počkáme, že otec jde – ale protože jsme se nezastavily, řekla, že je se synem; nevím, z jaké pošetilosti jsem se otočila a hledala v davu, a tak jsem se zdržela o několik vteřin déle.
A la sortie salue Galula s’excusant par sa mise de ne pas être venu dans la loge. Presque au moment de nous mettre en voiture Dina commença à prier d’attendre une minute que le papa arrivait mais comme on ne s’arrêtait pas elle dit qu’il était avec le fils, je ne sais pour quelle folie je me retournai, cherchant dans la foule et ainsi restant plusieurs secondes de plus.
Doma vyprávím tu Dininu hloupost a ona zvolá:
A la maison je raconte cette bêtise de Dina, alors elle s’écrie:
„Tak víš, proč jsem chtěla počkat?“
- Eh bien tu sais pourquoi je voulais attendre ?
„Jistěže, abys viděla tu krásu,“ řekla jsem.
- Pardieu, pour voir cette beauté - dis-je.
„Ale ne, to proto, že Constantin přibíhal, co mu nohy stačily.“
- Eh bien non, c’est que Constantin accourait à toutes jambes.
„Hlouposti!“ Pak po krátké odmlce:
- Bêtise ! puis après une courte pause:
„Přísahej mi, že je to pravda.“
- Jure-moi que c’est vrai.
„Přísahám.“
- Je jure.
„Dej mi svaté čestné slovo.“
- Donne ta parole d’honneur sacrée.
„Dávám je.“
- Je la donne.
„Tak to lžeš; ten muž tam nebyl, odešel dávno před koncem.“
- Eh bien tu en as menti, cet homme n’était pas là, il était sorti longtemps avant la fin.
„Ne, přísahám, že je to pravda; přibíhal po služebním schodišti a spěšně otvíral dveře – víš, v té čekárně!“
- Non, je jure que c’est vrai, il accourait par l’escalier de service et ouvrait avec précipitation la porte, tu sais dans la salle d’attente !
„Říkám vám jen, že vymýšlíte nevhodné věci a rozesmíváte mě, to je vše.“
- Je vous dis seulement, que vous inventez des choses impropres et me faites rire, voilà tout.
„Nikdo nic nevymýšlí,“ řekla máma.
- Personne n’invente, dit maman.
„Proč si nevymýšlíme něco o Audiffretovi, o Lambertyeovi, o Jarakowském, o Arnimovi?“ dodává teta.
- Pourquoi n’inventons-nous pas quelque chose d’Audiffret, de Lambertye, de Jarakowsky, d’Arnim, ajoute ma tante.
„Ano, proč si nic nevymýšlíme – protože nic není; ale tady, když člověk vidí, nemůže nevidět. Ostatně je to starý blázen, tomu člověku může být třicet let! Divím se jeho drzosti“ (doteď jsem překládala do francouzštiny, teď ji nechám mluvit rusky, jak mluvila). „Jaká nestydatost5, má starou ženu a něco podniká, ten darebák!“
- Oui, pourquoi nous n’inventons rien, parce qu’il n’y a rien, mais ici quand on voit on ne peut pas ne pas voir. D’ailleurs c’est un vieux fou, cet homme peut avoir trente ans ! je m’étonne de son audace (jusqu’ici je traduisais en français maintenant je la ferai parler russe comme elle a parlé) ? Qu’elle insolence, il a une vieille femme et il a entrepris quelque chose, le gredin.
Dobrá, čemu mám věřit? Chci věřit, že to není pravda – co to? Bezpochyby nic není, to jest není do mě zamilovaný; takové věci věřím jen po mnoha pochybnostech a jedině když jsou tím či oním způsobem dokázány9 – ale prostě se na mě dívá, připadám mu hezká. To je vše. Připadá mi, že na jednoho Nicejce mluvím až příliš, ale jelikož píšu, co si myslím, a říkám, co píšu, nemohu vynechat markýze de Constantin, leda bych porušila svůj slib říkat pravdu a nic než pravdu, což u této osoby nemám chuť porušit – však já vím, jak to myslím. Ostatně (můj věčný „ostatně“10) – ať obdiv přichází odkudkoli, vždy lichotí, a opravdová žena se vždy zajímá o takové věci, ať přicházejí shora nebo zdola. Můj případ není zcela na dně, nýbrž uprostřed.
Bon, que dois-je croire ? Je veux croire que ce n’est pas vrai, quoi ce ? Sans doute il n’y a rien, c’est-à-dire il n’est pas amoureux de moi, une pareille chose je ne crois qu’après bien des doutes et seulement quand elle est prouvée d’une façon ou d’une autre mais simplement il me regarde, il me trouve jolie. Voilà tout. Je trouve que je parle beaucoup trop pour un Niçois, mais comme j’écris ce que je pense et dis ce que j’écris, je ne puis omettre le marquis de Constantin qu’en manquant à ma promesse de dire la vérité et rien que la vérité, ce dont j’ai nulle envie de manquer cette personne, je m’entends. D’ailleurs (mio eterno d’ailleurs) de n’importe qui vient l’admiration, elle flatte toujours et une véritable femme s’inquiète toujours de ces choses-là, viennent-elles d’en haut ou d’en bas. Mon cas n’est pas tout à fait dans le bas-fond, mais bien au milieu.
Poznámky
Pozn. překl.: V originále italsky: „basta !“ ↩
Pozn. překl.: Opera Giuseppe Verdiho (1853). ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „fuggi, fuggi sei perduto“. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „ed io osava quest’ angelo maledir“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky a francouzsky: „mio eterno d’ailleurs“ (Marie ironicky komentuje vlastní psací manýru). ↩