Deník Marie Bashkirtseff
CZENUKFR

Sobota 19. prosince 1874

– Nečistota: veřejné pohrdání, hanba v rodině – praví pravý snář od Lucimia.
Naplnění snu, který jsem měla minulý pátek, na sebe nenechá dlouho čekat, jak uvidíme. Dnes ráno, když jsem si hrála s Victorem, tím krásným a hodným zvířetem, dala mi matka dopis s tím, abych si ho šla přečíst k sobě a přinesla jí ho zpět.
Zde je přibližně přesně:
Paní Naděždo Stěpanovno, po zralé úvaze jsem usoudila.
Ne, nepamatuji si dost, abych ho opsala. [Škrtnuto: ta v něm] Ten dopis říká, že po úvaze si myslí (kdo ona? ještě jsem to neřekla), rozhodla se, že za nic na světě nepovede své děti do domu, kde mladé dívky navštěvují herní stoly, že po stránce výchovy by se nikdy neshodla s paní Romanovovou, jíž je dopis adresován, a že je lépe se rozejít, neboť není nic nepříjemnějšího než nucené styky. Že nekonečně lituje, protože Marie je žena okouzlující, sympatická a laskavá – ale bohužel! Proč tak slabá matka!
Podepsána Julie Howardová.
Rozhořčená a rudá hněvem jsem nechtěla dát nic najevo; změnivši výraz, nakolik jsem mohla, vrátila jsem se a dopis odevzdala. Na tento dopis teta odpověděla:
Sama jste si musela všimnout, že naše vztahy jsou zcela jiné, než byly dříve, v důsledku jistých zpráv, jež ke mně došly. Neprávem pomlouváte naše dívky, které jezdily do Monaka tolikrát a ne víckrát než vaše. Co se týče výchovy dětí a mladých dívek, naše způsoby se skutečně zcela liší. Pro mne, jako pro každou řádnou a čestnou ženu, je jméno mladé dívky posvátné, zatímco vy se rozhodujete pomlouvat děti s takovou lehkovážností.
Naděžda Romanovová. Připravena vám posloužit.
Dopis, který obdivuji a respektuji.
Co se účinku, jejž na mě ta příhoda měla, týče, co k tomu říci? Skoro jsem to čekala, protože tak zarmoucena naším postavením čekám jen urážky; ale co mě pobuřuje, je hanebnost té pomluvy! Kdypak, Panebože, jezdím do Monte Carla? Ve dni střelby nebo iluminace – a iluminace je jen jednou za rok. Všechny dívky v Nice tam jezdí stejně jako já. Fuj! Snížím se k ospravedlňování, když nejsem vinna? Ne, co je hnusné a zbabělé, zvláště ze strany matky, je vzít si za záminku dítě, mladou dívku, a pomlouvat ji dříve, než se ví, co zač je! Neboť vážně – nemůže přece věřit tomu, co říká. Věc pochází od mé tety Tutčevové a od Boutowské, ženy zkažené, jaká kdy byla, a od Hélène, protože od minulého roku mi závidí, a to způsobem příliš viditelným, abych si toho nevšimla. A je proč! Je ctižádostivá, vychytralá. Když jsme tu rodinu poznali, Hélène, a tím spíš Lise, neměly nejmenší ponětí o způsobech a eleganci; napodobujíce mě se postupně oblékaly čistěji, ušily jim spoustu hedvábných šatů, klobouky s péry atd. – tehdy Hélène proměnila obdiv v závist a zatímco mě stále napodobovala, tvářila se, že si o sobě myslí víc. Čím víc se oblékala, tím méně se jí to dařilo; já jsem nikdy neměla mnoho šatů, ale byla jsem vždy dobře oblečená, zvláště od té doby, co mi slečna de Galve vysvětlila prostotu. Na matiné, které pořádali, jsem byla nejlepší ze všech; tehdy paní Bariakinská řekla:
– Kdo je to dítě, tak distinguované a jak se patří?
A [Škrtnuto: ještě] na vlastní uši jsem slyšela jinou, nebo tutéž, říci:
– Jaká okouzlující dívka.
Právě na tom matiné, jehož jsem se účastnila jako malá dívka a protože to bylo u přátel, se mi Woerman pokoušel dvořit.
Konečně je spokojená, neboť na jejich úterním matiné bude bezpochyby nejlepší – vzhledem k velké ubohosti společnosti, kterou budou mít.
Vyjela jsem kočárem a viděla Lambertyeho; nebyla jsem ani překvapena a dívala se na něho jako na Saëtona. Procházela jsem se se Sabatiniovou. Coplandová, neboli Plantusová, mě za každou cenu chtěla vzít podívat se na nevímjaké luční květiny, ale zbavila jsem se jí, díky Bohu. Takříkajíc se předvádím jazyky – když mě několik lidí slyšelo mluvit italsky, pak anglicky, pak francouzsky a konečně rusky, tvářili se překvapeně, že mě pokaždé slyší mluvit jiným jazykem.
Nekřičím, ale Promenáda není tak široká, a když jde člověk kolem, zachytí pár slov – dost na to, aby poznal, v jakém jazyce jsou řečena, zvláště když naslouchá.
Mám to štěstí, že mluvím čtyřmi živými jazyky a studuji jeden mrtvý, latinu, kterou s pomocí Boží budu mluvit, protože ji studuji con amore a shledávám ji nejkrásnější ze všech.
Zatímco mě Coplandová oslovovala, viděla jsem všechny Galveovy – to jsou aspoň slušní lidé.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále španělsky: „Gracias a Dios" — díky Bohu. ↩
Pozn. překl.: V originále italsky: „con amore" — s láskou. ↩