Úterý 8. prosince 1874

Jezdila jsem na koni od desíti do dvanácti; šedý jezdecký kostým. Byli tam zhruba titíž lidé jako každé ráno; blonďatý Ital se psem; Trassawsky atd. Mluvila jsem s Friedländerem.
Oblékla jsem si nové bílé šaty a klobouk hamiltonovské šedi, celé z bílého sukna, a živůtek mi padne dobře – vzácná věc, věc vzácná! Zůstaly jsme proti zvyku celou dobu na koncertě; přišel Galula, pak pan hrabě de Barrême, ten zůstal dlouho, a po něm vikomt Walsh, ten malý stařík, který svými malými ubohostmi rozsévá malé hádky ve své malé společnosti.
Vigierová byla nádherná v kabátku z perlově šedého saténu, jako vévodovi žokejové, s ohromným kožešinovým kloboukem s fialovým sametovým dnem a vpředu na prsou velkou červenou mašlí. Stará bláznivka! Ale krásná mezi ostatními. Co chvíli projížděli d’Audiffret, Saëtone a kulhavý markýz; markýz se zastavil před kočárem – máma a teta k němu byly otočeny zády, jen já jsem ho mohla vidět – a chvíli se díval. Hlupák.
Slunce zářilo, vzduch byl svěží a všichni ti lidé vypadali také svěže, přicházeli, odcházeli a hemžili se. Šťastní lidé! Běda!
Mé bílé šaty byly opravdovým triumfem. ve chvíli Šla jsem od veřejné zahrady (s mámou) až na polovinu Promenády, pak se vrátila a konečně šla domů. Ve všech jazycích jsem po cestě slyšela: velmi půvabná, velmi krásné, jak hezké, velmi pěkné atd. atd. – stále mé šaty. „Ach, to je okouzlující!“ řekla jedna dáma. „To je opravdu velmi hezké,“ pronesla vysoká Američanka. „Máte velmi krásnou toaletu!“ zavolala na mě Lucie Durandová když jsem právě sestupovala z kočáru, svým tvrdým a širokým přízvukem ve chvíli, kdy jsem sestupovala z kočáru.
„Opravdu?“ A mé „opravdu“ se ztratilo ve vzduchu.
Audiffer, kterého jsme potkaly pěšky, s tím upjatým výrazem, který nasazuje, když jde, se na mě nepodíval, ale já to znám – ten malý ubožák mě velmi dobře viděl, a mě se takhle neobalamutí.
Pila jsem čaj s Georgesem, který vystřízlivěl, umyl se a oblékl; všichni ostatní jsou u Pelikana – ten pán chtěl přijít k nám a každý den se ptal, kdy bude moci. Ale Georges pil.
Paní Howardová nám složila návštěvu.

Poznámky

Pozn. překl.: V originále latinsky: „res rara“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „Alack !“ ↩
Pozn. překl.: V originále vícejazyčně (italsky, německy, anglicky, francouzsky): „molto graziosa, sehr schön, how pretty, très joli“. ↩
Pozn. překl.: V originále anglicky: „that is indeed very nice“. ↩