Čtvrtek 24. prosince 1874

Diakon píše z Paříže, že viděl náš nábytek, a toto jsou jeho vlastní slova:
Opsaný dopisLettre du diacre, Paris (extrait), décembre 1874
Byl jsem u Duvala a obdivoval jeho výstavu sestavenou výhradně z vašeho nábytku. Za celý život jsem neviděl nic podobného, zvláště salon a ložnici. Celá Paříž je obdivuje a před výstavou se tísní davy, mnozí se ptali, pro koho to je, a Duval odpovídal: „To je pro rakouskou princeznu.“ Neustále kreslí náčrtky postele a Duval dokonce říká, že netušil, že v provedení může být tak oslnivá a působit takovým dojmem. Ano, krásný nábytek!
Máma to přečetla před rodinou a Lubimoffem; ten nebožák je od smrti své ženy jako posedlý, trochu pomatený.
Přistoupila jsem k ní a polohlasem řekla: „Žádná šperkovnice není dost krásná pro diamant“ – a rozesmála jsem se.
Je trochu tepleji a až do čtyř hodin jsem se procházela v bílých šatech, bez kabátu.
Furstenberg, ten muž s kloboukem, dorazil, jeho teta či sestra, nevím, mě zahlédla ve chvíli, kdy jsem vcházela k rukavičkářce, zastavila se, zastavila i bratra nebo manžela, nevím kterého, pokynula mu a oba si mě prohlíželi zlýma, drzýma očima.
Včera jsem strávila hodinu u staré Mouzayové, mladá mi ukázala své toaletní skvosty, které jsem nadšeně chválila, což jí myslím udělalo radost.
Jsem nespokojená, ani jeden kavalír, to je k zoufání!
Teď mě mrzí, že jsem řekla, že d’Audiffret je hezký, a on se o mě nezajímá. A mám takovou povahu, že bych chtěla, aby mi patřili všichni, nejen ti, kterých si všimnu.
Při večeři jsem mlčela a spřádala si příběh, znovu jsem viděla vévodu, vyznávala jsem mu lásku slovy pekla i ráje a končila skomírajícím hlasem: „Teď mohu zemřít, znovu jsem Vás spatřila.“
Ale kdyby někdo věděl, jak ho miluji!!! Ne, já ho už nemiluji, já ho zbožňuji, přestože žena dbající na svou pověst, když říká, že miluje, je si jista, že je milována, přes tyto krásné verše, krásné a pravdivé, říkám, že ho miluji. Ale komu? Sama sobě, nikomu jinému na světě, tedy nevybočuji z tohoto pravidla, naopak na něm trvám.
Je vůbec jisté, že bych řekla, že miluji, i kdybych si stokrát byla jista, že jsem zbožňována?
Galula přišel na Promenádu říci cosi o notáři Desforgesovi a o tom, že jsou listiny v pořádku. Když jsem se zeptala, o co jde, řekl:
„Ach slečno, copak vy můžete znát takové věci, proč byste se trápila notáři a papíry, vy o tom nemáte nic vědět.“ Říkal to tím nejlíbeznějším tónem a usmíval se.
Večer jsem se dozvěděla, že to byla darovací smlouva, jíž se stávám vlastnicí vily v Nice, na Promenádě des Anglais 55, dva domy a tři tisíce metrů pozemku, stáj a kočárovna, s plynem a vodou od společnosti, vše podepsáno a v pořádku. Tak vida! Jsem vlastnice, to je ale zábavné!
Nehledě na to, že mi teta odkazuje veškerý svůj majetek v hodnotě přes milion a půl franků, stříbro a šperky, máma zase statek u Čerňakovky, který může mít cenu něco přes sto tisíc franků, a také stříbro a diamanty.
Že jsem bohatá, viďte? Bohatá jako slečna ano; jako vdaná žena ne.
Ach! Ale zapomínám na ten soudní spor, ten hezký malý soudní spor, který mě – o pomluvách nemluvě – může připravit o celé jmění.
Smilování, Bože všemohoucí! Mám mnoho hříchů, odpusť mi je.
Učiň, aby ten spor skončil v náš prospěch, a já Ti slibuji... chtěla jsem slíbit, že nebudu pronásledovat a trestat naše nepřátele, ale mohu to? To bude bezpochyby věc advokáta, ten bude žalovat, aby získal víc. Ale kdybych mohla, udělala bych, co jsem zamýšlela. Nic nevím, ničím si nejsem jista, a obávám se, že kdybych v případě výhry zabránila stíhání, přivolala bych na sebe výčitky všech. Odpusť mi, Bože!
Slibuji Ti, snažně Tě prosím, že udělám vše, co bude v mých silách, abych tomu zabránila. Budu mluvit, budu prosit! Jenom mě podpoř, Bože, a jestliže se ve chvíli štěstí dopustím té hanebnosti a zapomenu na slib učiněný ve chvíli neštěstí či pochyb, podpoř mě a připomeň mi ten slib. Ne naoko a pro formu, ale vpravdě z hloubi srdce i duše učiním vše, aby nebyli stíháni lidé, kteří nám působí tolik zla! Jen mi ten slib připomeň, a pak bude na mně, zda se stanu křivopřísežnicí a svatokrádežnicí, anebo splním svou povinnost.
Velký Bože, ve jménu Panny Marie, našeho Spasitele, Tvého Syna, rač mě vyslyšet a ochránit!

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩