Pondělí 14. prosince 1874

Déšť mi zabránil jet na koni s Florence.
Procházela jsem se se Sabatiniovou od půl třetí do čtyř, pak v kočáru s Fosterovou (šedé šaty, černý klobouk – ty nesmrtelné šaty jdou k tomu klobouku velmi dobře); mám malou nohu, dokonale obutou, a ruku v rukavičce právě tak; učesala jsem se velmi pěkně, se želvovinovou sponou vzadu; růžová a bílá jsem byla.
Má věrná Bagatelle šla za mnou a tulák Prater taky. Připadala jsem si hezká a půvabná – proto nebo z jiného důvodu, ale hodně se na mě dívali; hlavně na nohy, ne na mě celou. Dotazníky zdržují mou cestu do Paříže, jsem z toho zoufalá. Hrabě de Barrême a hrabě Albert d’Olivier byli u nás; ale nemohly jsme je přijmout – máma leží a pracuje na odpovědích.
Pan Morgan, mladý chlapec, kterého Paul poznal ve škole, mi dnes dal štěně z plemene mopsů.
Před třemi týdny jsem otevřela tuto knihu a napsala nazdařbůh šťastný den; uvidíme, jestli se jsem příliš nemýlím.
na okraji
Wittgenstein – Nietsnegttiw

Poznámky

Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „puppy“. ↩
Pozn. překl.: V originále rusky; do francouzštiny přeložil vydavatel. ↩